1 VSPH 573/2009-P137-7
KSUL 43 INS 2134/2009 1 VSPH 573/2009-P137-7

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka: SČA Slévárna šedé a tvárné litiny, a.s. se sídlem v Ústí nad Labem, Jateční 1588/49, identifikační číslo 25045598, o odvolání věřitele ŠAMO, s.r.o. se sídlem v Liberci 30-Vratislavice 765, pošta Proseč nad Nisou, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 43 INS 2134/2009-P137-2 ze dne 12. srpna 2009,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 43 INS 2134/2009-P137-2 ze dne 12. srpna 2009 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem napadeným usnesením č.j. KSUL 43 INS 2134/2009-P137-2 ze dne 12. srpna 2009 odmítl přihlášku věřitele ŠAMO, s.r.o. (dále jen odvolatel) do insolvenčního řízení dlužníka SČA Slévárna šedé a tvárné litiny, a.s. a vyslovil, že právní mocí rozhodnutí účast uvedeného věřitele v insolvenčním řízení končí.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením č.j. KSUL 43 INS 2134/2009-A-14 ze dne 12. května 2009 vyzval soud věřitele, aby do 30 dnů ode dne rozhodnutí o úpadku přihlásili pohledávky do insolvenčního řízení. Věřitelé byli poučeni, že k opožděně podaným přihláškám soud nepřihlíží a v insolvenčním řízení se neuspokojují. Lhůta k přihlášení pohledávky uplynula dne 11. června 2009, věřitel přihlášku podal na poštu až dne 6. srpna 2009, tedy opožděně. Podle § 185 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, insolvenční zákon (dále jen IZ), jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se k přihlášce pohledávky nepřihlíží, soud přihlášku odmítne. Soud proto rozhodl ve smyslu § 185 IZ a zároveň poučil věřitele, že právní mocí usnesení jeho účast v řízení končí.

Toto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem napadl odvolatel včasným odvoláním, v němž uvedl, že výzvu k přihlášení pohledávek neobdržel a o úpadku dlužníka se dozvěděl jen náhodou od sekretářky insolvenčního správce s tím, že bylo možno podat přihlášku pohledávky do 10. srpna 2009. Z výše uvedených důvodů žádal, aby jeho pohledávka ve výši 161.038,-Kč byla do insolvenčního řízení zařazena.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 173 odst. 1 IZ zákona věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.

V rozhodnutí o úpadku insolvenční soud dle § 136 odst. 2 písm. d) IZ vyzve věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve stanovené lhůtě, a poučí je o následcích jejího zmeškání dle § 173 odst. 1 IZ. Stanovená lhůta k přihlášení pohledávek nesmí být kratší 30 dnů a delší 2 měsíců (§ 136 odst. 3 IZ), a je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, činí tato lhůta 30 dnů (§ 136 odst. 4 IZ).

Podle § 185 IZ nastala-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně správně dle § 185 IZ odmítl odvolatelovu přihlášku s odůvodněním, že se k ní dle § 173 odst. 1 IZ nepřihlíží, když třicetidenní lhůta k podání přihlášek, již v rozhodnutí o úpadku č.j. KSUL 43 INS 2134/2009-A-14 ze dne 12. května 2009 stanovil, uplynula dne 11. června 2009, a protože odvolatelova přihláška byla podána k poštovní přepravě až dne 6. srpna 2009, jak plyne z razítka pošty na obálce k přihlášce pohledávky připojené, shledal ji opožděně podanou.

Pro počítání lhůt se užije § 57 o.s.ř., podle jehož prvního odstavce se do běhu lhůty nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Podle odstavce třetího tohoto paragrafu je lhůta zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit. Jde tedy o lhůtu procesněprávní, která je zachována, je-li posledního dne této lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.

Odvolací soud přitom neshledal opodstatněnou ani odvolatelovu argumentaci, že v jeho případě nelze včasné podání přihlášky na přihlašovací lhůtu stanovenou v rozhodnutí o úpadku vázat, když nebyl řádně vyrozuměn o stanovené přihlašovací lhůtě a o následcích spojených s podáním přihlášky po uplynutí této lhůty.

Pokud jde o zahájení insolvenčního řízení, jeho účinky (mezi něž patří i právo dlužníkových věřitelů přihlásit své pohledávky, a jemu odpovídající nepřípustnost uplatnění takových pohledávek žalobou) nastávají okamžikem zveřejnění vyhlášky, kterou se dle § 101 IZ oznamuje zahájení řízení v insolvenčním rejstříku (§ 109 odst. 4 IZ). Vedle zveřejnění této vyhlášky a jejího doručení stávajícím účastníkům insolvenčního řízení je soud povinen o zahájení insolvenčního řízení vyrozumět zvlášť (vyhláškou doručenou prostřednictvím veřejné datové sítě) určité osoby, jimiž jsou však pouze orgány a instituce uvedené v § 102 IZ, nikoli známé věřitelé dlužníka. Ty soud dle § 430 IZ (jednoho ze speciálních ustanovení upravujících vztah ke státům Evropské unie) o zahájení insolvenčního řízení (i o vydání rozhodnutí o úpadku) vyrozumí zvlášť, jen pokud mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie (s výjimkou Dánska).

To však není případ odvolatele, a proto nebyl důvod k tomu, aby byl o zahájení insolvenčního řízení zvlášť vyrozuměn.

Soud prvního stupně proto nepochybil, když rozhodnutí o úpadku odvolateli nedoručoval ani ho o něm zvlášť nevyrozuměl, neboť v době jeho vydání odvolatel (ani z hlediska § 430 IZ) nepatřil mezi žádnou z osob, vůči nimž soud musí takto postupovat. Jelikož soud k výzvě k přihlášení pohledávek, již obsáhl v bodě IV. výroku usnesení o úpadku, připojil v souladu s § 136 odst. 2 písm. d) IZ i řádné poučení o následcích zmeškání zde stanovené lhůty k přihlášení pohledávek dle § 173 odst. 1 IZ, je zřejmé, že se nedopustil žádného pochybení, jež by mohlo způsobit újmu na odvolatelových procesních právech.

Na základě shora uvedených zjištění a úvah dospěl odvolací soud k závěru, že odvolatel podal přihlášku opožděně, a protože tak ohledně ní dle § 173 odst. 1 IZ nastal následek, že se k ní v insolvenčním řízení nepřihlíží, byly dány důvody k odmítnutí odvolatelovy přihlášky dle § 185 IZ. Proto odvolací soud postupoval dle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 2. října 2009

JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová