1 VSPH 581/2016-A-14
KSPH 62 INS 3984/2016 1 VSPH 581/2016-A-14

USNESENÍ Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Ladislava Derky a JUDr. Františka Kučery v insolvenční věci dlužníků Lukáše Šiváka a Heleny Šivákové, oba bytem Nám. Starosty Pavla 44, Kladno, korespondenční adresa: Dobrovského 381, 273 09 Kladno, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 62 INS 3984/2016-A-9 ze dne 14. března 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č. j. KSPH 62 INS 3984/2016-A-9 ze dne 14. března 2016 se m ě n í tak, že se dlužníkům ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč na účet Krajského soudu v Praze do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 62 INS 3984/2016-A-9 ze dne 14. 3. 2016 uložil Lukášovi Šivákovi a Heleně Šivákové (dále dlužníci) zaplatit zálohu ve výši 50.000,-Kč na náklady insolvenčního řízení do tří dnů od právní moci rozhodnutí na účet soudu.

V odůvodnění soud uvedl, že dlužníci se insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 19.2.2016 domáhali zjištění úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Z insolvenčního návrhu vyplývá, že dlužníci nemají žádný příjem a mají vyživovací povinnost k sobě navzájem a ke svým třem dětem. Soud proto dlužníky vyzval usnesením ze dne 23.2.2016, aby ve lhůtě sedmi doložili mj. darovací smlouvu, na kterou odkazovali ve svém návrhu. Dlužníci na tuto výzvu reagovali zasláním darovací smlouvy a dokumentů potvrzujících, že dárce je příjemcem starobního důchodu ve výši 9.464,-Kč měsíčně a zároveň přeložili dohodu o provedení práce uzavřené v prvním případě na dobu neurčitou v rozsahu 300 hodin a v druhém na dobu určitou pro období od 1. 4. 2016 do 31. 12. 2016 opět v rozsahu 300 hodin.

Na základě těchto zjištění soud prvního stupně dospěl k závěru, že za situace, kdy dlužníci sice doplnili darovací smlouvu znějící na částku 4.000,-Kč měsíčně a limitovanou okamžikem, kdy si obdarovaní najdou zaměstnání, což by stačilo při celkové výši závazků dlužníků ke splacení více jak 30 % nezajištěných pohledávek věřitelů, ale nicméně je jediným příjmem dlužníků je dar od třetí osoby. Na základě této skutečnosti soud spatřoval nepoctivý záměr, proto postupoval dle ust. § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona a uložil navrhovatelům povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. isir.justi ce.cz

Dlužníci proti tomuto usnesení včas podali odvolání, ve kterém uvedli, že svým jednáním nesledují nepoctivý záměr, oddlužení naopak vidí jako jediné východisko ze své situace. Vzhledem k tomu, že po návratu z ciziny nesehnali zaměstnání, hodlají v mezidobí využívat pomoci své příbuzné, která jim bude dle darovací smlouvy platit výše uvedenou částku. V průběhu pěti let tak budou schopni splatit více než 40 % svých závazků.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (ust. § 94 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona), přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle ust. § 212 o. s. ř. a shledal odvolání dlužníka zčásti důvodným.

V prvé řadě odvolací soud zdůrazňuje, že záloha na náklady insolvenčního řízení podle ust. § 108 insolvenčního zákona není soudním poplatkem, proto ustanovení o soudním poplatku obsažená v občanském soudním řádu ani zákon o soudních poplatcích nelze na tuto zálohu ani přiměřeně použít. To platí jak pro postup soudu při ukládání povinnosti zálohu zaplatit, tak pro případ požadavku na osvobození od placení zálohy. Nepřichází proto v úvahu snížení částky zálohy s ohledem na majetkové poměry dlužníků-insolvenčních navrhovatelů.

Podle ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli- zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že je nebude možno uhradit z majetkové podstaty.

Z tvrzení dlužníků a z příloh insolvenčního spisu (darovací smlouva) vyplývá, že dlužníci by měli být schopni věřitelům uhradit plněním splátkového kalendáře (s přihlédnutím k jejich povinnosti plnit měsíční zálohu na náklady insolvenčního řízení a odměnu insolvenčního správce 1.350,-Kč dle § 3 písm. c/ a § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb., resp. s 21 % DPH 1.633,50 Kč) během 5 let částku 141.990,-Kč. Při příjmu dlužníků ze smlouvy o důchodu ve výši 4.000,-Kč měsíčně a po odečtení částky 1.633,50 Kč na náklady insolvenčního řízení je měsíční splátka pro oddlužení 2.366,50 Kč, tj. jedná se o 60 splátek po 2.366,50 Kč ve prospěch věřitelů. Celková částka 141.990,-Kč překračuje hranici 30 % všech nezajištěných pohledávek (tou je částka 91.681,10 Kč při celkové výši dluhů uváděných dlužníkem ve výši 305.603,68 Kč), tudíž zatím je namístě vycházet z toho, že je splněna podmínka stanovená v § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona.

Dlužníci tak sice prokázali dostatečný příjem, ze kterého budou schopni zaplatit minimálně 30 % všech nezajištěných závazků, nelze nicméně opominout, že veškeré jeho příjmy pro toto určené pocházejí z darovací smlouvy. Na rozdíl od dlužníků, kteří ve svém návrhu musí osvědčit, že je zde předpoklad plnění splátkového kalendáře po celou dobu oddlužení, dárce takovou povinnost nemá. Přestože dlužníci k darovací smlouvě předložili také dokumenty, které dokládají současný příjem dárce, kromě starobního důchodu jde pouze o dohody o provedení práce, které nelze považovat za stálý příjem. Není tak postaveno najisto, zda bude dárce schopen svému závazku platit dlužníkům částku 4.000,-Kč měsíčně po dobu následujících 5 let dostát.

Pokud jde o závěr soudu prvního stupně o nepoctivosti záměru dlužníků, odvolací soud dodává, že v řadě svých rozhodnutí vysvětlil, že insolvenční soud při posuzování zákonné podmínky poctivého záměru musí vždy zvážit všechny významné okolnosti věci, jež vyjdou v rámci daného insolvenčního řízení najevo. Samotná skutečnost, že veškerý příjem dlužníků pochází z darovací smlouvy, tak nemusí bez dalšího znamenat, že dlužníci svým jednáním nepoctivý záměr skutečně sledují. Odvolací soud proto považuje tento závěr soudu prvního stupně za předčasný.

V dané věci nelze zatím usoudit, jakým způsobem bude úpadek dlužníků řešen a nelze proto bez zbytečného odkladu rozhodnout tak, že soud vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Uložení povinnosti k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení je proto na místě. Nicméně vzhledem k výše uvedenému se odvolacímu soudu jako dostatečná výše zálohy v dané věci jeví částka 5.000,-Kč, neboť postačuje ke krytí prvotních výdajů insolvenčního správce, když lze očekávat, že ostatní náklady řízení budou moci být hrazeny v měsíčních zálohách po povolení oddlužení.

Na základě těchto zjištění a veden výše vyjádřenými názory, postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o. s. ř. a napadené usnesení změnil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 16. září 2016

JUDr. Jiří G o l d s t e i n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík