1 VSPH 597/2011-A-14
KSPL 29 INS 2943/2011 1 VSPH 597/2011-A-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné ve věci dlužníka: František Hyžák, rč. 691118/1904, bytem Moskevská 2035/21, Karlovy Vary, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 2943/2011-A-9 ze dne 19. dubna 2011,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 2943/2011-A-9 ze dne 19. dubna 2011 se mění jen tak, že se dlužníku ukládá povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni nadepsaným usnesením uložil dlužníku povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč ve lhůtě 7 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že úpadek dlužníka zřejmě nebude možno řešit oddlužením a v případě řešení úpadku konkursem činí dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. minimální výše odměny insolvenčního správce 45.000,-Kč, a proto soud dlužníku uložil povinnost hradit výše uvedenou zálohu.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal, že s ohledem na to, že podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, je zřejmé, že není schopen uhradit stanovenou zálohu, ale v případě kladného vyřízení návrhu je schopen hradit zálohu ve splátkách. Dále namítal, že soud předjímal v napadeném usnesení rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníka. Dodal, že od 1.6.2011 se mu díky novému pronájmu sníží měsíční výdaje o 6.790,-Kč a může si přivydělat asi 5.000,-Kč až 6.000,-Kč na spropitném, protože pracuje jako číšník. Vyživovací povinnost k nezletilým dětem za něj platí jeho matka. Z výše uvedených důvodů navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a umožnil mu hradit zálohu ve splátkách spolu se splátkami závazků.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Z obsahu insolvenčního návrhu a jeho příloh se podává, že insolvenční navrhovatel-dlužník má závazky vůči 5 věřitelům v celkové výši přes 400 tis, Kč přičemž nedisponuje žádným majetkem, pouze věcmi osobní potřeby. Průměrný měsíční příjem dlužníka v době od 1.4.2010 do 31.12.2010 činil 5.667,-Kč, částka 5 až 6 tis. Kč je pouze předpoklad přivýdělku dlužníka.

Vzhledem k majetkovým a výdělečným poměrům dlužníka a výši jeho závazků pravděpodobně nebude možno řešit úpadek oddlužením, ale nepatrným konkursem, a protože prostředky nutné ke krytí nákladů insolvenčního řízení nelze zajistit jinak, soud prvního stupně nepochybil, když po dlužníkovi zaplacení zálohy požadoval. Pro hladký průběh insolvenčního řízení je třeba zajistit materiální předpoklady; v opačném případě, kdy dlužník není schopen uhradit ani požadovanou zálohu, postrádá insolvenční řízení smysl, protože při absenci finančních prostředků či zpeněžitelného majetku nelze předpokládat, že by mohlo dojít alespoň k částečnému uspokojení věřitelů dlužníka, přičemž pokračování insolvenčního řízení by vedlo jen ke vzniku nákladů řízení.

S přihlédnutím k rozsahu majetku dlužníka, k počtu jeho věřitelů a souhrnné výši jeho závazků je odvolací soud za situace, kdy lze zřejmě předpokládat řešení dlužníkova úpadku formou nepatrného konkursu, přesvědčen o tom, že ke krytí nákladů insolvenčního řízení je třeba zajistit materiální předpoklady zvláště za situace, kdy dlužník nedisponuje žádným zpeněžitelným majetkem. Soud prvního stupně proto nepochybil, když dlužníku povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení uložil, a to včetně její výše.

Stran výše uvedeného nelze připustit, aby uložená záloha byla hrazena ve splátkách, protože pro průběh insolvenčního řízení je třeba prostředky k úhradě nákladů řízení disponovat již na jeho počátku.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a napadené usnesení podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil jen tak, že prodloužil lhůtu ke splnění uložené povinnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 9. června 2011

JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová