1 VSPH 581/2009-B-14
KSUL 44 INS 411/2009 1 VSPH 581/2009-B-14

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem v Mostě, U Věžových domů 2935/6, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 44 INS 411/2009-B-7 ze dne 1. září 2009

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 44 INS 411/2009-B-7 ze dne 1. září 2009 se v bodech I., II., III. a IV. výroku zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 44 INS 411/2009-B-7 ze dne 1.9.2009 v bodě I. výroku neschválil oddlužení Pavla anonymizovano (dále jen dlužník), v bodě II. výroku prohlásil na jeho majetek konkurs, v bodě III. výroku rozhodl o tom, že konkurs bude projednáván jako nepatrný, a v bodě IV. výroku vyzval osoby, které mají závazky vůči dlužníku, aby napříště neposkytovaly plnění jemu, ale insolvenčnímu správci Ing. Davidu Trutenkovi (dále též jen insolvenční správce). Současně soud konstatoval, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (bod V. výroku), a potvrdil volbu zástupce věřitelů-věřitele č. 5 JUDr. Jaroslava Havlíka (bod VI. výroku).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že mu byl dne 29.1.2009 doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení. Usnesením č.j. KSUL 44 INS 411/2009-A-27 ze dne 20.7.2009 soud zjistil úpadek dlužníka a povolil řešení tohoto úpadku oddlužením. V průběhu insolvenčního řízení soud ze zprávy insolvenčního správce o jeho činnosti a z výpovědi dlužníka při přezkumném jednání zjistil, že tento má jediný majetkový příjem-starobní důchod ve výši 9.021,-Kč, je ženatý a nemá žádnou vyživovací povinnost. Přihlášené nezajištěné pohledávky projednané na přezkumném jednání činí celkem 453.234,68 Kč, 30 % těchto pohledávek činí 135.970,40 Kč. Zabavitelná část dlužníkova důchodu představuje částku 2.164,-Kč, a protože tak je dlužník schopen za 5 let uhradit splátkami celkem 129.840,-Kč, z čehož po odečtení odměny správce ve výši 54.000,-Kč zůstane částka ve výši 75.840,-Kč, zjevně není splněn předpoklad, že dlužník uhradí plněním splátkového kalendáře alespoň 30 % přihlášených nezajištěných pohledávek.

Z uvedeného soud dovodil, že v daném případě vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona (dále jen IZ), a jsou proto dány důvody pro neschválení oddlužení dle § 405 odst. 1 IZ. Tato situace nastala v důsledku skutečnosti, že oproti údajům uvedeným dlužníkem v insolvenčním návrhu jeho věřitelé přihlásili do insolvenčního řízení vyšší pohledávky, a to o částku 18.453,68 Kč, a věřitel, který má své pohledávky zajištěny zástavním právem, přihlásil tyto pohledávky jako nezajištěné. Tato zjištění zakládají důvod pro neschválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Soud proto v bodě I. výroku oddlužení neschválil a v bodě II. výroku prohlásil na dlužníka konkurs. Jelikož dlužník nemá více jak 50 věřitelů a vzhledem k vykázaným příjmům dlužníka ze starobního důchodu v roce 2008 lze usuzovat, že neměl v tomto roce obrat přes 2.000.000,-Kč, soud současně rozhodl, že konkurs bude projednáván jako konkurs nepatrný. Dále soud potvrdil ve funkci zvoleného zástupce věřitelů-věřitele č. 5 JUDr. Jaroslava Havlíka, neboť neshledal důvod pochybovat o jeho nepodjatosti dle § 59 odst. 3 IZ.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil a oddlužení schválil, nebo aby napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dlužník nesouhlasil se závěrem soudu, že hodnota plnění, jež by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nedosahuje 30% jejich pohledávek. Již v návrhu na povolení oddlužení dlužník uvedl, že kromě jeho příjmu je nutné zohlednit i příjem jeho manželky-její starobní důchod, s nímž společně je předpoklad minimálního třicetiprocentního uspokojení nezajištěných věřitelů splněn. Dále uvedl, že mu není známo, že by některý z jeho věřitelů měl pohledávku zajištěnu zástavním právem, a zmínce soudu prvního stupně o neuplatněném zajištění tedy nerozumí; navíc všechny přihlášené pohledávky popřel. Konečně dlužník uvedl, že v současné době má další příjem z pracovní činnosti (je zaměstnán u syna), a tuto skutečnost insolvenční správce, přestože ho na to dlužník upozornil, nijak nezohlednil. K doložení tohoto tvrzení dlužník podáním ze dne 6.10.2009 předložil kopii dohody o provedení práce ze dne 1.9.2009 sjednanou dle § 232 zákoníku práce, podle níž měl dlužník pro zaměstnavatele Radka anonymizovano (Radek Dušek-Autodoprava, identifikační číslo 66087627) provést pomocné práce v autoservisu v rozsahu cca 6 hodin za odměnu 5.000,-Kč.

Z dlužníkova odvolání je zřejmé, že jím brojí proti usnesení ze dne 1.9.2009 jen co do rozhodnutí o neschválení oddlužení a o prohlášení konkursu na jeho majetek pod body I. a II. výroku. Proto Vrchní soud v Praze v tomto rozsahu přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 405 odst. 1 IZ neschválí insolvenční soud oddlužení, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; v případě uvedeném v § 402 odst. 4 tak rozhodne namísto rozhodnutí o způsobu oddlužení. Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (§ 405 odst. 2 IZ).

Dle § 395 odst. 1 a 3 IZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí; na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení lze usuzovat zejména tehdy, jestliže ohledně dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního statutárního orgánu a) v posledních 5 letech probíhalo insolvenční řízení nebo jiné řízení řešící úpadek takové osoby, a to v závislosti na výsledku takového řízení, nebo b) podle výpisu z rejstříku trestů v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy. Podle § 395 odst. 2 téhož zákona zamítne soud návrh i tehdy, jestliže a) jej znovu podala osoba, o jejímž návrhu na povolení oddlužení bylo již dříve rozhodnuto, nebo b) dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Z uvedeného plyne, že insolvenční soud je ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení oprávněn rozhodnout o tom, že oddlužení neschvaluje, a to v případech, kdy dodatečně vyšly najevo skutečnosti, pro něž je v předcházející fázi insolvenčního řízení třeba zamítnout návrh na povolení oddlužení dle § 395 IZ.

V daném případě rozhodl soud prvního stupně o neschválení povoleného oddlužení na základě zjištění, že v případě oddlužení provedeného plněním splátkového kalendáře, jehož se dlužník domáhal, nebude při zohlednění přednostních nároků insolvenčního správce schopen ze svých příjmů (z důchodu ve výši 9.021,-Kč) uspokojit pohledávky nezajištěných věřitelů v minimálním třicetiprocentním rozsahu, jak vyžaduje § 395 odst. 1 písm. b) IZ, když 30 % těchto pohledávek činí 135.970,40 Kč a dlužník bude schopen na ně během splátkového kalendáře poskytnout jen celkovou částku 75.840,-Kč.

Z uvedeného je zřejmé, že soud prvního stupně při svém rozhodování nevzal zřetel na to, že oddlužení je z hlediska podmínky stanovené v § 395 odst. 1 písm. b) IZ přípustné, pokud lze její splnění (dosažení minimálního třicetiprocentního uspokojení nezajištěných věřitelů, kteří nesouhlasili s nižším plněním) odůvodněně předpokládat alespoň u jednoho ze způsobů, jímž lze oddlužení dle § 398 IZ provést (plněním splátkového kalendáře či zpeněžením majetkové podstaty). V tom směru není podstatné, jaký způsob oddlužení navrhl dlužník, neboť o něm rozhodují na schůzi svým hlasováním nezajištění věřitelé, popř. insolvenční soud (§ 402 odst. 3 a 4 IZ). Do té doby je třeba zkoumat přípustnost oddlužení dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ z hlediska obou možných způsobů oddlužení. Proto v daném případě, kdy k hlasování věřitelů o způsobu oddlužení dosud nedošlo (na schůzi věřitelů konané dne 1.9.2009 zůstal tento bod programu nenaplněn), mohl soud závěr o nepřípustnosti oddlužení dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ založit jen na zjištění, že minimálního třicetiprocentního uspokojení nezajištěných pohledávek nebude možno dosáhnout ani oddlužením provedeným plněním splátkového kalendáře, ani oddlužením provedeným zpeněžením majetkové podstaty.

Možnost provedení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty (jehož se 3 majoritní věřitelky dožadují-viz podání ze dne 23.7.2009) ovšem soud prvního stupně vůbec nezkoumal, přestože podle údajů obsažených v návrhu na povolení oddlužení a v seznamu majetku dlužník jistý nezanedbatelný majetek vlastní. Z tohoto návrhu a seznamu se podává, že dlužník má kromě movitých věcí menší hodnoty také pohledávky vůči Ottovi Duškovi ve výši 436.004,-Kč a 4.100,-Kč (podle připojeného usnesení Okresního soudu v Mostě č.j. 28 E 576/2009-12 ze dne 14.5.2009 jde povinnost O. anonymizovano k zaplacení zálohy na náklady potřebné k provedení práce, již bylo dlužníku na náklad povinného v rámci výkonu rozhodnutí povoleno provést, a o nárok dlužníka na náhradu nákladů tohoto řízení), a dále dlužník vlastní nemovitosti (budovu a pozemky zapsané na LV č. 48 pro k.ú Mradice, obec Postoloprty) pořízené podle návrhu na povolení oddlužení celkem za cenu 93.909,-Kč, které náležejí do společného jmění dlužníka a jeho manželky.

K tomu nutno uvést, že soud prvního stupně (v intencích závěrů usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSUL 44 INS 411/2009, 1 VSPH 89/2009-A-14 ze dne 9.6.2009) dlužníka před rozhodnutím o jeho úpadku řádně vyzval, aby svůj insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení doplnil o jeho absentující přílohy-seznamy jeho majetku a závazků zpracované dle § 104 IZ a opatřené (ve vztahu k návrhu na oddlužení) i náležitostmi dle § 392 odst. 2 IZ, nicméně spokojil se dlužníkem předloženými seznamy ze dne 22.6.2009, jež zákonem požadované náležitosti nemají. Zásadní nedostatky vykazuje především seznam majetku, když se v něm dlužník dle § 104 odst. 2 IZ nijak nevyslovil k dobytnosti pohledávek vůči O. Duškovi (byť v částce 436.004,-Kč jde jen o účelově vázanou zúčtovatelnou zálohu na provedení prací dle § 350 odst. 3 o.s.ř.), a především vůbec nespecifikoval své movité věci a neuvedl jejich pořizovací cenu (uvedl jen odhad jejich hodnoty celkovou částkou cca 10.000,-Kč), a u svých nemovitostí nenabídl odhad jejich obvyklé ceny ke dni pořízení seznamu, přestože to zákon v § 392 odst. 2 větě prvé vyžaduje, a to dokonce jako odhad podložený znaleckým oceněním (o tom byl dlužník zvlášť poučen i odvolacím soudem). Skutkový podklad potřebný pro posouzení skladby a hodnoty dlužníkova majetku neposkytuje ani soupis majetkové podstaty zpracovaný ke dni 26.8.2009 insolvenčním správcem, když v něm v rozporu s požadavky § 217 a násl. IZ nejsou věci náležející do majetkové podstaty jednotlivě specifikovány (nemovitosti označeny jen jako rekreační chata s odkazem na výpis z katastru nemovitostí, movité věci označeny pouze jako standardní vybavení domácnosti s tím, že motorové vozidlo dlužník nevlastní), přičemž tyto majetkové položky nejsou ani opatřeny jejich oceněním dle § 219 IZ (znalecké ocenění nebylo pořízeno a pro absenci důvodů dle § 219 odst. 2 a 4 IZ tu není povinné). Žádnou z dlužníkem tvrzených pohledávek vůči O. Duškovi insolvenční správce do soupisu majetkové podstaty nepojal, a tento rozpor se seznamem majetku dlužníka zůstal nevysvětlen. Odstranění popsaných zásadních nedostatků soupisu majetkové podstaty soud prvního stupně po insolvenčním správci nepožadoval.

Pokud jde o závěr soudu prvního stupně, že v případě oddlužení provedeného splátkovým kalendářem nebude dlužník schopen uspokojit přihlášené nezajištěné pohledávky v minimálním zákonném rozsahu, vycházel při něm soud jen z doloženého dlužníkova starobního důchodu v měsíční výši 9.021,-Kč. Jiný pravidelný příjem dlužníka ani v odvolacím řízení zjištěn nebyl, když dlužník doložil jen jednorázový příjem ve výši 5.000,-Kč z dohody o provedení práce, přičemž ani není zřejmé, jak s ním naložil. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně potud, že měl-li by být k plnění splátkového kalendáře uvažován pouze dlužníkův starobní důchod, pak tento příjem-při zohlednění přednostního nároku odměny a hotových výdajů insolvenčního správce-skutečně nedává předpoklad, že dlužník bude schopen jeho prostřednictvím nabídnout v rámci splátkového kalendáře minimální zákonem požadované třicetiprocentní plnění pohledávek svých nezajištěných věřitelů. Ze svého důchodu by mohl poskytnout celkové plnění pouze ve výši 75.840,-Kč, přičemž 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů-jež byly přihlášeny a přezkoumány v celkové výši 453.234,68 Kč-představuje částku

135.970,40 Kč a souhlas těchto věřitelů s nižším plněním dlužník k návrhu dle § 392 odst. 1 písm. c) IZ nepřipojil. Dlužník sice před rozhodnutím o úpadku zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč, nicméně i s touto částkou (použitelnou k úhradě nároků správce), a dokonce i se zohledněním dlužníkova nového jednorázového příjmu z dohody o provedení práce v téže výši (pokud by byl použit jako mimořádná splátka), zjevně nemůže doznat změny závěr o nedostatečnosti dlužníkovy ekonomické nabídky založené jen na jeho příjmu z důchodu. Z toho hlediska je bez významu dlužníkův argument, že všechny přihlášené (správcem uznané) pohledávky popřel, neboť dlužníkovo popření má účinky teprve, pokud bude oddlužení schváleno (viz § 410 odst. 2 s režimem běhu lhůt pro podání incidenčních určovacích žalob a § 411 odst. 2 o nakládání se splátkami příslušejícími na popřené pohledávky).

Soud prvního stupně však při zkoumání možnosti provedení oddlužení splátkovým kalendářem přehlédl, že dlužník posléze k jeho výzvě podáním ze dne 26.6.2009 dle § 392 odst. 3 IZ doplnil svůj návrh na oddlužení o podpis ze strany manželky a o její souhlas s oddlužením. Jelikož podle všeho trvá společné jmění dlužníka a jeho manželky, pak její předmětný podpis a souhlas pro účely oddlužení znamenají, že souhlasí s tím, aby byl majetek náležející do jejich společného jmění manželů pro účely oddlužení použit, a tedy aby v případě splátkového kalendáře byly pro jeho plnění použity příjmy, které jí budou v budoucnu vyplaceny. Soud prvního stupně ovšem dosud výši tvrzeného pravidelného příjmu dlužníkovy manželky-jejího starobního důchodu-nezjišťoval (dlužník sám tento příjem nedoložil, ani neuvedl jeho výši), přestože tato skutečnost, jestliže společné jmění manželů trvá, je pro posouzení dosažitelnosti dlužníkova oddlužení provedeného splátkovým kalendářem podstatná.

Z uvedeného je zřejmé, že v posuzovaném případě zatím (při absenci průkazu tvrzeného příjmu dlužníkovy manželky) nelze činit definitivní závěr o tom, zda v rámci splátkového kalendáře by se dlužníkovým nezajištěným věřitelům na uspokojení jejich pohledávek mohlo minimálního třicetiprocentního plnění dostat, přičemž v důsledku nesplnění dlužníkovy povinnosti předložit řádný seznam majetku (včetně znaleckého odhadu obvyklé ceny jeho nemovitostí), jakož i nedostatků správcova soupisu majetkové podstaty, není k dispozici ani podklad nutný pro zjištění, zda alespoň při oddlužení provedeném zpeněžením majetkové podstaty lze očekávat výtěžek, který by k předepsanému minimálnímu rozsahu uspokojení nezajištěných věřitelů postačoval. Za této situace je předčasný závěr soudu prvního stupně, že v dlužníkově případě je oddlužení dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ nepřípustné, a tudíž nejsou dány důvody pro neschválení oddlužení stanovené v § 405 odst. 1 IZ. Takový závěr bude možný teprve poté, co dlužník (a rovněž insolvenční správce) své výše popsané procesní povinnosti řádně splní. Pokud dlužník ani přes dodatečnou výzvu soudu nedoloží příjem manželky a nepředloží řádný seznam svého majetku (se znaleckým oceněním svých nemovitostí), bude nutno hodnotit tuto okolnost jako jeho ledabylý přístup k plnění povinností v insolvenčním řízení, jenž znemožňuje přípustnost oddlužení a jeho způsob řádně projednat a v dané fázi řízení tak ve smyslu § 395 odst. 2 písm. b) IZ odůvodňuje neschválení povoleného oddlužení.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora odvolací soud postupoval podle § 219a odst. 2 a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř., usnesení ze dne 1.9.2009 v napadeném rozsahu bodů I. a II. výroku, včetně souvisejícího rozhodnutí o projednávání konkursu jako nepatrného pod bodem III. výroku a výzvy pod bodem IV. výroku, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 13. listopadu 2009

JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová