1 VSPH 586/2011-A-11
KSUL 46 INS 6980/2011 1 VSPH 586/2011-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenčním řízení zahájeném na návrh Petra Moravčíka, bytem Děčín 4, Podmokelská 22/620, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. dubna 2011, č.j. KSUL 46 INS 6980/2011-A-6,

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. dubna 2011, č.j. KSUL 46 INS 6980/2011-A-6, se p o t v r z u j e . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem odmítl insolvenční návrh věřitele Petra Moravčíka (dále jen navrhovatel).

V odůvodnění svého usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že dne 26.4.2011 obdržel insolvenční návrh, jímž se navrhovatel domáhal zjištění úpadku dlužníka, jehož označil jako Jiří Mikl, v jehož podnikání pokračuje Eliška Miklová. Navrhovatel v něm tvrdil, že má za dlužníkem nárok na nevyplacenou mzdu ve výši 18.215,-Kč za měsíc únor a část měsíce března 2011, kdy ukončil pracovní poměr, a že dalším věřitelem dlužníka je David Malivánek. Soud I. stupně shledal, že insolvenční návrh není perfektní, neboť osoba dlužníka nebyla dostatečně určena, když Jiří Mikl zemřel a proti mrtvému nelze insolvenční řízení vést a když z návrhu nelze dovodit, že by směřoval vůči Elišce Miklové. Dále shledal nedostatečnými vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka, jenž byl dovozován jen z existence pohledávky navrhovatele splatné dne 10.3.2011 a příkladného označení jednoho dalšího věřitele bez uvedení jeho pohledávky a její splatnosti. Protože v insolvenčním návrhu nebyly dostatečně uvedeny rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka a dlužník byl označen nesrozumitelně, postupoval soud I. stupně podle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení se navrhovatel včas odvolal. Vysvětloval, že jeho zaměstnavatelem byl Jiří Mikl, jenž v listopadu 2009 zemřel, a v provozovaní živnosti pokračuje jeho manželka Eliška Miklová. Protože dědické řízení dosud nebylo skončeno, podal na dlužníka (míněn byl Jiří Mikl) insolvenční návrh, neboť pracovní smlouva byla uzavřena pod IČO Jiřího Mikla, a nikoliv pod IČO jeho manželky. Proto si myslí, že své nároky může uplatnit v rámci insolvence a nemusí čekat na dědické řízení. Dále uvedl další věřitele dlužníka Davida Malivánka, Jiřího Jirků a Ivana Pivoňku včetně jejich adres a výše a splatnosti jejich pohledávek (únor-březen 2011).

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání [ustanovení § 94 odst. 2 písm. c) IZ], přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek (§ 3 IZ), skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ). Požadavek mnohosti věřitelů ( více věřitelů ) klade insolvenční zákon (v § 3 odst. 3) také pro úpadek ve formě dlužníkova předlužení. Ustanovení § 128 odst. 1 IZ pak určuje, že insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení, učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

K náležitostem insolvenčního návrhu vůbec a jmenovitě k vylíčení skutečností, jež mají osvědčit úpadek dlužníka, se Nejvyšší soud vyjádřil zejména v rozhodnutí publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 91/2009 (usnesení ze dne 26.2.2009, sp.zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A). V něm Nejvyšší soud zejména zdůraznil-co do srovnání úpravy v insolvenčním zákonu s úpravou v zákonu o konkursu a vyrovnání-že požadavek formulovaný v ustanovení § 103 odst. 2 IZ je srovnatelný s požadavkem kladeným na obsah věřitelského návrhu na prohlášení konkursu ustanovením § 4 odst. 2, věty první, zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31.12.2007, jež bylo předmětem výkladu podaného pod bodem VII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17.6.1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen stanovisko ).

Od právního stavu, z nějž vyšlo stanovisko R 75/2003 (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.4.2003, sp. zn. 29 Odo 327/2002), se posouzení náležitostí insolvenčního návrhu podle insolvenčního zákona liší jen potud, že ustanovení § 128 odst. 1 IZ vylučuje aplikaci § 43 o.s.ř.; insolvenční návrh, pro jehož nedostatky nelze pokračovat v insolvenčním řízení, se odmítá bez dalšího. Jinak jsou citované judikatorní závěry i nadále použitelné.

Nutno zdůraznit, že již se zahájením insolvenčního řízení (§ 101 odst. 1 věta první IZ) se pojí účinky vymezené v § 109 až § 111 IZ, které mají závažný dopad do poměrů dlužníka i třetích osob. V té souvislosti Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A ze dne 26.2.2009 (publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 91/2009) zdůraznil, že insolvenční návrh (podaný u věcně příslušného soudu, opatřený úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem-§ 97 IZ) vyvolává účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení bez zřetele k tomu, že posléze vyjde najevo, že z hlediska obsahových nedostatků jde o návrh neprojednatelný. Riziko škody nebo jiné újmy, jež by mohla vzniknout dlužníku nebo třetím osobám zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu do doby odmítnutí neprojednatelného insolvenčního návrhu, pak snižuje úprava, která brání prodlužování řízení o vadném insolvenčním návrhu tím, že na jedné straně zbavuje insolvenční soud povinnosti odstraňovat vady insolvenčního návrhu, pro které nelze v insolvenčním řízení pokračovat, postupy podle § 43 o.s.ř., na druhé straně zavazuje soud k tomu, aby důsledky plynoucí z neprojednatelnosti insolvenčního návrhu vyvodil (aby insolvenční návrh odmítl) neprodleně, nejpozději však do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán (§ 128 odst. 1 IZ).

S ohledem na tyto okolnosti soudní praxe (srov. opět závěry cit. R 91/2009) důsledně trvá na tom, aby insolvenční navrhovatel-lhostejno, zda je jím dlužník či věřitel-řádně splnil zákonem předepsanou povinnost skutkových tvrzení, jež jsou dle § 103 odst. 2 IZ povinnými obsahovými náležitostmi insolvenčního návrhu, tj. aby vylíčil rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek. Jde-li o návrh podaný věřitelem, musí tento navrhovatel navíc řádně vylíčit skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat návrh, tj. skutečnosti svědčící o tom, že má proti dlužníku splatnou pohledávku (§ 105 IZ). Doložení aktivní legitimace navrhujícího věřitele je primárním předpokladem projednání dlužníkova úpadku (je průkazem navrhovatelova oprávnění požadovat, aby soud na podkladě jeho insolvenčního návrhu tvrzený úpadek dlužníka zjišťoval). Procesní povinnost tvrzení dle § 103 odst. 2 IZ není možno mít za splněnou (nelze ji nahradit) tím, že insolvenční navrhovatel ohledně příslušných rozhodných skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu. Uvedené platí tím více, že insolvenční zákon výslovně zavádí odlišný režim pro odstraňování vad insolvenčního návrhu na straně jedné (§ 128 odst. 1 IZ) a pro odstraňování vad týkajících se příloh insolvenčního návrhu na straně druhé (§ 128 odst. 2 IZ). Budiž v této souvislosti zdůrazněno, že v situaci, kdy insolvenční zákon (oproti zákonu o konkursu a vyrovnání, jenž takovou úpravu neobsahoval) zbavuje dlužníka, jehož věřitel s insolvenčním návrhem uspěl, pro odvolací řízení námitky vážící se k doložení splatné pohledávky insolvenčním navrhovatelem (§ 141 odst. 2 IZ), jsou na požadavek osvědčení pohledávky insolvenčním navrhovatelem-z hlediska jeho břemene tvrzení a břemene důkazního-kladeny vyšší nároky, než tomu bylo při předchozí zákonné úpravě (viz závěry usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. KSPH 37 INS 4935/2008, 29 NSČR 30/2009 ze dne 29.4.2010 publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 14/2011).

V dané věci označil navrhovatel v insolvenčním návrhu dlužníka takto: Jiří Mikl (Eliška Miklová)-V rámci§č.13.odst.1.živn.Zak.č.455/91sbi., Pokračuje pí.Miklová.i.č.: 46719552 17Listopadu 366, 40505,Děčín 1. a v závěru svého návrhu navrhuje, aby insolvenční soud rozhodl v uvedené(EliškaMiklová) se sídlem v Děčíně,17Listopadu366. Děčín 1.IČO:46719652 . Ve shodě se soudem I. stupně je též odvolací soud toho názoru, že navrhovatel označil dlužníka nesrozumitelně, neboť z návrhu nelze seznat, zda skutečně směřuje vůči Jiřímu Miklovi (jenž zemřel v roce 2009), jak navrhovatel v odvolání upřesňoval, nebo vůči jeho manželce Elišce Miklové, jež je v roce 2011 patrně jeho zaměstnavatelem, když pokračuje v provozování živnosti Jiřího Mikla. Dále bylo zjištěno, že navrhovatel v návrhu toliko uvedl, že ze strany zaměstnavatele (dlužníka) nedostal ve výplatním termínu 10.3.2011 zaplaceno a že dalším věřitelem dlužníka je David Malivánek.

Z uvedeného je zřejmé, že důvody pro odmítnutí insolvenčního návrhu byly dány, a to proto, že insolvenční návrh vykazuje obsahové nedostatky, pro které nelze v řízení pokračovat a které dle § 128 odst. 1 IZ musejí vést bez dalšího k jeho odmítnutí. Vady insolvenčního návrhu mohl navrhovatel odstranit, jen dokud soud I. stupně nevydal usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 IZ. Proto i když navrhovatel učinil k odstranění těchto nedostatků v rámci odvolacího řízení částečně doplnění návrhu (míněno je tím uvedení Davida Malivánka, Jiřího Jirků a Ivana Pivoňku jako dalších věřitele dlužníka), nemá to z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu.

Na základě těchto zjištění a veden právními závěry vyjádřenými shora dospěl též odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně k témuž závěru, totiž že insolvenční návrh je nesrozumitelný, neboť není zřejmé, vůči komu směřuje.

Proto soud I. stupně správně insolvenční návrh odmítl podle § 128 odst. 1 IZ, aniž nařizoval jednání (k nařízení jednání k projednání insolvenčního návrhu je soud oprávněn přistoupit jedině za předpokladu, že řízení je zahájeno řádným insolvenčním návrhem). Věcně správné rozhodnutí odvolací soud potvrdil podle § 219 o.s.ř.

Je-li insolvenční návrh odmítnut, má zpravidla dlužník dle § 146 odst. 3 o.s.ř. vůči navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (soud I. stupně o náhradě nákladů opomněl rozhodnout); zemřelému Jiřímu Miklovi ani Elišce Miklové však žádné takové náklady nevznikly. Proto o nich odvolací soud rozhodl za použití § 224 odst. 1 o.s.ř., jak uvedeno v bodě II. výroku tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

V Praze dne 26. května 2011

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová