1 VSPH 58/2015-B-29
KSPH 65 INS 22274/2014 1 VSPH 58/2015-B-29

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a ze soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ladislava Derky v insolvenční věci dlužnice Jany Černé, IČO 16974832, bytem Maroldova 1969, Kladno, o odvolání insolvenční správkyně Mgr. Ing. Ivony Miechové, sídlem Betlémské náměstí 251/2, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 65 INS 22274/2014-B-21 ze dne 15.prosince 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 65 INS 22274/2014-B-21 ze dne 15.prosince 2014 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 65 INS 22274/2014-B-21 ze dne 15.12.2014 v insolvenčním řízení dlužnice Jany Černé (dále jen dlužnice) přiznal odvolané insolvenční správkyni Mgr. Ing. Ivoně Miechové (dále jen odvolatelka) odměnu za období od 29.8.2014 do 4.11 2014, to je od zjištění úpadku dlužnice do doby jejího odvolání, ve výši 2.722,50 Kč a náhradu hotových výdajů v částce 1.737,42 Kč, celkem 4.459,42 Kč, včetně daně z přidané hodnoty, s tím, že bude uhrazena z prostředků majetkové podstaty dlužnice v částce 2.178,-Kč ze složené zálohy na náklady insolvenčního řízení převedené insolvenčnímu správci a v částce 2.281,42 Kč z následných splátek dlužnice do majetkové podstaty (bod I. výroku), nově ustanovenému insolvenčnímu správci JUDr. Jiřímu Vodovi, LL.M., uložil, aby částku ve výši 2.281,42 Kč z pravidelných splátek dlužnice zaslal odvolané insolvenční správkyni na úhradu jejich pohledávek za majetkovou podstatou dlužnice.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením č.j. KSPH 65 INS 22274/2014-A-10 ze dne 29.8.2014 zjistil úpadek dlužnice a odvolatelku ustanovil insolvenční správkyní. Ta byla na schůzi věřitelů konané dne 4.11.2014, odvolána a schůze věřitelů do funkce insolvenčního správce zvolila

JUDr. Jiřího Vodu. Odvolatelka vyúčtovala odměnu ve výši 18.150,-Kč, s tím, že přezkoumala patnáct přihlášených pohledávek, hotové výdaje pak vyúčtovala ve výši na 1.737,42 Kč.

Soud prvního stupně při určení výše odměny vyšel z ust. § 38 odst. 2 insolvenčního zákona a ust. § 3 vyhlášky č. 313/2007 Sb. a odvolatelce přiznal odměnu a náhradu hotových výdajů v celkové výši 4.459,42 Kč. Vzhledem k tomu, že odvolatelka již v průběhu trvání oddlužení obdržela od dlužnice dvě zálohy v celkové výši 2.178,-Kč, rozhodl soud o tom, že ve zbývající část ve výši 2.281,42 Kč bude uhrazena z pravidelných splátek dlužnice podle schváleného oddlužení. Soud dále uvedl, že odvolatelce nelze přiznat odměnu podle ustanovení § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb., jak požadovala, protože v tomto případě není způsobem řešení úpadku dlužnice konkurs nebo reorganizace a v oddlužení se odměna insolvenčnímu správci odměna stanoví podle ust. § 3 písm. b) vyhlášky č. 313/2007 Sb. Pokud by soud přiznal odvolatelce odměnu dle ustanovení § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb., neúměrně by tím zatížil majetkovou podstatu na úkor dlužnice.

Proti tomuto usnesení se odvolatelka včas odvolala a požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že jí přizná přiměřeně zvýšenou odměnu.

Argumentovala zejména tím, že z její zprávy o činnosti vyplývá, že vykonala všechny nutné úkony za účelem vedení insolvenčního řízení, zjistila rozsah majetku dlužnice, provedla šetření v místě bydliště dlužnice, zpracovala zprávu o jejích majetkových poměrech, vyzvala exekutory k vydání nerozděleného vymoženého plnění, přezkoumala patnáct ze sedmnácti přihlášených pohledávek, dva věřitele vyzvala k doplnění přihlášené pohledávky, čtyři přihlášené pohledávky částečně popřela, prověřila neúčinnost úkonů dlužnice, přitom zjistila dva možné neúčinné právní úkony a nakonec vymohla nerozdělené vymožené plnění v exekučním řízení. Zároveň měla za to, že v tomto případě měl soud postupovat analogicky podle ust. § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb., protože tato vyhláška neupravuje rozsah odměny insolvenčního správce, který byl v průběhu insolvenčního řízení, v němž je úpadek dlužníka řešen oddlužením, odvolán věřiteli na první schůzi věřitelů. Argument soudu, že by zvýšení odměny neúměrně zatížilo majetkovou podstatu na úkor dlužnice, není důvodný. To věřitelé, kteří odvolali insolvenční správkyni a zvolili jiného správce, by měli hradit náklady, které vznikly v důsledku tohoto rozhodnutí. Odměna přiznaná odvolanému insolvenčním správci by se tak neměla promítnout do splnění oddlužení dlužníkem, ani by podle ust. § 415 insolvenčního zákona neměla ohrozit její osvobození.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu i řízení jemu předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 38 odst. 1 insolvenčního zákona má insolvenční správce právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu. Odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát (odst. 2). Vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě, a není-li jí, ve zprávě o své činnosti. Insolvenční soud může podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem odměnu insolvenčního správce přiměřeně zvýšit nebo snížit. Důvodem ke snížení odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil některou ze svých povinností nebo že nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval (odst. 3). Insolvenční soud může v průběhu insolvenčního řízení rozhodnout o vyplacení zálohy odměny insolvenčnímu správci, a to i opětovně (odst. 4). Způsob určení odměny a některých hotových výdajů insolvenčního správce, jejich nejvyšší přípustnou výši a podmínky a rozsah hrazení odměny a hotových výdajů státem stanoví prováděcí právní předpis (odst. 5).

Podle § 168 odst. 2 písm. a) insolvenčního zákona ve spojení s odstavcem 3 téhož ustanovení se hotové výdaje a odměna insolvenčního správce uspokojují jako pohledávky za majetkovou podstatou kdykoli po rozhodnutí o úpadku.

Podle § 3 písm. b) vyhlášky č. 313/2007 Sb. o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, činí odměna insolvenčního správce při oddlužení plněním splátkového kalendáře 750,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Podle § 7 odst. 4 téže vyhlášky náleží insolvenčnímu správci v souvislosti s výkonem jeho činnosti při oddlužení plněním splátkového kalendáře náhrada hotových výdajů ve výši 150,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Z výše uvedené úpravy jednoznačně vyplývá, že pro případ schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře (§ 406 odst. 3 insolvenčního zákona) prováděcí vyhláška stanoví výši odměny insolvenčního správce (v § 3 písm. b) a výši náhrady jeho hotových výdajů (v § 7 odst. 4) jen ve vztahu k jeho činnosti, již v rámci svých zákonných povinností, v souladu s usnesením soudu o schválení oddlužení splátkovým kalendářem, k realizaci této formy oddlužení provádí. To je z konstrukce těchto správcových nároků jednoznačně patrné, když jsou prováděcí vyhláškou vázány jen na dobu trvání splátkového kalendáře, a to paušální měsíční částkou, jež odpovídá měsíčnímu plnění splátkového kalendáře. Ve vztahu k činnosti odvolatelky před rozhodnutím o schválení oddlužení splátkovým kalendářem, odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně zastává názor, že odvolatelce náleží odměna i za úkony učiněné v tomto případě do doby, než byla rozhodnutím schůze věřitelů z funkce odvolána, již před účinností splátkového kalendáře (shodně srov. např. usnesení sp. zn. KSHK 40 INS 2229/2010, 1 VSPH 620/2010-B ze dne 25.8.2010, a poté opakovaně v řadě dalších svých rozhodnutí, viz např. usnesení sp. zn. MSPH 79 INS 14408/2010, 3 VSPH 161/2011-B ze dne 11.3.2011).

Při posouzení výše této odměny insolvenčního správce je pak třeba postupovat podle § 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. a určit tuto odměnu s přihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti správcem vykonané činnosti. Vyúčtovanou náhradu hotových výdajů spojených s touto činností soud insolvenčnímu správci přiznává v prokázané (důvodně vynaložené) výši, s limity dle § 7 odst. 1 až 3 téže vyhlášky.

Takto přiznané nároky odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce za předchozí období-stejně jako nároky téže povahy náležející správci paušální částkou až za provádění oddlužení splátkovým kalendářem-jsou dle § 168 odst. 2 písm. a) insolvenčního zákona pohledávkami za majetkovou podstatou. Jako takové jsou při splátkovém kalendáři hrazeny v měsíčních splátkách (musí být do něj jako přednostní nároky pojaty), anebo mohou být uspokojeny ve smyslu § 38 odst. 2 insolvenčního zákona a § 8 prováděcí vyhlášky č. 313/2007 Sb. ze složené zálohy na náklady insolvenčního řízení. Teprve nelze-li správcovy nároky zcela nebo zčásti uspokojit z těchto zdrojů, mohou být (každý nejvýše do výše 50.000,-Kč) uhrazeny státem (srov. např. usnesení sp. zn. KSUL 77 INS 4589/2010, 3 VSPH 408/2010-A ze dne 7.10.2010 či usnesení sp. zn. MSPH 95 INS 10629/2010, 3 VSPH 924/2010-A ze dne 30.3.2011).

Ze spisu odvolací soud zjistil, že usnesením č.j. KSPH 65 INS 22274/2014-A-10 ze dne 29.8.2014 soud rozhodl o úpadku dlužnice a povolil jeho řešení oddlužením. Do insolvenčního řízení přihlásilo pohledávky sedmnáct věřitelů. Odvolatelka sestavila soupis majetkové podstaty a zúčastnila se přezkumného jednání, které se konalo 4.11.2014. Na schůzi věřitelů konané 4.11.2014 byla odvolatelka odvolána ze své funkce. Usnesením ze dne KSPH 65 INS 22274/2014-B-20 12.12.2014 soud schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře. Podle vyúčtování odměny a nákladů odvolatelky odvolaného správce doručeného soudu 28.11.2014 (B-18) odvolatelce vznikly v průběhu řízení do jeho odvolání náklady ve výši celkem 1.737,42 Kč a odměnu vyúčtovala podle ust. § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb. ve výši 1.850,-Kč.

Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně při posouzení výše odměny odvolatelky správně postupoval podle ust. § 3 vyhlášky č. 313/2007 Sb., protože způsobem řešení úpadku dlužnice soud povolil a schválil oddlužení. Proto nelze z tohoto důvodu při určení výše odměny postupovat podle ust. § 2a této vyhlášky, protože toto ustanovení upravuje odměnu insolvenčního správce výhradně v případě, kdy je způsobem řešení úpadku dlužníka konkurs nebo reorganizace.

Odměnu ve výši 750,-Kč měsíčně lze zajisté ve smyslu § 5 vyhlášky považovat za přiměřenou rozsahu a náročnosti činnosti odvolatelky vykonané v období od 29.8.2014 do 4.11.2014, za každý měsíc činnosti, tedy celkem za tři měsíce výkonu funkce, v němž neprobíhala realizace následně schváleného oddlužení splátkovým kalendářem. Tato činnosti spočívala v přezkoumání sedmnácti přihlášek, ve zjištění osobních, majetkových a výdělkových poměrů dlužnice a v účasti správkyně na přezkumném jednání a schůzi věřitelů konaných dne 4.11.2014; správkyně doložila, že je plátkyní daně z přidané hodnoty.

Vzhledem k tomu, že podle § 168 odst. 2 písm. a) insolvenčního zákona v e spojení s odstavcem 3 téhož ustanovení se hotové výdaje a odměna insolvenčního správce uspokojují jako pohledávky za majetkovou podstatou, nelze povinnost uhradit odměnu odvolatelky za období od povolení oddlužení do doby jejího odvolání uložit věřitelům, kteří rozhodli o jejím odvolání.

Odvolací soud proto postupoval podle § 219 a § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 23. července 2015

JUDr. Jiří G o l d s t e i n , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná