1 VSPH 616/2015-B-27
KSPH 37 INS 36426/2013 1 VSPH 616/2015-B-27

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ladislava Derky v insolvenční věci dlužníků Markéty Vágaiové a Romana Vágae, oba bytem Husova 121, Rožďalovice, o odvolání plátce mzdy dlužníka Romana Vágae IČO: 43872026 proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 37 INS 36428/2013 ze dne 10. března 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze Ústí nad Labem č.j. KSPH 37 INS 36428/2013 ze dne 10. března 2014 se m ě n í tak, že se SECURITAS ČR, s.r.o. pořádková pokuta neukládá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 37 INS 36428/2013 ze dne 10.3.2014 uložil SECURITAS ČR, s.r.o. pořádkovou pokutu ve výši 500,-Kč, kterou je povinen uhradit do sedmi dnů od doručení usnesení.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že 17.12.2013 Markéta Vágaiová a Roman Vágai (dále dlužnice a dlužník, případně dlužníci) se insolvenční návrhy spojenými s návrhy na povolení oddlužení, doručenými soudu prvního stupně dne 17.12.2031 domáhali zjištění úpadku a povolení oddlužení. Řízení o obou návrzích byla usnesením č.j. KSPH 37 INS 36426/2013-A-7 ze dne 18.12.2013 spojena ke společnému projednání s tím, že nadále budou vedena pod sp.zn. KSPH 37 INS 36426/2013. Usnesením č.j. KSPH 37 INS 36426/2013-A-12 byl zjištěn úpadek dlužníků a jako jeho způsob řešení bylo povoleno oddlužení. Usnesením č.j. KSPH 37 INS 36426/2013-B-11 ze dne 4.6.2014 soud schválil oddlužení a zároveň uložil plátci mzdy dlužníka SECURITAS ČR, s.r.o. (dále odvolatel), aby zasílal celý jeho čistý příjem v pravidelných termínech výplaty insolvenční správkyni, současně aby s prováděním srážek zasílal každý měsíc doklad obsahující údaje o jednotlivých složkách mzdy a o provedených srážkách (výplatní lístek) doplněný o údaj o výši čisté mzdy. Podáním ze dne 30.6.2014 odvolatel soudu oznámil, že rozhodnutí o schválení oddlužení č.j. KSPH 37 INS 36426/2013-B-11 je nezákonné a nebude podle něj postupovat, a to s odkazem na zákoník práce a část občanského soudního řádu týkající se výkonu rozhodnutí. Plátce mzdy konkrétně poukazoval na domnělý rozpor s ust. § 276 a násl. o.s.ř. a zákoníkem práce, který spočívá v tom, že zaměstnavateli nelze uložit povinnost zasílat celý příjem insolvenčnímu správci, nýbrž že zaměstnavatel musí vždy vyplatit dlužníkovi nezabavitelnou částku, ať již celou, či soudem určenou část.

Podle soudu prvního stupně úprava uvedená v insolvenčním zákoně má v této věci přednost před aplikací ostatních zákonů, na které odvolatel odkazuje a výslovně vylučuje použití ustanovení občanského soudního řádu, na které plátce mzdy odkazuje. Pro insolvenční soud je, pokud jde o použití ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí, pouze závazné ustanovení, na něž insolvenční zákon výslovně odkazuje. V daném případě se jedná pouze o určení výše měsíční srážky z příjmů dlužníka. Způsob, jakým se tak stane, včetně určení osoby, která bude výpočet srážky provádět, určuje podle ust. § 398 odst. 3 insolvenčního zákona insolvenční soud. V daném případě soud tuto povinnost přenesl ze zaměstnavatele na insolvenční správkyni (výrok VI. usnesení č.j. KSPH 37 INS 36426/2013-B-11). Dne 6.3.2015 oznámila soudu insolvenční správkyně, že plátce mzdy nepostupuje v souladu s usnesením č.j. KSPH 37 INS 36426/2013-B-11 ze dne 4.6.2014, když na její účet zasílá pouze srážky ze mzdy dlužníka a nikoli mzdu v celé výši, jak mu bylo uloženo. Vzhledem k tomu, že plátce mzdy v daném případě neuposlechl příkazu soudu, když již osm měsíců nepostupuje podle usnesení č.j. KSPH 37 INS 36426/2013-B-11 ze dne 4.6.2014 a nezasílá insolvenční správkyni celý příjem dlužníka, a to přestože byl již přípisem soudu ze dne 1.7.2014 nabádán, aby svou povinnost řádně plnil a byl poučen o možnosti uložení pořádkové pokuty. Plátce mzdy tak hrubě ztěžuje postup řízení, když ze mzdy dlužníka provádí srážky a zcela ignoruje usnesení soudu, které mu takový postup zapovídá. Postup plátce mzdy tak nejen zvyšuje administrativní náročnost insolvenčního řízení, ale může ve svém důsledku vést až k poškozování věřitelů, když plátce namísto toho, aby zasílal správkyni celý příjem dlužníka b), zasílá jí pouze část tohoto příjmu.

Proti tomuto usnesení se včas odvolal SECURITAS ČR, s.r.o. (dále odvolatel) a požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil. Argumentoval zejména tím, že mu jako plátci mzdy dlužníka bylo usnesením č.j. 37 INS 36426/2013-B-11 ze dne 4.6.2014 uložena povinnost zasílat celou čistou mzdu dlužníka k rukám insolvenční správkyně, tedy včetně tzv. nezabavitelné částky mzdy dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu. Odvolatel jako plátce mzdy považoval uloženou povinnost za rozpornou s právními předpisy, což soudu oznámil přípisem ze dne 30.6.2014 a z uvedených důvodů odvolatel jako plátce mzdy nezasílal k rukám insolvenčního správce celou čistou mzdu dlužníka, ale pouze srážky ze mzdy v rozsahu pro přednostní pohledávky a nezabavitelnou částku mzdy vyplácel přímo dlužníkovi. Odvolatel jako plátce mzdy má za to, že povinnost uložená insolvenčním soudem je v rozporu s právními předpisy, konkrétně s příslušnými ustanoveními zákoníku práce a s ust. § 276 a násl. občanského soudního řádu. Insolvenční soud v odůvodnění napadeného usnesení nejprve správně konstatuje, že v rámci insolvenčního řízení se použijí ta ustanovení občanského soudního řádu týkající se výkonu rozhodnutí, na která insolvenční zákon výslovně odkazuje. Dochází ovšem k chybnému závěru, že ust. § 298 odst. 1 o.s.ř. se na rozhodování insolvenčního soudu nebude aplikovat. Přehlíží totiž skutečnost, že na ustanovení občanského soudního řádu týkající se výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy výslovně odkazuje insolvenční zákon nepochybně právě ve svém ust. § 398 odst. 3 a také v ust. § 406 odst. 5, a proto je třeba tato ustanovení občanského soudního řádu, včetně ust. § 298 odst. 1 o.s.ř., na rozhodování insolvenčního soudu o provádění srážek ze mzdy dlužníka aplikovat. Insolvenční soud při svém právním hodnocení zcela přehlíží skutečnost, že právo na mzdu, dispozice se mzdou, postup její výplaty a případné srážky ze mzdy jsou primárně upraveny příslušnými ustanoveními zákoníku práce, jakožto základního právního předpisu regulujícího pracovněprávní vztahy. Insolvenční zákon v tomto případě pouze stanoví zvláštní právní úpravu, která umožňuje omezit právo zaměstnance-dlužníka na mzdu od zaměstnavatele soudním rozhodnutím, kterým přikáže část mzdy dlužníka (srážky ze mzdy) zasílat přímo věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce. Jelikož se v tomto případě jedná o nucené omezení nakládání s majetkem dlužníka, a tedy omezení práv dlužníka dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod, musí být takové omezení vykládáno vždy restriktivně, nikoliv extenzivně, jak činí insolvenční soud, a musí být prováděno pouze za účelem, který sleduje zákon. Výše uvedené potvrzuje i jazykový výklad příslušných ustanovení insolvenčního zákona, zejména pak ust. § 398 odst. 3 insolvenčního zákona, který stanoví, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Současně, dle ust. § 406 odst. 3 písm. a) insolvenčního zákona uloží soud dlužníku, aby po dobu pěti let platil nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce vždy k určenému dni měsíce částku stanovenou podle ust. § 398 insolvenčního zákona z příjmů, které získá po schválení oddlužení, a to podle poměru jejich pohledávek určeného v rozhodnutí. Dále, podle § 406 odst. 3 písm. d) insolvenčního zákona, insolvenční soud v rozhodnutí přikáže plátci mzdy dlužníka, aby po doručení rozhodnutí o schválení oddlužení prováděl ze mzdy nebo jiného příjmu dlužníka stanovené srážky a nevyplácel sražené částky dlužníku. Výše uvedená ustanovení mají společné to, že vždy hovoří pouze o dispozici se srážkami ze mzdy (nebo jiného obdobného příjmu), nikoliv o dispozici s celou mzdou dlužníka, přičemž pro určení výše těchto srážek nepochybně odkazují na ustanovení občanského soudního řádu o výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy. Mezi tato ustanovení upravující maximální výši srážky ze mzdy patří také ust. § 298 odst. 1 o.s.ř., určující postup pro případy, kdy má dlužník více plátců mzdy. Účelem těchto zákonných omezení a stanovení tzv. nezabavitelné částky mzdy je nepochybně to, aby bylo zajištěno, že tato částka bude dlužníkovi-zaměstnanci vyplacena přímo jeho plátcem mzdy-zaměstnavatelem (jelikož tuto částku nelze srazit) pro zajištění základních životních potřeb dlužníka a na něm závislých osob. S ohledem na výše uvedené má plátce mzdy za to, že v platné právní úpravě není žádná opora pro uložení povinnosti bez dalšího zasílat celou čistou mzdu dlužníka k rukám insolvenčního správce, kdy právě až insolvenční správce vyplatí dlužníkovi nezabavitelnou částku dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu. Naopak, dle názoru plátce mzdy je takto uložená povinnost v rozporu s právními předpisy, když postupováním dle uložené povinnosti by plátce mzdy porušoval ust. § 278 a ust. § 281 o.s.ř. a současně i ust. § 141 odst. 1 a § 148 odst. 2 zákoníku práce, čímž by se plátce mzdy vystavil riziku postihu, a to jak ve formě případné sankce ze strany oblastního inspektorátu práce za správní delikt nevyplacení mzdy nebo její části dle ust. § 26 odst. 1 písm. c) zákona č.251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů (tento zákon zakládá objektivní odpovědnost zaměstnavatele za správní delikty), nebo v podobě oprávnění dlužníka zrušit okamžitě pracovní poměr s plátcem mzdy podle § 56 odst. 1 písm. b) ZP pro nevyplacení mzdy nebo její části do 15. dne od splatnosti (s nárokem na náhradu mzdy za výpovědní dobu). Platná právní úprava totiž neumožňuje, aby se plátce mzdy zbavil povinnosti vyplatit nezabavitelnou částku mzdy zaměstnanci-dlužníkovi jejím zasláním jiné osobě, zde insolvenčnímu správci, není-li k tomu zaměstnancem

-dlužníkem výslovně zmocněn. Dle ust. § 409 odst. 1 insolvenčního zákona má od schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře dispoziční oprávnění k příjmům, které získá po schválení oddlužení, dlužník, nikoliv insolvenční správce. Na základě výše uvedeného proto plátce mzdy vyzval insolvenční soud ke změně příslušného usnesení tak, aby bylo v souladu s ust. § 298 o.s.ř., tedy aby bylo plátci mzdy sděleno (ať již přímo soudem nebo insolvenčním správcem), jaká část nezabavitelné částky mzdy připadá na plátce mzdy jako jednoho z více plátců mzdy dlužníka a tedy jakou částku má vyplácet přímo dlužníkovi s tím, že provedené srážky ze mzdy bude plátce mzdy zasílat insolvenčnímu správci. Plátce mzdy tedy v souladu se svou zákonnou povinnosti řádně provádí srážky ze mzdy dlužníka a zasílá je k rukám insolvenčního správce. Nemůže ovšem plnit takovou povinnost uloženou soudem, u které by se plátce mzdy vystavoval riziku vzniku újmy na vlastních právech a vzniku škody (viz níže).

Nelze ovšem přehlédnout, že plátce mzdy vstupuje do insolvenčního řízení jakožto třetí osoba na základě zákonné povinnosti založené rozhodnutím soudu a jsou mu stanovovány povinnosti, aniž by plátce mzdy měl na výsledku insolvenčního řízení vlastní zájem. Primárně tedy musí insolvenční soud při svém rozhodování brát ohled na to, aby jeho rozhodováním nebyly třetí osoby, kterým jsou v rámci insolvenčního řízení ukládány povinnosti, ale nejsou přímými účastníky tohoto řízení, vystaveny riziku vzniku škody na svých právech nebo majetku. Až následně pak musí brát v úvahu ochranu práv věřitele na uspokojení své pohledávky. Uložením povinnosti plátci mzdy zasílat k rukám insolvenčního správce celou čistou mzdu dlužníka insolvenční soud upřednostnil ochranu práv věřitelů (za účelem zjednodušení vlastní práce, resp. práce insolvenčního správce), a nebral ohled na skutečnost, že tím vystavil plátce mzdy riziku vzniků újmy na svých právech (viz výše), což považuje plátce mzdy za nepřijatelné.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Z obsahu spisu odvolací soud ze spisu ověřil, že poté, co soud prvního stupně usnesením č.j. KSPH 37 INS 36426/2013-A-12 zjistil úpadek dlužníků a jako způsob řešení tohoto úpadku povolil oddlužení splátkovým kalendářem, usnesením č.j. KSPH 37 INS 36426/2013-B-11 ze dne 4.6.2014 soud schválil oddlužení, když zároveň všem plátcům mzdy dlužníka, a to odvolateli a RITAS, s.r.o., Loppi CZECH, s.r.o. uložil, by zasílali celý čistý příjem dlužníka v pravidelných termínech výplaty insolvenční správkyni (bod IV. výroku). V bodě VI. soud uložil insolvenční správkyni mimo jiné, aby každý měsíc ze všech příjmů dlužníka b) vypočetla jeho nezabavitelnou částku a tuto vyplatila dlužníku.

Podle ust. § 7 insolvenčního zákona nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle § 53 odst. 1 o.s.ř. tomu, kdo hrubě ztěžuje postup řízení zejména tím, že se nedostaví bez vážného důvodu k soudu nebo neuposlechne příkazu soudu, nebo kdo ruší pořádek, nebo kdo učinil hrubě urážlivé podání anebo nesplnil povinnosti uvedené v § 294, 295 a 320ab, může předseda senátu uložit usnesením pořádkovou pokutu do výše 50.000,-Kč. Uloženou pořádkovou pokutu může předseda senátu dodatečně, a to i po skončení řízení, prominout, jestliže to odůvodňuje pozdější chování toho, jemuž byla uložena (odst. 2).

Podle ust. § 398 odst. 3 insolvenčního zákona při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu pěti let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle ust. § 406 odst. 3 insolvenčního zákona v rozhodnutí, jímž schvaluje oddlužení plněním splátkového kalendáře, insolvenční soud a) uloží dlužníku, aby po dobu 5 let platil nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce vždy k určenému dni měsíce částku stanovenou podle § 398 z příjmů, které získá po schválení oddlužení, a to podle poměru jejich pohledávek určeného v rozhodnutí. Současně stanoví termín úhrady první splátky, a to tak, aby byla uhrazena nejpozději do konce měsíce následujícího po měsíci, v němž nastanou účinky schválení oddlužení,

b) označí příjmy, ze kterých by dlužník podle stavu ke dni vydání rozhodnutí měl uhradit první splátku,

c) označí nezajištěné věřitele, kteří souhlasili s tím, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než 30 % jejich pohledávky, a uvede nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli,

d) přikáže plátci mzdy dlužníka, nebo plátci jiného příjmu dlužníka postižitelného výkonem rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného (dále jen plátce mzdy dlužníka ), aby po doručení rozhodnutí o schválení oddlužení prováděl ze mzdy nebo jiného příjmu dlužníka stanovené srážky a nevyplácel sražené částky dlužníku.

Podle ust. § 298 odst. 1 věta prvá a druhá o.s.ř. nařizuje-li soud provádění srážek ze mzdy několika plátcům mzdy, určí jim jednotlivě, jakou část nezabavitelné částky (§ 278) nemají srážet. Kdyby příjem povinného nedosahoval u některého plátce mzdy ani uvedené části nezabavitelné částky, je plátce mzdy povinen oznámit to soudu. Soud pak znovu určí, jakou část základní částky má každý plátce mzdy srážet.

Podle ust. § 302 odst. 1 o.s.ř. má-li povinný vedle práva na mzdu i právo na jiný příjem, uvedený v § 299, postupuje se tak, jakoby šlo o několik mezd.

Odvolací soud konstatuje, že způsob jakým soud prvního stupně určil provádění srážek z příjmů dlužníka v bodě IV. výroku a v bodě VI. usnesení č.j. KSPH 37 INS 36426/2013-B-11 ze dne 4.6.2014, jímž schválil oddlužení, neodpovídá zákonnému postupu a nemá oporu jak v příslušných ustanovení občanského soudního řádu a ani v insolvenčním zákoně. To zvláště za situace, kdy insolvenční zákon v ust. § 398 odst. 3 na ustanovení občanského soudního řádu týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce odkazuje.

Ust. § 406 odst. 3 písm. d) insolvenčního zákona určuje, že v rozhodnutí, jímž schvaluje oddlužení plněním splátkového kalendáře, insolvenční soud přikáže plátci mzdy dlužníka, nebo plátci jiného příjmu dlužníka postižitelného výkonem rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného, aby po doručení rozhodnutí o schválení oddlužení prováděl ze mzdy nebo jiného příjmu dlužníka stanovené srážky a nevyplácel sražené částky dlužníku. Tím, že soud uložil, aby všichni plátci mzdy dlužníka zasílali celou mzdu insolvenční správkyni, která teprve poté ze všech příjmů dlužníka vypočte jeho nezabavitelnou částku a tu vyplatí dlužníkovi, zcela pominul § 298 odst. 1 a § 302 odst. 1 o.s.ř., z nichž vyplývá, že nařizuje-li soud provádění srážek ze mzdy (či jiného příjmu uvedeného v § 299 o.s.ř.) několika plátcům mzdy (jiného příjmu), určí jim jednotlivě, jakou část nezabavitelné částky nemají srážet. Při souběhu postižitelných příjmů dlužníka od všech plátců se tyto příjmy (jak pro účely výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy či jiných příjmů a shodně i pro plnění splátkového kalendáře) při provádění zákonných srážek sčítají. Tím pádem základní částka, která nesmí být sražena, může být dlužníku ponechána jen jednou, i když pobírá mzdu (jiný postižitelný příjem) od více plátců; všechny mzdy (příjmy) dlužníka musí tvořit jeden celek. Kdyby příjem povinného nedosahoval u některého plátce mzdy ani uvedené části nezabavitelné částky, je plátce mzdy (jiného příjmu) povinen oznámit to soudu. Soud pak znovu určí, jakou část nezabavitelné částky má každý plátce mzdy (příjmu) srážet. Soud může též určit, zejména jsou-li prováděny srážky již jen pro běžné výživné, aby je prováděl pouze některý z plátců mzdy a aby ostatní v provádění srážek zatím nepokračovali. Je tedy povinností soudu prvního stupně, aby v souladu s ust. § 298 odst. 1 a § 302 o.s.ř. určil, jakou část nezabavitelné částky má každý plátce mzdy (příjmu) srážet, nedosahoval-li by u některého plátce mzdy (příjmu) ani části nezabavitelné částky, a nikoliv bez jakéhokoliv zdůvodnění, resp. transparentního výpočtu stanovit shora uvedeným způsobem provádění srážek u jednotlivých plátců mzdy (příjmu) dlužníka.

Postup zvolený soudem prvního stupně by přicházel v úvahu pouze v tom případě, kdyby se na něm dlužník s plátci mzdy a s insolvenčním správcem výslovně dohodl a plátci mzdy by insolvenčnímu správci zasílali celou mzdu na základě pokynu dlužníka.

Z výše uvedeného je proto zřejmé, že námitky odvolatele, které vznesl ohledně uložené povinnosti-zasílat celou čistou mzdu insolvenční správkyni, aniž by mu soud určil, jako nezabavitelnou částku nemá srážet, jsou důvodné. Za této situace nelze odvolateli za jeho postup, kdy odmítl zasílat celou čistou mzdu dlužníka insolvenční správkyně, uložit pořádkovou pokutu.

Na základě výše uvedeného odvolací soud dospěl k závěru, že podmínky pro uložení pořádkové pokuty nejsou dány. Proto postupoval podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že se pořádková pokuta neukládá.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 5. ledna 2016

JUDr. Jiří G o l d s t e i n , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková