1 VSPH 623/2014-A-21
KSLB 76 INS 19571/2013 1 VSPH 623/2014-A-21

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Františka Kučery v insolvenční věci dlužníka Petra Hanky, bytem Kryštofovo Údolí 38, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 76 INS 19571/2013-A-16 ze dne 8.ledna 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 76 INS 19571/2013-A-16 ze dne 8.ledna 2014 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci uložil dlužníkovi povinnost hradit zálohu ve výši 50.000,-Kč ve lhůtě sedmi dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že mu byl dne 13.7.2013 doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení.

Vzhledem k tomu, že insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení vykazoval vady, byl dlužník usnesením č.j. KSLB 76 INS 19571/2013-A-6 ze dne 19.7.2013 vyzván k jeho doplnění o seznam závazků, seznam majetku, k předložení dokladů o příjmech za rok 2012, 2013, k doložení příjmu, ze kterého bude dlužník schopen uhradit nejméně 30 % svých nezajištěných závazků, k doložení čestného prohlášení, že dlužníkovy dluhy nepocházejí z podnikání, a k vysvětlení toho, koho je nyní byt, který uvádí dlužník v listině o půjčce.

Podáním došlým insolvenčnímu soudu dne 5.8.2013 dlužník doplnil svůj návrh o příkaz k úhradě nákladů exekuce, seznam závazků, o čestné prohlášení, že dluhy vznikly před zahájením podnikání; o darovací smlouvy, o přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2013, o výplatní pásku za červen 2013, o seznam majetku a o výpis z Fio banky únor 2012 až červenec 2013.

Dlužník byl předvolán k informativnímu výslechu na den 31.10.2013, kdy předmětem jednání měly být jeho příjmy a to, zda je dlužník schopen uhradit 30 % svých závazků. Dlužník se z jednání omluvil. Dlužník byl předvolán k dalšímu informativnímu výslechu na den 31.1.2014, k němuž opět nepřišel, a následně soudu doručil omluvu z jednání. Dlužník byl poučen o tom, že pokud nedoloží, že jeho příjmy jsou reálné a dostačující k tomu, aby oddlužení splnil, soud zamítl návrh na povolení oddlužení a rozhodne o způsobu řešení úpadku konkursem. Toto poučení bylo dlužníkovi doručeno dne 10.2.2014, na což dlužník reagoval žádostí o prodloužení lhůty do 20.3.2014.

Soud odkázal na § 108 insolvenčního zákona, vyložil účel zálohy, a vzhledem k tomu, že dlužník nedoložil výši svých příjmů ani výzvu soudu, uzavřel, že úpadek dlužníka nelze řešit oddlužením, ale jedině konkursem. Vzhledem k tomu, že v insolvenčním řízení je nutné zajistit prostředky na hotové výdaje insolvenčního správce (příp. předběžného správce) a na jeho odměnu, která činí při konkursu minimálně 45.000,-Kč, a protože není možné zatížit těmito výdaji pouze státní rozpočet, rozhodl soud podle ust. § 108 insolvenčního zákona o povinnosti dlužníka zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši, která pokryje počáteční náklady správce.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, neboť nesouhlasil s tím, aby byl jeho úpadek řešen konkursem. Je pravdou, že v roce 2013 měl termínové problémy, ale vždy se u soudu řádně omluvil. Je schopen soudu doložit všechny potřebné doklady za účelem povolení oddlužení.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) insolvenčního zákona nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona ve znění účinném od 1.1.2014 může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužník podal dne 13.7.2013 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Z návrhu vyplývá, že vůči osmnácti věřitelům má pohledávky v celkové výši 2.128.085,28 Kč. Ohledně svých příjmů předložil pracovní smlouvu uzavřenou s Pavlem Simandlem, podle které má vykonávat funkci obchodního zástupce s platem ve výši 10.000,-Kč a dále má obdržet 3 % z obratu. S ohledem na uvedenou skutečnost soud vyzval dlužníka usnesením č.j. KSLB 76 INS 19571/2013-A-6 ze dne 19.7.2013, aby doložil, že je schopen uhradit v průběhu oddlužení nejméně 30 % svých nezajištěných závazků. Vzhledem k tomu, že z předložených dokladů nebylo možné dovodit, zda bude dlužník schopen uhradit v průběhu oddlužení nejméně 30 % svých nezajištěných závazků, předvolal soud dlužníka k informativnímu výslechu na 31.10.2013, z kterého se dlužník omluvil, proto ho opětovně předvolal na 31.1.2014, na který se dlužník nedostavil. Poté soud dlužníka opětovně přípisem č.j. KSLB 76 INS 19571/2013-A-14 ze dne 6.2.2014 poučil o tom, že pokud nedoloží, že je schopen uhradit v průběhu oddlužení nejméně 30 % svých nezajištěných závazků, jeho návrh na povolení oddlužení odmítne. Dlužník na tuto výzvu již nereagoval.

Z uvedených zjištění vyplývá, že dlužník nereagoval na výzvy soudu, aby se dostavil k informativnímu výslechu, kde měl možnost doložit výši svých příjmů, a nereagoval ani na další výzvy soudu, aby doložil, že je schopen uhradit nejméně 30 % svých nezajištěných závazků. Ze této situace soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že návrh na povolení oddlužení bude nutné zamítnout v souladu s ust. § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona a lze očekávat řešení úpadku dlužníka konkursem, resp. nepatrným konkursem podle § 314, § 315 insolvenčního zákona. V něm náklady insolvenčního řízení tvoří vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která v konkursu (či nepatrném konkursu) dosahuje-v případě jejího určení dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.-nejméně částky 45 tis. Kč (bez event. připočtení 21 % DPH), přičemž podle § 2a vyhlášky náleží insolvenčnímu správci též odměna z počtu přezkoumaných přihlášek v případě, kdy v konkursu k žádnému zpeněžení nedošlo, taktéž v minimální výši 45.000,-Kč.

Proto odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 4.srpna 2014

JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová