1 VSPH 61/2011-A-13
MSPH 91 INS 14542/2010 1 VSPH 61/2011-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenční věci dlužníka: NARGANE, s.r.o. se sídlem v Praze 1, Biskupský dvůr 2095/8, identifikační číslo 28515650, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 91 INS 14542/2010-A-8 ze dne 10. prosince 2010

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 91 INS 14542/2010-A-8 ze dne 10. prosince 2010 se m ě n í tak, že se dlužníku ukládá povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením uložil dlužníku povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč ve lhůtě 5 dnů od právní moci napadeného usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že v souladu s § 108 odst. 1 a 2 IZ je třeba zajistit prostředky k průběhu řízení, kdy ze zálohy budou uspokojeny hotové výdaje insolvenčního správce, když majetek dlužníka neskýtá dostatečnou záruku pro úhradu výdajů spojených s insolvenčním řízením.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal, že k úhradě uložené zálohy nemá prostředky a že již nevykonává obchodní činnost.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Z obsahu podaného odvolání odvolací soud dovodil, že jím dlužník brojil proti povinnosti hradit zálohu uložené napadeným usnesením a domáhal se jeho zrušení či změny.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Obecně vzato, účelem institutu zálohy je především překlenout po rozhodnutí o úpadku nedostatek finančních prostředků potřebných k úhradě prvotních nákladů insolvenčního řízení a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (srovnej § 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Odvolací soud považuje za nutné zdůraznit, že účelem insolvenčního řízení naopak není vytváření podmínek pro zánik nefunkčních obchodních společností, ale řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka některým ze zákonem stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů (§ 1 IZ). Z této výchozí koncepce zákona se podává, že insolvenční řízení může mít smysl jedině za předpokladu, že v majetkové podstatě existuje majetek, z něhož by mohly být-v závislosti na způsobu řešení úpadku dlužníka-alespoň částečně uspokojeny pohledávky věřitelů. Není-li tu takového majetku, nemá insolvenční řízení smyslu.

Jedinou výjimkou-byť nesystémovou-z této koncepce je ustanovení § 144 IZ, které připouští, aby právní prostředí insolvenčního zákona bylo využito k zamítnutí návrhu pro nedostatek majetku, třebaže v takovém řízení k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem dojít zjevně nemůže. Jinak řečeno, nejde-li o případ podle § 144 IZ, pak, bude-li zjištěno, že dlužník nemá majetek užitelný pro účely insolvenčního řízení, nedává zákon žádného podkladu pro další pokračování v řízení. Testem k tomu, aby nejistota v této otázce mohla být odstraněna na samém začátku insolvenčního řízení a aby insolvenční řízení nebylo zneužíváno pro účely, k nimž sloužit nesmí, je právě uložená povinnost dlužníka zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Dlužno též dodat, že dlužník podnikatel je podle § 98 IZ povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Pokud povinnost podat insolvenční návrh nesplnil dlužník bezodkladně poté, co se stal jeho úpadek zjevným, a kdy ovšem ještě disponoval finančními prostředky, jež by k zajištění úhrady nákladů insolvenčního řízení postačovaly, ale použil je k jinému účelu a v důsledku toho nyní není schopen požadovanou zálohu na náklady tohoto řízení zaplatit, je nutno přičíst tuto okolnost jedině k jeho tíži. Pro úplnost je třeba doplnit, že prominutí povinnosti hradit uloženou zálohu není v insolvenčním řízení možné.

Odvolací soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny podmínky pro zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku podle § 144 IZ, neboť pro tento případ insolvenční soud zálohu neukládá. Dlužník však není společností, jež by byla zrušena rozhodnutím soudu ani mu nebyl jmenován likvidátor ze seznamu insolvenčních správců, nebyly kumulativně splněny podmínky stanovené v § 144 odst. 1 IZ, proto aplikace tohoto ustanovení nepřipadá v úvahu.

Z obsahu spisu plyne, že dlužník podnikal v oboru pohostinství, není schopen své závazky vůči 23 věřitelům ve výši přes 1,8 mil. Kč plnit, vlastní pouze movitý majetek v zůstatkové ceně 354.165,-Kč, jež byl pořízen v roce 2004 a je částečně opotřebován. V pokladně nemá žádnou hotovost, na bankovním účtu má částku 1.200, 27 Kč.

Z uvedeného je zřejmé, že úpadek dlužníka nebude možné řešit jiným způsobem než konkursem. V konkursu představují náklady insolvenčního řízení mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která dosahuje dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. nejméně 45.000,-Kč. S ohledem na rozsah majetku dlužníka, jenž má dle dlužníka zůstatkovou hodnotu asi 350.000,-Kč, lze mít za odůvodněný předpoklad, že jeho zpeněžením mohou být získány finanční prostředky postačující k částečné úhradě nákladů insolvenčního řízení, a proto není třeba ukládat zálohu na náklady insolvenčního řízení v maximální zákonem stanovené výši.

S ohledem na výše uvedené odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 3 IZ, napadené usnesení změnil, jak je ve výroku uvedeno, a zároveň prodloužil lhůtu ke splnění uložené povinnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 25. ledna 2011

JUDr. František K u č e r a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová