1 VSPH 57/2015-B-14
KSPA 59 INS 12831/2014 1 VSPH 57/2015-B-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ivy Novotné v insolvenčním řízení dlužníka Miloslava Tlapy, bytem Pardubice-Staré Město, Pernštýnské náměstí 1, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, č.j. KSPA 59 INS 12831/2014-B-8 ze dne 12. listopadu 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, č.j. KSPA 59 INS 12831/2014-B-8 ze dne 12. listopadu 2014 se v bodech I. a II. výroku p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, nadepsaným usnesením v bodě I. výroku neschválil oddlužení Miloslava Tlapy (dále jen dlužník), na jeho majetek prohlásil konkurs (bod II. výroku), rozhodl, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí o prohlášení konkursu v insolvenčním rejstříku (bod III. výroku).

V odůvodnění svého usnesení soud uvedl, že usnesením č.j. KSPA 59 INS 12831/2014-A-8 ze dne 21.8.2014 zjistil úpadek dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením. Zároveň na den 12.11.2014 nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů. Dlužník byl k přezkumnému jednání a na schůzi věřitelů předvolán v souladu s ust. § 399 odst. 2 insolvenčního zákona. Byl poučen o tom, že je povinen zúčastnit se jednání a schůze osobně, že je povinen zodpovědět dotazy přítomných. Předvolání bylo dlužníku doručeno fikcí podle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. Zásilka obsahující předvolání byla připravena na poště k vyzvednutí dne 25. srpna 2014. Dlužník ve lhůtě do 10 dnů od uložení zásilku nevyzvedl, když konec této lhůty připadl na den 4.9.2014.

Na přezkumné jednání a schůzi věřitelů se dostavil pouze insolvenční správce, který sdělil, že dlužník s ním nekomunikuje, na adrese svého bydliště se nezdržuje, výzvy, které mu správce zasílá na adresu, kterou uvedl v insolvenčním návrhu, si dlužník nepřebírá. Správce také zjistil, že dlužník pracuje pro nového zaměstnavatele, a to Generální ředitelství Vězeňské služby ČR, věznice Pardubice. Nový zaměstnavatel na dlužníka nemá kromě pevné telefonické linky žádný kontakt. Protože dlužník správci neoznámil změnu svého zaměstnavatele, nedoložil mu výplatní pásky, ani pracovní smlouvu, nejsou správci známy jeho aktuální příjmové poměry, a není tak možné ověřit, zda bude dlužník schopen oddlužení jím navrhovaným způsobem (splátkovým kalendářem) plnit. Insolvenční správce pro nesoučinnost dlužníka nemohl zpracovat ani soupis majetkové podstaty a v předložené zprávě vycházel pouze ze skutečností, které dlužník uvedl v insolvenčním návrhu a dále z veřejných zdrojů. Kromě toho dlužník nesplnil ani povinnost uhradit zálohu na odměnu insolvenčního správce.

Na základě těchto zjištění soud prvního stupně dospěl k závěru, že v průběhu řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Dlužník po podání insolvenčního návrhu zůstal zcela nečinný, jeho jedinou aktivitou bylo podání insolvenčního návrhu. Od této doby však opakovaně neplní své povinnosti, nekomunikuje s insolvenčním správcem, neposkytuje mu potřebnou součinnost a bez omluvy se nedostavil k přezkumnému jednání a na schůzi věřitelů. Tyto skutečnosti dokládají lehkomyslný a nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení podle ust. § 395 odst. 2 insolvenčního zákona. S přihlédnutím k celkové výši nezajištěných závazků dlužníka, k neexistenci zpeněžitelného majetku, jakož i k tomu, že dlužník nedoložil, že má odpovídající příjmy, nejsou podle soudu prvního stupně dány podmínky pro schválení oddlužení i proto, že dlužník by zjevně nebyl schopen zaplatit svým nezajištěným věřitelům za pět let alespoň 30% jejich zjištěných pohledávek. Proto soud oddlužení dlužníka neschválil a prohlásil na jeho majetek konkurs. Účinky konkursu nastanou okamžikem zveřejnění rozhodnutí o prohlášení konkursu v insolvenčním rejstříku.

Proti tomuto usnesení dlužník včas podal odvolání a požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že schválí jeho oddlužení. Argumentoval zejména tím, že po podání insolvenčního návrhu mu tehdejší zaměstnavatel neprodloužil pracovní smlouvu. Nyní nastoupil k Vězeňské službě České republiky, věznice Pardubice jako vychovatel. Vzhledem k tomu, že byl na vstupním povinném školení ve Stráži pod Ralskem, nemohl přijímat poštu. Na přezkumné jednání se nedostavil omylem, protože si spletl datum. Nyní již s insolvenčním správcem komunikuje, předepsané zálohy již uhradil a je schopen splnit všechny podmínky pro zdárný průběh oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 405 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení.

Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odst. 2).

Dle § 395 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Přípustnost oddlužení ve smyslu § 389 odst. 1 insolvenčního zákona a jeho přípustnost z hlediska splnění podmínek vymezených v § 395 insolvenčního zákona insolvenční soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení (na podkladě stávajícího skutkového stavu věci vyplývajícího z dosavadních výsledků insolvenčního řízení). K tomu srovnej závěry usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 6/2008 ze dne 29.9.2010, uveřejněné pod č. 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Zjištění o subjektivní nepřípustnosti oddlužení dle § 389 odst. 1 insolvenčního zákona, stejně jako zjištění o nesplnění podmínek přípustnosti oddlužení dle § 395 insolvenčního zákona, učiněné až po rozhodnutí o povolení oddlužení, naplňuje důvod k rozhodnutí o neschválení oddlužení dle § 405 odst. 1 insolvenčního zákona spojenému dle § 405 odst. 2 téhož zákona s rozhodnutím o řešení úpadku dlužníka konkursem (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 20/2009 ze dne 31.3.2011, uveřejněné pod č. 113/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Z obsahu spisu plyne, že se dlužník insolvenčním návrhem doručeným soudu prvního stupně 9.5.2014 domáhal zjištění úpadku a povolení oddlužení. V insolvenčním návrhu uvedl adresu svého bydliště Pernštýnské náměstí 1, Pardubice. V seznamu závazků dlužník uvedl, že má osmnáct závazků v celkové výši 1.046.840,-Kč. Usnesením č.j. KSPA 59 INS 12831/2014-A-8 ze dne 21.8.2014 soud zjistil úpadek dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením, zároveň na den 12.11.2014 nařídil přezkumné jednání. Uvedené usnesení bylo dlužníkovi zasláno na adresu uvedenou v insolvenčním návrhu. Dlužník si zásilku nevyzvedl.

Podle výsledků přezkumného jednání byly zjištěny závazky dlužníka v celkové výši 1.126.370,51 Kč, ačkoli v insolvenčním návrhu tvrdil existenci závazků pouze v celkové výši 1.046.840,-Kč. V insolvenčním návrhu dlužník uvedl, že má měsíční příjem ve výši 38.068,-Kč plynoucí ze zaměstnání u společnosti AKCENTA, spořitelní a úvěrové družstvo. Dále má příjem představující výsluhový příspěvek ve výši 7.440,-Kč. Podle sdělení insolvenčního správce je nyní zaměstnán u Generálního ředitelství Vězeňské služby České republiky, uvedenou změnu soudu a insolvenčnímu správci neoznámil, a ani nedoložil výši svého příjmu.

Pokud jde o obranu dlužníka založenou na tvrzení, že mu nebyla prodloužena pracovní smlouva u předchozího zaměstnavatele a proto nastoupil do zaměstnání u Generálního ředitelství Vězeňské služby České republiky a proto nabyl schopen přebírat poštu, odvolací soud ji neshledal důvodnou. Dlužník byl poučen v usnesení č.j. KSPA 59 INS 12831/2014-A-8 ze dne 21.8.2014, že je povinen spolupracovat s insolvenčním správcem. Z tohoto důvodu byl povinen změnu zaměstnavatele oznámit insolvenčnímu správci a sdělit mu i dočasnou adresu svého pobytu. Dlužník po celou dobu od zjištění úpadku žádné informace ohledně svého pobytu, změně zaměstnání, výši příjmu a ohledně svého majetku insolvenčnímu správci neposkytl. Dlužník dále v rozporu se stanovenou povinností v usnesení o zjištění úpadku neuhradil jedinou zálohu na odměnu insolvenčního správce a náhradu jeho hotových výdajů. Dlužník rovněž v seznamu závazků neuvedl všechny své závazky. Odvolací soud konstatuje, že je povinností dlužníka šetřit svá práva a sledovat průběh insolvenčního řízení prostřednictvím insolvenčního rejstříku, jenž je každému veřejně přístupný, a rovněž je povinen včas oznámit soudu prvního stupně a insolvenčnímu správci adresu, na níž ho lze zastihnout a doručit mu písemnosti. Pokud se tak dlužník nechoval, jde tato okolnost výlučně k jeho tíži.

Na základě uvedených zjištění odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně, dospěl k závěru, že za situace, kdy dlužník neoznámil soudu a insolvenčnímu správci změnu svého zaměstnání a výši svého přijmu, nelze posoudit, zda jeho příjem bude dostatečný pro splnění podmínek oddlužení. Jednání dlužníka, který nespolupracoval s insolvenčním správcem, neuhradil žádnou zálohu na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce, nepřebíral doručované písemnosti, neuvedl v seznamu všechny své závazky a bez omluvy se nedostavil na přezkumné jednání a schůzi věřitelů, dokládá jeho lehkomyslný a nedbalý přístup k plnění povinností v insolvenčním řízení. Proto nelze v souladu s ust. § 395 odst. 2 ust. § 405 insolvenčního zákona jeho oddlužení schválit. Ke skutečnostem uváděným dlužníkem v odvolání, že nyní s insolvenčním správcem komunikuje, hradí předepsané zálohy a že je již schopen splnit podmínky pro schválení oddlužení, nemohl odvolací soud s ohledem na ust. § 146 odst. 2 insolvenčního zákona přihlédnout.

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud neshledal odvolání dlužníka důvodným a napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 4. srpna 2015

JUDr. Jiří G o l d s t e i n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková