1 VSPH 590/2013-A-41
KSPA 56 INS 9438/2012 1 VSPH 590/2013-A-41

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a Mgr. Luboše Dörfla ve věci dlužnice Ivety anonymizovano , anonymizovano , bytem a místem podnikání Králíky, Dlouhá 345, IČO 44465106, zast. Mgr. Františkem Drlíkem, advokátem, sídlem Šumperk, nám. Míru 9, zahájeném na návrh navrhovatelky České spořitelny, a.s., sídlem Praha 4, Olbrachtova 1929/62, IČO 45244782, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 22. února 2013, č.j. KSPA 56 INS 9438/2012-A-30,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 22. února 2013, č.j. KSPA 56 INS 9438/2012-A-30, se v bodě I. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích zjistil úpadek Ivety anonymizovano (dále jen dlužnice; bod I. výroku), ustanovil insolvenčním správcem JUDr. Petra Wildta, Ph.D. (bod II. výroku; dále jen správce) a stanovil, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají dne 22.2.2013 v 9:25 hodin (bod III. výroku). V navazujících výrocích vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili do 30 dnů ode dne zveřejnění usnesení. Věřitele též vyzval, aby správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách dlužníka a osobám, které mají závazky vůči dlužníkovi, uložil, aby napříště plnění neposkytovaly dlužníku, ale správci. V usnesení současně stanovil termín přezkumného jednání, svolal schůzi věřitelů, uložil správci a dlužnici ve výroku uvedené povinnosti a konstatoval, že jeho rozhodnutí budou publikována v insolvenčním rejstříku.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že mu byl dne 18.4.2012 doručen insolvenční návrh České spořitelny, a.s. (dále jen navrhovatelka), jímž se navrhovatelka domáhala vydání rozhodnutí o úpadku dlužnice s tvrzením, že má za ní splatné úvěrové pohledávky v celkové výši 2.120.271,92 Kč, které dlužnice neuhradila, a že dalšími věřiteli dlužnice jsou ŘÍDÍCÍ SYSTÉMY, s.r.o. a Home Credit, a.s., z jejichž existence usuzovala na úpadek dlužnice.

Usnesením ze dne 27.4.2012 (A-13) vyzval soud I. stupně dlužnici, aby se vyjádřila k insolvenčnímu návrhu a aby předložila seznamy svého majetku, závazků a zaměstnanců, a přípisem ze dne 7.1.2013 ji poučil též o možnosti podat návrh na povolení oddlužení. Obě zásilky byly dlužnici řádně doručeny, dlužnice se však ve stanovené lhůtě k insolvenčnímu návrhu nevyjádřila, požadované seznamy nepředložila a návrh na povolení oddlužení v zákonné lhůtě nepodala.

Z navrhovatelkou předložených listin měl soud I. stupně za prokázané, že dlužnice dne 28.1.2009 uzavřela s navrhovatelkou smlouvu o úvěru č. 0343837179 na částku 2.150.000,-Kč za účelem stavebních úprav nemovitosti; zaplacení úvěru bylo zajištěno zástavním právem dle zástavní smlouvy k nemovitostem ze dne 28.1.2009 a ručitelským závazkem Tomislava Skejo. Částka byla splatná ve formě měsíčních anuitních splátek s konečným termínem splatnosti nejpozději do 30.9.2024 s úrokem ve výši 6,2 % p.a. Protože dlužnice splátky nesplácela, zesplatnila jí navrhovatelka předžalobní výzvou ze dne 22.7.2011 celý zůstatek úvěru s příslušenstvím.

Z podání ŘÍDÍCÍ SYSTÉMY, s.r.o. ze dne 4.6.2012 a z její přihlášky soud I. stupně shledal, že tato věřitelka eviduje za dlužnicí splatnou pohledávku ve výši 80.655,--Kč za dodání zboží, které dlužnice objednala a převzala; tato pohledávka byla věřitelce pravomocně přiznána platebním rozkazem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 17.8.2011, č.j. 106 C 50/2011-12, na jehož základě již byla nařízena exekuce.

Z podání Home Credit, a.s. ze dne 11.6.2012 soud I. stupně zjistil, že uvedená věřitelka eviduje za dlužnicí splatné pohledávky ve výši 38.466,18 Kč (sestávající z jistiny, úroku, smluvní pokuty, úroku z prodlení a z nákladů nalézacího řízení) vzniklé z úvěrové smlouvy ze dne 3.3.2008, č. 3803024333; tuto pohledávku věřitelka dokládala smlouvu a rozhodčím nálezem ze dne 20.12.2010.

Soud I. stupně uzavřel, že navrhovatelka doložila své splatné pohledávky za dlužnicí a osvědčeny byly též splatné pohledávky dalších dvou věřitelek, tedy že dlužnice je v úpadku ve smyslu § 3 odst. 1 a odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ), neboť má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a evidentně je není schopna plnit po dobu delší než tři měsíce po lhůtě splatnosti. Nadto dlužnice nesplnila povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ. I když má dlužnice dvě aktivní živnostenská oprávnění, nemohl být ve smyslu § 3 odst. 3 IZ učiněn úsudek o jejím předlužení, neboť dlužnice nepředložila seznamy svého majetku a závazků. Vedle navrhovatelky podali přihlášky pohledávek ještě další 3 věřitelé. Navrhovatelka uhradila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 35.000,--Kč. Proto soud I. stupně postupoval podle § 133 odst. 1 písm. a) IZ a insolvenčnímu návrhu, jemuž dlužnice neodporovala, vyhověl a podle § 136 IZ rozhodl o úpadku dlužnice (bod I. výroku usnesení); ostatní body výroku usnesení odůvodnil odkazy na příslušná zákonná ustanovení.

Jen proti bodu I. výroku usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby jej odvolací soud změnil tak, že insolvenční návrh odmítne. Dlužnice především namítala, že z insolvenčního návrhu jsou patrné jen okolnosti vzniku pohledávek navrhovatelky, avšak nelze z něho mít za osvědčený její úpadek, když v něm navrhovatelka pouze uvedla, že dlužnice má závazky vůči ŘÍDÍCÍ SYSTÉMY, s.r.o. a Home Credit, a.s., jež jsou exekučně vymáhány, a vůči dalším třem věřitelům (OSSZ, VZP ČR a MANEL, s.r.o.), jak vyplývá z katastru nemovitostí. Z toho, že insolvenční návrh neobsahoval konkrétní údaje o jejích dalších věřitelích včetně údajů o splatnosti a výši jejich pohledávek, přičemž tato tvrzení nelze nahrazovat odkazem na výpis z katastru nemovitostí, dovozovala dlužnice, že na základě takového neúplného insolvenčního návrhu nelze mít její úpadek prokázán.

Vrchní soud v Praze-aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 3 IZ)-v odvoláním dotčeném bodě I. výroku přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející (§ 212 a § 212a o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání proti rozhodnutí o zjištění úpadku není opodstatněno.

Podle § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dlužník je podle § 3 odst. 1 a 3 IZ v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Ustanovení § 3 odst. 2 IZ vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepodaří některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu § 3 odst. 1 IZ.

Podle § 141 odst. 1 a 2 IZ se proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu I. stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží. Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel ztratil v průběhu odvolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení.

Jak vyplývá z napadeného usnesení, úpadek dlužnice měl soud I. stupně za osvědčený z důvodu její platební neschopnosti a též z toho, že dlužnice nepředložila seznamy uvedené § 104 odst. 1 IZ, přičemž tento stav zůstal nezměněn i za odvolacího řízení.

Odvolací soud především konstatuje, že se zcela ztotožňuje se skutkovými zjištěními a právními závěry soudu I. stupně, jež mají v obsahu insolvenčním spisu potřebnou oporu, když ani ve stádiu odvolacího řízení nevyšlo najevo nic, co by bylo s to je zpochybnit.

Pokud jde o úpadek dlužnice ve formě platební neschopnosti, má ho odvolací soud shodně se závěry soudu I. stupně rovněž za osvědčený ve smyslu § 3 odst. 1 IZ z důvodu její platební neschopnosti již jen z toho, že navrhovatelka doložila své splatné a zajištěné úvěrové pohledávky za dlužnicí v celkové výši 2.120.271,92 Kč vyčíslené ke dni 18.4.2012 (A-1) kopií smlouvy o úvěru, doklady o čerpání úvěru, kopií zástavní smlouvy, kopií smlouvy o úpravě vzájemných vztahů mezi ručitelem a bankou, výzvou před žalobou a vyčíslením aktuální výše dluhu (A-2), a z existence dalších navrhovatelkou označených věřitelek ŘÍDÍCÍ SYSTÉMY, s.r.o. (se splatnou pohledávkou ve výši 80.655,--Kč za dodání zboží pravomocně přiznanou platebním rozkazem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 17.8.2011, č.j. 106 C 50/2011-12) a Home Credit, a.s. (se splatnou pohledávkou ve výši 38.466,18 Kč doloženou úvěrovou smlouvou ze dne 3.3.2008 a rozhodčím nálezem vydaným JUDr. Katarzynou Krzysztyniak, Ph.D. ze dne 20.12.2010, sp. zn. H/2010/09089), které na výzvu soudu (A-14, A-15) sdělily a doložily výši a splatnost svých pohledávek za dlužnicí (A-18, A-24, P3, P13). Ostatně ještě v době rozhodování soudu I. stupně vyšla z obsahu insolvenčního spisu najevo existence dalších věřitelů dlužnice, a to Plzeňský Prazdroj, a.s. (s pohledávkou ve výši 47.104,24 Kč dle smlouvy o zajištění reklamy a propagace ze dne 1.12.2009 přiznanou platebním rozkazem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 6.1.2012, č.j. 17 C 321/2001-23; P4) nebo Celního úřadu Ústí nad Orlicí (s pohledávkou ve výši 26.000,-Kč na pokutě uložené Úřadem práce v Ústí nad Orlicí ze dne 10.12.2010, č.j. 2850/10/UO; P2).

Dle názoru odvolacího soudu lze u dlužnice usuzovat na její platební neschopnost též ze všech důvodů (vyvratitelných domněnek) uvedených v § 3 odst. 2 IZ, když na základě zjištění učiněných soudem I. stupně je zjevné, že dlužnice zastavila platby podstatné části svých peněžitých závazků, neplní je po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužnici výkonem rozhodnutí nebo exekucí (viz vykonatelné pohledávky přihlášených věřitelů, ohledně nichž jsou vedeny dosud neskončené exekuce) a že dlužnice nesplnila povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou jí uložil insolvenční soud usnesením ze dne 27.4.2012 (A-13) doručeným dlužnici dne 5.6.2012.

Třeba zdůraznit, že byl-li osvědčen úpadek dlužnice (v dané věci se tak stalo především existencí navrhovatelky a dalších nejméně 4 věřitelů a výší jejich pohledávek, jakož i naplněním všech vyvratitelných domněnek, z nichž lze usuzovat na platební neschopnost dlužnice), nebylo by lze napadený výrok o zjištění úpadku zrušit nebo změnit jen proto, že by obrana dlužnice zpochybňující příp. aktivní legitimaci navrhovatelky byla jinak úspěšná, tedy že by dlužnice prokázala, že navrhovatelka vůči ní nemá žádnou splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatelka ztratila v průběhu odvolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení.

Odvolací soud neshledal důvodnou obranu dlužnice poukazující na údajné vady insolvenčního návrhu, na jehož základě bylo zahájeno insolvenční řízení, v jehož rámci byl následně zjištěn úpadek, neboť pro výsledek řízení o odvolání dlužnice proti rozhodnutí o jejím úpadku není významné, že insolvenční soud osvědčil úpadek dlužnice, ačkoliv věřitelský insolvenční návrh měl vady, pro které mohl být dle § 128 odst. 1 IZ odmítnut (blíže k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 1.3.2012, sp. zn. 29 NSCR 38/2010 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod zn. R 83/2012).

Sluší se připomenout, že dlužnice ani v odvolání ničím nevyvrátila domněnku své platební neschopnosti ve smyslu § 3 odst. 2 IZ, když v insolvenčním řízení neosvědčila ani neprokázala svoji schopnost uhradit všechny splatné závazky těch věřitelů, jež měl insolvenční soud pro účely rozhodnutí o věřitelském insolvenčním návrhu za osvědčené (blíže k tomu srov. opět shora uvedené R 83/2012).

Úpadek dlužnice vyplývá konečně též i ze zprávy insolvenčního správce ze dne 3.5.2013 (B-5) o jeho dosavadní činnosti a o hospodářské situaci dlužnice, dle níž dlužnice vlastní zastavené nemovitosti (oceněné na 2,1 miliónů Kč) a movité věci (vybavení domácnosti oceněné na 8,4 tisíc Kč), má příjem z pronájmu pizzerie (ve výši 12 až 15 tisíc Kč měsíčně) a má vyživovací povinnost k jednomu dítěti. Do insolvenčního řízení se přihlásilo 17 věřitelů s nezajištěnými pohledávkami v celkové výši přes 1,2 miliónů Kč, z nichž 96,8 % pohledávek má svůj původ v podnikatelské činnosti dlužnice (výroba, obchod a služby a hostinská činnost).

Závěrem shrnuto, soud I. stupně měl úpadek dlužnice správně osvědčen podle § 3 odst. 1 IZ a lze na něj usuzovat též i podle § 3 odst. 2 IZ.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl též odvolací soud k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že dlužnice je v úpadku ve formě insolvence, neboť je po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (v daném případě po dobu několika let) v prodlení s plněním svých splatných závazků ve výši cca 3,3 miliónů Kč (s připočtením zajištěné pohledávky navrhovatelky ve výši 2,1 miliónů Kč) vůči více (18) věřitelům, přičemž ničím neosvědčila, že má (a měla) k dispozici finanční prostředky potřebné na jejich úhradu.

Protože úpadek dlužnice ve formě insolvence byl nepochybně osvědčen, zatímco žádná překážka bránící vydání rozhodnutí o úpadku zjištěna nebyla, postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a usnesení soudu I. stupně v napadeném bodu I. výroku o zjištění úpadku dlužnice jako věcně správné potvrdil,

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 22. května 2013

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová