1 VSPH 615/2011-A-10
KSLB 76 INS 7303/2011 1 VSPH 615/2011-A-10

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenční věci dlužnice Jany Skokánkové, nar. 10. listopadu 1971, bytem Jablonec nad Nisou, Lidická 1555, zast. JUDr. Jaroslavem Sokolem, advokátem se sídlem v Jablonci nad Nisou, Máchova 11, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č.j. KSLB 76 INS 7303/2011-A-5 ze dne 4. května 2011,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č.j. KSLB 76 INS 7303/2011-A-5 ze dne 4. května 2011 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci nadepsaným usnesením odmítl insolvenční návrh dlužnice ze dne 29.4.2011.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dlužnice v insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení v rámci kolonky č. 6 toliko uvedla, že celkové dluhy činí 1.029.017,79 Kč, plat manžela je zatížen exekucemi, dluhy narůstají o příslušenství a že nejsou s manželem schopni dluhy hradit. Dlužnice však v rozporu s § 103 odst. 2 IZ neuvedla žádné konkrétní skutečnosti, jež by svědčily o jejím úpadku. Soud dovodil, že vady insolvenčního návrhu brání dalšímu pokračování řízení, a proto návrh postupem dle § 128 odst. 1 IZ odmítl.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a namítala, že napadené usnesení je formalistické, dlužnice čerpala úvěry z důvodu své finanční negramotnosti a dostala se do dluhové pasti, že je třeba při výkladu upřednostnit obsah podání, nikoli jeho formu, jak to učinil soud I. stupně. Dodala, že právní úprava oddlužení má sloužit k řešení složité životní situace fyzických osob podobného vzdělání, finanční a právní erudice lidí jako je dlužnice a že formulář dostupný na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti neskýtá možnost společného návrhu na povolení oddlužení. Dále si dlužnice kladla otázku, zda bylo cílem zákonodárce, aby byl návrh na zahájení insolvenčního řízení podán zvlášť a zda zákonodárce požaduje, aby v kolonce č. 6 formuláře dlužnice znovu vylíčila všechny skutečnosti, které jsou obsaženy v dalších kolonkách. Domnívala se, že postup soudu byl formalistický a jeho výklad zákona chybný. Proto navrhovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Z § 97 odst. 1 a 3 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Náležitosti insolvenčního návrhu stanoví § 103 odst. 1 a 2 IZ tak, že kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) a označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka způsobem uvedeným v odstavci 1, musí být v insolvenčním návrhu uvedeny také rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Insolvenční návrh musí být rovněž opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem; jinak se k němu nepřihlíží (§ 97 odst. 2 IZ).

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 InsZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Chce-li dlužník navrhnout, aby jeho úpadek, popř. hrozící úpadek, byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). Návrh na povolení oddlužení lze podle § 390 odst. 2 IZ podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 311/2007 Sb.) a jehož podoba je bezplatně zveřejněna Ministerstvem spravedlnosti na adrese www.insolvencnizakon.cz. Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu § 390 odst. 1 IZ umožňuje, aby byl využit k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím jeho kolonky č. 21, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.

Z uvedeného plyne, že dlužník, který hodlá podat insolvenční návrh a současně navrhnout povolení oddlužení, může insolvenční návrh podat buď s využitím formuláře, anebo tak může učinit samostatným podáním, přičemž v obou případech se tak musí stát předepsaným způsobem, jenž popsán shora. Nutno zdůraznit, že zákonné náležitosti insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení dlužníka zahajuje, nelze zaměňovat se zákonnými náležitostmi návrhu na povolení oddlužení, jenž představuje pouze dlužníkův návrh na způsob řešení úpadku, jehož zjištění se insolvenčním návrhem domáhá. Proto nedostatky insolvenčního návrhu nemohou být obsahem návrhu na povolení oddlužení nahrazeny.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami obsahujícími údaje uvedené v § 104 IZ (zejména řádnými seznamy svého majetku a závazků). Soudní praxe dovodila, že-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek (§ 103 odst. 2 IZ).

Co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a) až c) IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet. Seznamy majetku a závazků formulář výslovně avizuje jako jednu z povinných příloh insolvenčního návrhu.

Podle § 104 IZ v seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč (odst. 3). Předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné (odst. 4). Soudní praxe pak dovodila, že z ustanovení § 104 odst. 3 IZ nevyplývá povinnost uvést v seznamu závazků i negativní vymezení skutečnosti, že žádný věřitel není osobou dlužníkovi blízkou, dlužník nepopírá žádnou z evidovaných pohledávek a nemá žádného odděleného věřitele (blíže usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30.6.2009, sp.zn. KSOS 33 INS 1974/2009, 2 VSOL 146/2009-A).

Ustanovení § 128 odst. 1 IZ stanoví, že insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

Je třeba mít na paměti, že obsah insolvenčního návrhu nelze vyvozovat z jiných částí formuláře, přičemž je třeba odlišit samotný insolvenční návrh v rámci kolonky č. 21 formuláře a návrh na povolení oddlužení. Řádný insolvenční návrh je předpokladem pro další průběh insolvenčního řízení, a proto je třeba mu věnovat náležitou pozornost, neboť právě vylíčení rozhodujících skutečností pro osvědčení úpadku je předpokladem pro další postup v řízení. Není-li úpadek dlužníka v rámci samotného insolvenčního návrhu řádně osvědčen, insolvenční zákon nedává soudu podklad pro další průběh řízení a soud není oprávněn sám z dalších částí formuláře dovozovat úpadek dlužníka, když v rámci návrhového řízení, jakým insolvenční řízení je, je tvrzení o úpadku povinností dlužníka. Další části formuláře mimo kolonku č. 6 slouží pro rozhodování soudu o tom, zda je navrhující dlužník způsobilý k tomu, aby mu oddlužení bylo povoleno. Z toho plyne, že účelem insolvenčního návrhu je, aby dlužník kvalifikovaně svůj úpadek tvrdil.

Z obsahu insolvenčního návrhu, kterým je třeba v rámci formuláře návrhu na povolení oddlužení rozumět kolonku č. 6 formuláře, která nese název Insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení , se podává, že celkové dluhy dlužnice a jejího manžela činí 1.029.017,79 Kč, na plat manžela dlužnice je vedeno 10 exekučních řízení a dlužnice a její manžel nejsou schopni závazky hradit. Tyto skutečnosti však ve smyslu výše uvedeného nejsou s to osvědčit úpadek dlužnice. Stran výše uvedeného existenci úpadku dlužnice nelze mít za osvědčenou ani na základě přiložených seznamů majetku a závazků, protože tyto seznamy nesplňují náležitosti § 104 IZ, tedy především absentují úplné údaje o věřitelích dlužnice, tedy chybí údaje o jejich sídlech a identifikačních číslech, dále chybí čestné prohlášení o úplnosti a správnosti seznamu majetku a seznamu závazků.

Odvolací soud na základě výše uvedeného dospěl shodně se soudem I. stupně k závěru, že návrh vykazuje vady, jež brání dalšímu pokračování řízení, a proto postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Pouze pro úplnost odvolací soud doplňuje, že odmítnutí insolvenčního návrhu nezakládá překážku věci rozsouzené, a nebrání dlužnici podat po právní moci tohoto usnesení návrh znovu a řádně.

Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci.

V Praze dne 14. června 2011

JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová