1 VSPH 596/2011-A-11
MSPH 88 INS 6856/2011 1 VSPH 596/2011-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné ve věci dlužníka: Jiří Sebök, nar. 21. září 1970, Hennerova 222/17, Praha 5, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 6856/2011-A-5 ze dne 27. dubna 2011,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 6856/2011-A-5 ze dne 27. dubna 2011 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením uložil dlužníku povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dlužníkův majetek je tvořen toliko obchodním podílem s nulovou hodnotou a s ohledem na to, že v případě řešení úpadku konkursem činí dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. minimální výše odměny insolvenčního správce 45.000,-Kč, uložil mu povinnost hradit výše uvedenou zálohu.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, je v rozporu s právem na spravedlivý proces garantovaným čl. 36 Listiny základních práv a svobod, že dlužník nemá majetek pro plnění svých závazků, že nebylo povinností soudu zálohu uložit, přičemž odkázal na nálezy Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 330/06 a II. ÚS 24/2008 a na stanovisko Nejvyššího soudu Cpjn 19/98, ze kterého dovodil, že soud měl uhrazení zálohy žádat po navrhovateli-věřiteli. Z výše uvedených důvodů navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Z obsahu insolvenčního návrhu a jeho příloh se podává, že insolvenční navrhovatel-dlužník má závazky vůči 4 věřitelům v celkové výši téměř 4 mil. Kč, přičemž vyjma obchodního podílu na PATRIOT, s.r.o. v likvidaci, který má nulovou hodnotu, nedisponuje žádným majetkem.

Protože dlužník navrhoval řešení úpadku konkursem a protože prostředky nutné ke krytí nákladů insolvenčního řízení nelze zajistit jinak, soud prvního stupně nepochybil, když po dlužníkovi zaplacení zálohy požadoval. Pro hladký průběh insolvenčního řízení je třeba zajistit materiální předpoklady; v opačném případě, kdy dlužník není schopen uhradit ani požadovanou zálohu, postrádá insolvenční řízení smysl, protože při absenci finančních prostředků či zpeněžitelného majetku nelze předpokládat, že by mohlo dojít alespoň k částečnému uspokojení věřitelů dlužníka, přičemž pokračování insolvenčního řízení by vedlo jen ke vzniku nákladů řízení.

S přihlédnutím k rozsahu majetku dlužníka, k počtu jeho věřitelů a souhrnné výši jeho závazků je odvolací soud za situace, kdy lze důvodně předpokládat řešení dlužníkova úpadku formou konkursu, přesvědčen o tom, že ke krytí nákladů insolvenčního řízení je třeba zajistit materiální předpoklady zvláště za situace, kdy dlužník nedisponuje žádným zpeněžitelným majetkem. Soud prvního stupně proto nepochybil, když dlužníku povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení uložil, a to včetně její výše.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 9. června 2011

JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Vladimíra Chalupová