1 VSPH 578/2011-A-14
KSUL 71 INS 5413/2011 1 VSPH 578/2011-A-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenční věci dlužníka: TONIKS, s.r.o. v likvidaci, identifikační číslo 25788167, sídlem Jana Herbena 1023, Žatec, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 5413/2011-A-8 ze dne 29. dubna 2011,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 5413/2011-A-8 ze dne 29. dubna 2011 se mění tak, že se dlužníku ukládá povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem nadepsaným usnesením uložil dlužníku povinnost hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci rozhodnutí.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dne 30.3.2011 bylo k návrhu dlužníka zahájeno insolvenční řízení. Soud zjistil, že dlužník má majetek v hodnotě asi 1,5 mil. Kč, odkázal na § 108, § 98 IZ a vyhlášku č. 313/2007 Sb. a dospěl k závěru, že je nutné uložit dlužníku povinnost hradit zálohu ve výši 50.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal, namítal, že jednatel a společník dlužníka jsou nekontaktní, likvidátor dlužníka učinil úkony ke zjištění majetku dlužníku u bank, v evidenci motorových vozidel a podobně a zjistil, že dlužník vlastní nemovitý majetek zapsaný na LV č. 302 v k.ú. Úboč a na LV č. 194 v k.ú. Břízsko o celkové rozloze asi 7,5 ha., jejichž hodnota činí asi 1,5 mil. Kč, přičemž nemovitosti jsou zatíženy zástavními právy. Dodal, že z důvodu existence majetku není namístě postup dle § 144 odst. 1 IZ. Dále namítal, že nemá žádnou hotovost, že uložená záloha nebyla přiměřená a že náklady řízení bude možno uhradit ze zpeněžení majetkové podstaty. Z výše uvedených důvodů navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání je zčásti opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle kterého insolvenční soud může před -2-KSUL 71 INS 5413/2011 rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Podle § 144 IZ insolvenční soud zamítne insolvenční návrh pro nedostatek majetku, jestliže: a) dlužník je obchodní společností, která byla zrušena rozhodnutím soudu, b) jménem dlužníka podal návrh likvidátor, který byl jmenován soudem ze seznamu insolvenčních správců, c) likvidátor dlužníka předloží insolvenčnímu soudu zprávu o tom, že prověřil možnost uplatnit v insolvenčním řízení neplatnost nebo neúčinnost právních úkonů dlužníka, d) ze seznamu majetku dlužníka a šetření insolvenčního soudu vyplývá, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, a e) věřitelé dlužníka byli vyhláškou vyzváni ke sdělení údajů o majetku dlužníka a údajů o právních úkonech dlužníka, u kterých by bylo možno uplatnit neplatnost nebo neúčinnost, a žádný majetek ani úkony dlužníka nebyly zjištěny.

Odvolací soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny podmínky pro zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku podle § 144 IZ, neboť pro tento případ insolvenční soud zálohu neukládá.

Z obsahu spisu se podává, že dlužník byl zrušen usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 71 Cm 207/2009-25 ze dne 27.7.2010 a byla nařízena jeho likvidace. Likvidátorem byl ze seznamu insolvenčních správců ustanoven Mgr. Martin Kolář, který zjistil, že dlužník vlastní nemovitý majetek zapsaný na LV č. 302 v k.ú. Úboč a na LV č. 194 v k.ú. Břízsko v celkové hodnotě asi 1,5 mil. Kč, který je předmětem řady zástavních práv a exekučních řízení. Kromě tohoto majetku se likvidátorovi přes četné dotazy nepodařilo zjistit žádný další majetek. Závazky dlužníka vůči 7 věřitelům přesahují 12 mil. Kč. Z výše uvedeného plyne, že podmínky pro užití postupu podle § 144 IZ tedy nejsou dány, protože dlužník disponuje nemovitým majetkem, který dává předpoklad pro alespoň částečné uspokojení věřitelů.

Jak vyplývá z ustanovení § 1 IZ, insolvenční zákon sleduje řešením úpadku a hrozícího úpadku dlužníka uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem s cílem dosáhnout co nejvyššího a zásadně poměrného uspokojení dlužníkových věřitelů. Z této výchozí koncepce zákona se podává, že insolvenční řízení může mít smysl jedině za předpokladu, že v majetkové podstatě -3-KSUL 71 INS 5413/2011 existuje majetek, z něhož by mohly být-v závislosti na způsobu řešení úpadku dlužníka-alespoň částečně uspokojeny pohledávky věřitelů. Není-li tu takového majetku, nemá insolvenční řízení smyslu, což však není tento případ.

Soud prvního stupně správně vycházel z toho, že v případě řešení úpadku konkursem náklady insolvenčního řízení představují mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, jež dosahuje dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. až 45.000,-Kč. Jelikož dosavadní výsledky řízení nasvědčují tomu, že dlužník vlastní majetek, jehož zpeněžením by mohly být získány finanční prostředky postačující k úhradě nákladů insolvenčního řízení, dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy, přičemž odvolací soud má za to, že pro prvotní fázi insolvenčního řízení postačí záloha ve výši 20.000,-Kč, přičemž další náklady řízení budou hrazeny ze zpeněžené majetkové podstaty.

Z výše uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 o.s.ř. a napadené usnesení změnil, jak je ve výroku uvedeno, a současně prodloužil lhůtu ke splnění uložené povinnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 3. června 2011

JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová