1 VSPH 597/2016-B-33
KSPL 56 INS 15654/2014 1 VSPH 597/2016-B-33

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužnice: Radka anonymizovano , anonymizovano , dříve podnikající pod IČO 41643097, bytem 334 42 Chlumčany, Lukavická 234, zastoupené advokátem Mgr. Martinem Francem, se sídlem Plzeň, Škroupova 10, o odvolání věřitele č. 7: JUDr. Jiří anonymizovano , anonymizovano , bytem Plzeň, Zářijová 2348, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. KSPL 56 INS 15654/2014-B-19 ze dne 12. února 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. KSPL 56 INS 15654/2014- B-19 ze dne 12. února 2016 se v bodech I. až III. výroku p o t v r z u j e. Odvolání proti bodu IV. výroku se o d m í t á.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením z 12. 2. 2016 v bodu I. výroku vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správce JUDr. Michal Krejčí vydal výtěžek zpeněžení předmětu zajištění (nemovitosti zapsané na LV č. 46 pro k. ú. Komárov u Štědré, obec Toužim u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, katastrální pracoviště Karlovy Vary, a to 1/2 pozemku parc. č. st. 79, jehož součástí je stavba č. e. 5) ve výši 12.180 Kč zajištěnému věřiteli č. 17 Pavlu Brindzovi, bytem Tachovská 1358/21, 323 00 Plzeň a ve výši 10.368,50 Kč zajištěnému věřiteli č. 12 Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČO 47116617, sídlem Pobřežní 665/21, 186 00 Praha 8. V bodech II. a III. výroku soud vyslovil souhlas s vyplacením zálohy na odměnu insolvenčního správce za zpeněžení majetku k uspokojení pohledávky zajištěných věřitelů ve výši 2.455 Kč včetně DPH a s vyplacením přebytku výtěžku ze zpeněžení zajištění (hyperochy) ve výši 133.506,50 Kč dlužnici. V bodu IV. výroku soud uložil insolvenčnímu správci vydat výtěžek zpeněžení podle upraveného seznamu přihlášek do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí, a zapsat do upraveného seznamu přihlášek k pohledávce zajištěného věřitele, jaká částka na ni byla vyplacena.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že návrh insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům byl zveřejněn v insolvenčním rejstříku na č. d. B-10 a výzva k podání námitek proti uvedenému návrhu byla zveřejněna dne 13. 1. 2016 (č. d. B-11). Podáním ze 17. 1. 2016 (č. d. B-14) vznesl věřitel č. 7 JUDr. Jiří anonymizovano proti návrhu insolvenčního správce námitky. Nesouhlasil isir.justi ce.cz s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům ani vyplacením hyperochy dlužnici, dále navrhl uložit insolvenčnímu správci doplnění kupní smlouvy o ujednání jednoznačně zajišťující odstranění všech závad, exekučních příkazů aj. znějící na povinnou osobu (dlužnici) na LV č. 46 u Katastrálního úřadu v Karlových Varech a uložit insolvenčnímu správci povinnost vypracovat nové potvrzení o zániku věcného práva zpeněžením majetku podle § 300 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Věřitel dále namítal, že insolvenční správce při zpeněžení ve výroku specifikované nemovitosti postupoval v rozporu s insolvenčním zákonem tím, že nevyrozuměl insolvenční soud, prodej provedl bez souhlasu insolvenčního soudu podle § 289 insolvenčního zákona. Kupní smlouva je proto neúčinná a vydání výtěžku zpeněžení je nemožné; insolvenční správce se nevypořádal s tím, že na listu vlastnictví před prodejem nemovitosti je řada věřitelů, kteří své pohledávky přihlásili v insolvenčním řízení a tyto jsou na listu vlastnictví nadále evidovány. Konečně zpochybnil vlastní text smlouvy, která obsahuje řadu závažných vad, je neurčitá a nepřesná.

Soud odkázal na § 298 insolvenčního zákona a uvedl, že námitky věřitele č. 7 byly podány včas, a to za běhu 7denní lhůty běžící od zveřejnění návrhu spojeného s poučením o námitkové lhůtě dle § 298 odst. 3 zákona od 13. 1. 2016.

Při jednání věřitel č. 7 doplnil své námitky o tvrzení, že není zřejmý okruh věřitelů dlužníka, neboť Magistrát města Plzně nadále vymáhá pohledávku a zajištěných věřitelů je více, než věřitelé č. 17 a č. 12. Navíc pohledávky těchto dvou věřitelů jsou zřejmě promlčeny. Soud k těmto novým námitkám uvedl, že se jedná o pozdě podané námitky, ke kterým nelze přihlédnout a přihlížel pouze k včas uplatněným námitkám ze 17. 1. 2016.

Insolvenční správce při jednání setrval na svém stanovisku, zaslaném soudu dne 25. 1. 2016 (č. d. B-17), že prohlášení (potvrzení) o zániku věcných práv bylo jako povinná příloha připojeno k návrhu na výmaz zástavních práv a jiných závad z katastru nemovitostí, řízení o návrhu insolvenčního správce bylo u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, katastrální pracoviště Karlovy Vary zahájeno 30. 10. 2015 pod č. j. 10178/2015 a dne 14. 12. 2015 bylo návrhu vyhověno. Zároveň byl proveden výmaz zástavních práv a jiných závad váznoucích na zpeněžené 1/2 nemovit ostí. Prohlášení bylo sepsáno podle insolvenčního zákona a zasláno kupujícímu k jeho žádosti dne 13. 1. 2016.

Soud učinil závěr, že v řízení bylo prokázáno, že insolvenční správce obdržel od zajištěných věřitelů dne 13. 8. a 27. 8. 2015 pokyn ve smyslu ustanovení § 293 insolvenčního zákona ke zpeněžení ve výroku specifikované nemovitosti z majetkové podstaty dlužnice prodejem mimo dražbu. Kupní cena byla stanovena na 158.510 Kč. Po zpeněžení insolvenční správce navrhl, aby podle § 298 odst. 1 insolvenčního zákona mu insolvenční soud dal souhlas k vydání výtěžku zpeněžení, přičemž náklady spojené se zpeněžením nemovitostí a náklady spojené se správou majetku nevznikly. Zálohu na odměnu pak požadoval ve výši 2.455 Kč; výtěžek zpeněžení pro zajištěného věřitele č. 17 prvého v pořadí Pavla Brindzy tedy činí 12.180 Kč a pro zajištěného věřitele č. 12 druhého v pořadí Kooperativu pojišťovnu, a. s., Vienna Insurance Group, IČO 47116617 činí 10.368,50 Kč (tito věřitelé budou uspokojeni zcela). Soud shledal výpočet jednotlivých částek v souladu s insolvenčním zákonem a vyhláškou č. 313/2007 Sb. a za podmínek § 298 insolvenčního zákona návrhu insolvenčního správce zcela vyhověl.

Soud odkázal na § 201 odst. 1 insolvenčního zákona a uvedl, že pohledávky obou uvedených věřitelů byly zjištěny jako zajištěné, nebyly popřeny insolvenčním správcem ani žádným z přihlášených věřitelů.

Ohledně námitky, že insolvenční soud nebyl vyrozuměn o zpeněžování majetku a že nebyl dán souhlas s povolením prodeje podle § 289 insolvenčního zákona, soud odkázal na § 293 insolvenčního zákona s tím, že insolvenční správce je vázán pokyny zajištěného věřitele a § 289 odst. 1 se použije jen tehdy, není-li zde pokynu zajištěného věřitele. V dané věci zajištění věřitelé dali pokyny ke zpeněžení předmětu zajištění.

Potvrzení o zániku věcných práv dle § 300 insolvenčního zákona vystavené insolvenčním správcem, bylo zasláno katastrálnímu úřadu, který provedl zápis změn a nabyvateli nemovitosti bylo k jeho žádosti zasláno dne 13. 1. 2016.

Soud odkázal na § 285 odst. 1 insolvenčního zákona, podle kterého zpeněžením majetkové podstaty zanikají v rozsahu, v němž se týkají zpeněženého majetku, a) účinky nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, účinky doručení vyrozumění o zahájení exekuce a účinky vydaných exekučních příkazů, b) ostatní závady váznoucí na zpeněžovaném majetku, včetně neuplatněných předkupních práv podle § 284 odst. 3 a 4 a včetně závad zapsaných ve veřejném seznamu, není-li dále stanoveno jinak. Nelze přehlédnout, že předmětem zpeněžení byla pouze 1/2 nemovitosti, která byla zahrnuta do soupisu majetkové podstaty. Z obsahu insolvenčního spisu (č. d. A-10 a výpis z katastru nemovitostí LV 46 pro k. ú. Komárov u Štědré) soud dovodil, že po právní moci rozsudku o rozvodu manželů (dlužníka a Václava Vladaře), tedy od 29. 8. 2011, nedošlo k vypořádání společného jmění manželů, proto po uplynutí lhůty tří let bylo vydáno potvrzení o zániku SJM a vzniku podílového spoluvlastnictví ze dne 23. 9. 2014 s účinky zápisu k 25. 9. 2014 a zápis u Katastrálního úřadu v Karlových Varech byl proveden 14. 1. 2015. Insolvenční správce tedy měl dispoziční oprávnění ke zpeněžení právě jedné poloviny nemovitosti a vůči této zpeněžené části nemovitosti zanikly účinky nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce či ostatní závady na části nemovitosti váznoucí.

Pokud jde o námitku zveřejnění kupní smlouvy, podle § 283 odst. 4 insolvenčního zákona kopie písemností, které dokládají zpeněžení majetkové podstaty a podmínky, za kterých ke zpeněžení došlo, předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu k založení do insolvenčního spisu neprodleně poté, co došlo ke zpeněžení. V daném případě řízení před katastrálním úřadem probíhalo do 14. 12. 2015 a insolvenční správce kupní smlouvu předložil dne 7. 1. 2016. K žádnému prodlení tedy nedošlo.

K námitce neúplnosti a nepřesnosti textu kupní smlouvy soud nepřihlédl. Smlouva byla uzavřena stranami smlouvy dle smluvní volnosti, katastrální úřad provedl podle smlouvy příslušné změny a věřiteli nepřísluší sporovat případné vady smlouvy co do obsahu. Ani insolvenční soud není v této fázi řízení oprávněn ukládat insolvenčnímu správci pokyny směřující k obsahu textu smlouvy.

Co se týče okruhu věřitelů, kteří jsou uspokojováni v rámci insolvenčního řízení z předmětu zajištění, soud odkázal na § 166 insolvenčního zákona, podle něhož zajištění věřitelé uplatňují své pohledávky přihláškou pohledávky, v níž se musí dovolat svého zajištění, uvést okolnosti, které je osvědčují, a připojit listiny, které se toho týkají. To platí i tehdy, jde-li o zajištěné věřitele, kteří mohou pohledávku vůči dlužníku uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištění. Pokud věřitelé, kteří uplatnili řádně své pohledávky přihláškou pohledávky, neuplatnili tyto jako zajištěné, budou uspokojováni jako nezajištění věřitelé v rámci splátkového kalendáře.

Pokud jde o námitku ohledně výplaty částky 133.506,50 Kč dlužníku, soud odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. KSPL 20 INS 3876/2010, 1 VSPH 175/2012-B-30 podle kterého vznikne-li po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře po úplném uspokojení pohledávky zajištěného věřitele přebytek výtěžku ze zpeněžení zajištění (hyperocha), vydá se dlužníkovi do jeho volné dispozice. Na tento přebytek výtěžku zpeněžení majetku dlužníka nemají nárok věřitelé, kteří neuplatnili přihlášku pohledávky do insolvenčního řízení ani nezajištění věřitelé, jejichž pohledávky se uspokojují v oddlužení plněním splátkového kalendáře jen z dlužníkových budoucích příjmů.

Soud neshledal námitky věřitele důvodnými a udělil insolvenčnímu správci souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům, neboť neshledal důvod, pro který by nemohl návrhu vyhovět. Současně ve smyslu § 38 odst. 4 insolvenčního zákona ve spojení s § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb. rozhodl o vyplacení zálohy na odměnu insolvenčního správce, neboť to umožňuje dosavadní stav zpeněžování majetkové podstaty (záloha na odměnu byla určena výpočtem odměny). V bodu IV. výroku byla insolvenčnímu správci uložena povinnost podle ustanovení § 11 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona.

Věřitel č. 7 napadl usnesení včas podaným odvoláním, ve kterém navrhl rozhodnutí zrušit a uložit soudu prvního stupně, aby insolvenční správce do 15 dnů od doručení odvolacího soudu vydal nové potvrzení o zániku věcných práv zpeněžením majetku a předal toto potvrzení oprávněným osobám dle § 300 insolvenčního zákona a aby insolvenční správce zajistil výmaz věcných práv na LV č. 46 vůči dlužnici jako povinné osobě. Odvolání odůvodnil ve smyslu svých již dříve podaných námitek. Nad rámec těchto námitek uvedl výčet dluhů dlužnice, které podle jeho názoru nespadaly do SJM. Předmětem Prohlášení insolvenčního správce o zániku práv nemělo být prohlášení o zpeněžení nemovitých věcí, ale výčet zaniklých věcných práv váznoucích na zpeněžené nemovitosti, vztahujících se výhradně k spoluvlastnickému podílu dlužnice na nemovitosti. Insolvenční správce v Prohlášení uvedl nesprávně rozdělení dluhů a zástavních práv. Insolvenční správce převedl polovinu dluhů se zástavními právy na Václava Vladaře, který nic nedluží. Takto došlo k rozdělení dluhu i zajištěných věřitelů Pavla Brindzy a společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., ale těmto zajištěným věřitelům mají být vyplaceny celé pohledávky.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen insolvenčního zákona) přezkoumal nejdříve body I. až III. výroku usnesení soudu prvního stupně podle § 7 insolvenčního zákona a § 212 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání věřitele č. 7 je nedůvodné.

V daném insolvenčním řízení byl usnesením z 30. 6. 2014 na č. d. A-8 zjištěn úpadek dlužnice a bylo povoleno oddlužení. Usnesením ze 17. 9. 2014 na č. d. B-4 bylo schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Podle § 298 odst. 1 insolvenčního zákona Zajištění věřitelé mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna. Podle odst. 2 Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením podle odstavce 4, nestanoví-li insolvenční soud jinak, a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli. Podle odst. 3 Proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 mohou ostatní věřitelé a dlužník podat námitky do 7 dnů ode dne zveřejnění návrhu v insolvenčním rejstříku; k později podaným námitkám se nepřihlíží. K projednání včas podaných námitek nařídí insolvenční soud do 30 dnů jednání, při kterém rozhodne o tom, zda návrhu insolvenčního správce vyhoví.

Jak plyne z § 298 odst. 3 insolvenčního zákona, soud prvního stupně může při jednání svolaném k projednání námitek jednat jen o včas podaných námitkách (takto též tento soud postupoval) a totéž pravidlo se uplatní i v odvolacím řízení.

Odvolací soud se plně ztotožnil s výkladem soudu prvního stupně k jednotlivým námitkám věřitele č. 7 a jen dodává, že v tomto stadiu insolvenčního řízení nelze zpochybňovat výši či pravost pohledávek zajištěných věřitelů, které nebyly při přezkumném jednání popřeny, a tedy již byly zjištěny (viz § 201 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona). Ustanovení § 293 má s ohledem na odst. 2 povahu speciálního ustanovení k § 289 insolvenčního zákona, nebyl proto potřebný souhlas insolvenčního správce a věřitelského výboru k prodeji zastavených nemovitostí mimo dražbu vzhledem k pokynům zajištěných věřitelů č. 12 a č. 17. Námitky věřitele č. 7 vznesené proti návrhu v podstatě ani nesměřují proti zpeněžení předmětu zajištění a uspokojení zajištěných věřitelů a nemohou ani zajistit odvolateli (nezajištěnému věřiteli) lepší postavení v rámci insolvenčního řízení. Jak již správně uvedl soud prvního stupně, na hyperochu (přebytek zpeněžení zajištění) nemají nárok nezajištění věřitelé, nýbrž dlužnice. S ohledem na dispoziční oprávnění dlužnice k jejímu majetku (§ 409 odst. 2 insolvenčního zákona) bude hyperocha (zbývající část výtěžku zpeněžení zastaveného spoluvlastnického podílu), snížená o zálohu na odměnu insolvenčního správce, vyplacena dlužnici (viz též usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. KSPL 20 INS 3876/2010, 1 VSPH 175/2012-B-30 ze dne 28. 2. 2012, podle kterého se v případě oddlužení přebytek výtěžku ze zpeněžení zajištění vydá dlužníkovi do jeho volné dispozice).

Vzhledem k uvedeným závěrům soud prvního stupně postupoval po právu, když v souladu s § 298 odst. 2 insolvenčního zákona na základě schváleného návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům č. 12 a č. 17 udělil souhlas insolvenčnímu správci k vydání čistého výtěžku zpeněžení ve výši 10.368,50 Kč a 12.180 Kč a v souladu s § 298 odst. 4 insolvenčního zákona od výtěžku zpeněžení odečetl odměnu insolvenčního správce 2.455 Kč a vyslovil souhlas s vyplacením hyperochy 133.506,50 Kč dlužnici. Odvolací soud proto v souladu s § 219 o. s. ř. potvrdil body I. až III. výroku usnesení jako věcně správné.

Odvolací soud se dále zabýval odvoláním proti bodu IV. výroku a dospěl k závěru, že toto odvolání není přípustné.

Podle § 11 odst. 1 insolvenčního zákona Při výkonu dohlédací činnosti insolvenční soud rozhoduje o záležitostech, které se týkají průběhu insolvenčního řízení, činí opatření potřebná k zajištění jeho účelu a ukládá povinnosti, týkající se činnosti jednotlivých subjektů řízení.

Podle § 91 insolvenčního zákona Proti rozhodnutím, která insolvenční soud učinil při výkonu dohlédací činnosti včetně předběžných opatření, není odvolání přípustné, pokud zákon nestanoví jinak.

V bodu IV. výroku soud uložil povinnosti insolvenčnímu správci při výkonu dohlédací činnosti (§ 11 odst. 1 insolvenčního zákona), které nelze napadnout odvoláním (§ 91 insolvenčního zákona). Navíc z povahy věci se účastník může odvolat proti rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o jeho právech a povinnostech, resp. se jeho práv či povinností dotýká, což není případ bodu IV. výroku. Odvolací soud proto odvolání proti bodu IV. výroku podle § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl, neboť směřovalo proti rozhodnutí, proti němuž nebylo odvolání přípustné.

P o u č e n í : Proti první větě výroku tohoto usnesení j e dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu. Proti druhé větě výroku usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 29. září 2016

JUDr. Ladislav D e r k a , v.r. předseda senátu

Za správnost: J. Vlasáková