1 VSPH 595/2011-A-12
KSUL 46 INS 6351/2011 1 VSPH 595/2011-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné ve věci dlužníka: Anna Daslíková, nar. 26. srpna 1969, bytem Palackého 1225/17, Děčín, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 46 INS 6351/2011-A-6 ze dne 22. dubna 2011,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 46 INS 6351/2011-A-6 ze dne 22. dubna 2011 se mění tak, že se dlužníku ukládá povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem nadepsaným usnesením uložil dlužníku povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že předchozí insolvenční řízení bylo ukončeno pro neuhrazení zálohy a že s ohledem na absenci hodnotného majetku, příjmu dlužníka 9.500,-Kč a vyživovací povinnosti k dítěti je třeba uložit povinnost hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení v maximální možné výši. Soud dodal, že povinnost dle § 98 IZ podat insolvenční návrh byla splněna až po řadě let od ukončení živnostenského podnikání dlužníka. Nepatrný majetek dlužníka dle názoru soudu nepostačuje k úhradě nákladů řízení, které vzniknou zpeněžením majetku dlužníka, přičemž přednostně je třeba uhradit odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce, které činí 45.000,-Kč plus případná DPH. Soud dodal, že institut zálohy slouží k ověření skutečnosti, zda lze vůbec naplnit smysl a účel tohoto řízení a že nelze žádat, aby náklady řízení nesl stát.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal, že původně požadovanou zálohu 15.000,-Kč uhradil a že uhradit zálohu ve výši 50.000,-Kč není v jeho silách. Proto navrhoval, aby odvolací soud vydal usnesení, kterým potvrdí své původní rozhodnutí o záloze ve výši 15.000,-Kč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního

řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Z obsahu insolvenčního návrhu a jeho příloh se podává, že dlužník vlastní běžné vybavení domácnosti v hodnotě do 30 tisíc Kč, má 17 věřitelů a výše závazků činí přes 1 mil. Kč. Odvolací soud je přesvědčen o tom, že v prvotní fázi insolvenčního řízení bude ke krytí výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce postačovat záloha ve výši 15.000,-Kč, jež byla původně uložena v řízení dlužníka vedeném pod sp.zn. KSUL 70 INS 15339/2010. Odvolací soud se domnívá, že v mezidobí nedošlo v poměrech dlužníka k takovým výdělečným či majetkovým změnám, že by bylo namístě původně uloženou a odvolacím soudem potvrzenou zálohu ve výši 15.000,-Kč (usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 1 VSPH 124/2011-A-13 ze dne 2.2.2011) zvýšit na maximální možnou zákonem danou hranici 50.000,-Kč. Nutno přitom vzít v úvahu, že ani v případě řešení úpadku dlužníka nepatrným konkursem nemusí být odměna insolvenčního správce vždy soudem přiznána ve výši 45.000,-Kč, když je třeba při úvaze o odměně zhodnotit dobu, rozsah a náročnost vykonané činnosti insolvenčním správcem v souladu s § 5 vyhl.č. 313/2007 Sb.

S přihlédnutím k rozsahu majetku dlužníka, k počtu jeho věřitelů a souhrnné výši jeho závazků je odvolací soud za situace, kdy lze důvodně předpokládat řešení dlužníkova úpadku formou nepatrného konkursu, přesvědčen o tom, že ke krytí nákladů insolvenčního řízení je třeba zajistit materiální předpoklady. Soud prvního stupně proto nepochybil, když dlužníku povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení uložil, avšak s ohledem na neměnnost poměrů dlužníka a absenci jiných důvodů, jež by vedly k úvaze o nutnosti stanovit zálohu ve výši 50.000,-Kč, se odvolací soud domnívá, že je třeba, aby byla uhrazena záloha ve výši 15.000,-Kč, jak byla uložena a odvolacím soudem potvrzena v předchozím insolvenčním řízení.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora odvolací soud odvoláním napadené usnesení podle § 220 odst. 1 o.s.ř. za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil tak, jak je ve výroku uvedeno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 9. června 2011

JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Vladimíra Chalupová