1 VSPH 593/2012-A-18
KSLB 57 INS 1987/2012 1 VSPH 593/2012-A-18

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenční věci dlužníka Josefa anonymizovano , anonymizovano , bytem Česká Lípa, Dlouhá 2324, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci, ze dne 28. března 2012, č.j. KSLB 57 INS 1987/2012-A-12,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci, ze dne 28. března 2012, č.j. KSLB 57 INS 1987/2012-A-12, se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci uložil Josefu Roušarovi (dále jen dlužník), aby ve lhůtě sedmi dnů od jeho právní moci zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud I. stupně zejména citoval § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a vyložil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení se závěrem, že případným řízením nelze zatěžovat pouze státní rozpočet. Vyšel ze zjištění, že dlužník nemá hodnotnější majetek, avšak jeho příjmy jsou dostatečné a umožňují mu oddlužení plněním splátkového kalendáře. Proto dlužníkovi uložil povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení v předepsané výši.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal s tvrzením, že insolvenční návrh podala též jeho manželka Lenka Roušarová, a přesto je po každém z nich požadována záloha ve výši 5.000,-Kč. Proto požadoval sloučení obou řízení včetně nákladů s tím spojených .

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání, přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Nutno vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli (který není osobou uvedenou v poslední větě § 108 odst. 1 IZ, či v § 368 odst. 1 IZ), anebo solidárně všem navrhovatelům, jedině pokud v daném případě nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce č. 313/2007 Sb. odlišně. Tato odlišnost se týká i obou forem oddlužení, a tedy již z toho důvodu je při předpokládaném řešení úpadku oddlužením podstatné také to, jakou formou-zpeněžením majetkové podstaty či splátkovým kalendářem-bude nejspíše provedeno. K těmto souvislostem viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27.4.2010, sp.zn. KSUL 70 INS 6396/2009, 1 VSPH 697/2009-A.

Z insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (A-1) odvolací soud zjistil, že dlužník má 11 nezajištěných závazků v celkové výši 596.662,-Kč, že uvedené závazky vznikly za trvání manželství a jsou součásti SJM. Dále bylo zjištěno, že dlužník počítá se svým čistým měsíčním výdělkem ve výši 13.939,-Kč, z něhož hodlá měsíčně poskytovat splátky ve výši 4.424,-Kč, což mu umožní uspokojit pohledávky nezajištěných věřitelů v zákonem požadované výši.

Nahlédnutím do insolvenčního rejstříku odvolací soud zjistil, že dne 27.1.2012 podala manželka dlužníka insolvenční návrh rovněž spojený s oddlužením; tato věc je vedena u soudu I. stupně pod sp.zn. KSLB 57 INS 1992/2012.

Vzhledem k tomu, že očekávaný příjem dlužníka umožní zákonem požadované uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů a že manželka dlužníka souhlasila s jeho návrhem na povolení oddlužení a nadto podala též vlastní insolvenční návrh, není žádný důvod nevyhovět návrhu dlužníka na spojení obou věcí do řízení jediného, neboť z obsahu obou insolvenčních návrhů vyplývá, že je v nich tvrzen majetek a závazky, jež spadají do SJM ve smyslu § 143a občanského zákoníku (dále jen obč.zák.), nebylo prokázáno zúžení společného jmění manželů ani nebylo tvrzeno, že by společné jmění manželů neexistovalo. Proto bylo třeba vycházet z domněnky stanovené v § 144 obč.zák., podle něhož platí, že pokud není prokázán opak, má se zato, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří SJM. Rovněž nebylo prokázáno, že by některé závazky vznikly ještě před uzavřením manželství a před vznikem SJM. V této situaci je nezbytné, aby insolvenční soud (samostatně podané) insolvenční návrhy obou manželů posoudil a projednal společně (v jediném řízení)-včetně toho, zda, popř. v jaké výši bude po nich požadovat, aby zaplatili (jednu) zálohu na náklady (společného) insolvenčního řízení, a také společně o nich rozhodl (např. tak, že při splnění zákonem stanovených podmínek oběma manželům povolí oddlužení).

Zhodnotit, zda soud přistoupí k uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a v jaké výši, lze zásadně až poté, co bude projednávaná věc spojena podle § 112 o.s.ř. s věcí týkající se manželky dlužníka Lenky Roušarové, vedené pod sp.zn. KSLB 57 INS 1992/2012. Odvolací soud přitom zdůrazňuje, že budou-li oba manželé splňovat ekonomické podmínky oddlužení, a bude-li nejspíše možno předpokládat jeho provedení plněním splátkového kalendáře, bude zásadně pro společné řízení postačovat nižší záloha, než kterou zvažoval soud I. stupně.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení v napadené části podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a věc dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 11. května 2012

JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva