1 VSPH 558/2013-A-20
KSPL 29 INS 23603/2012 1 VSPH 558/2013-A-20

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenčním řízení dlužnice Jaroslavy anonymizovano , anonymizovano , bytem Bezdružice, Fučíkova 251, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. března 2013, č.j. KSPL 29 INS 23603/2012-A-15,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. března 2013, č.j. KSPL 29 INS 23603/2012-A-15, se potvrzuje.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni zastavil insolvenční řízení ohledně dlužnice Jaroslavy anonymizovano (dále jen dlužnice).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 17.12.2012 (A-7) ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 1.3.2013, č.j. 2 VSPH 235/2013-A-12, uložil dlužnici povinnost, aby do 10 dnů ode dne jeho právní moci zaplatila zálohu na náklady řízení ve výši 30.000 Kč, a současně ji poučil, že nebude-li záloha zaplacena, řízení zastaví, případně přistoupí k jejímu vymáhání. Protože dlužnice zálohu nezaplatila, postupoval soud I. stupně podle § 108 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a insolvenční řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala s tvrzením, že výzvu k zaplacení zálohy převzala až dne 20.3.2013, tedy v den, kdy jí bylo současně doručeno napadené usnesení. Proto podala odvolání a prosila, zda může zálohu uhradit v nejbližší době.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000 Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

V daném případě odvolací soud ze spisu zjistil, že usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 17.12.2012 (A-7) ve spojení s měnícím usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 1.3.2013, sp. zn. 2 VSPH 235/2013-A-12, od jehož skutkových a právních závěrů není důvod se odchylovat a na něž lze dlužnici pro stručnost odkázat, uložil soud I. stupně dlužnici povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000 Kč ve lhůtě 10 dnů ode dne jeho právní moci, neboť její úpadek nelze řešit jinak než konkursem. Zároveň ji poučil o následku v případě nesplnění této povinnosti. Odvolací soud zjistil, že usnesení odvolacího soudu ze dne 1.3.2013 (A-12), jímž byla dlužnici stanovena výše zálohy a lhůta 10 dnů (počítaná ode dne jeho právní moci) pro její zaplacení, bylo dlužnici doručeno až dne 20.3.2013, jak vyplývá z vrácené doručenky (a nikoliv dne 5.3.2013, jak se soud I. stupně nesprávně domníval).

Jelikož usnesení o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního v době vydání napadeného usnesení (19.3.2013) nenabylo právní moci a dlužnici dosud neuplynula lhůta pro zaplacení zálohy, nebyly ani splněny podmínky pro zastavení insolvenčního řízení vymezené v § 108 odst. 3 IZ. Toto pochybení soudu I. stupně je však v době rozhodování odvolacího soudu obsoletní, neboť lhůta určená ke složení zálohy na náklady insolvenčního řízení dlužnici mezitím již marně uplynula v úterý dne 2.4.2013 a dlužnice požadovanou zálohu stále nezaplatila.

Dlužno dodat, že vymáhání nezaplacené zálohy zásadně přichází v úvahu tam, kde je insolvenčním navrhovatelem věřitel, tedy osoba od dlužníka odlišná, vůči níž, obecně vzato, může soud být s vymáháním takové pohledávky úspěšný. Nutno vyjít z toho, že za trvání konkursu dlužníka je podle § 267 IZ provedení výkonu rozhodnutí a exekuce postihující majetek náležející do jeho majetkové podstaty buď zcela vyloučeno, či umožněno toliko ve vztahu k pohledávkám, u nichž to zákon výslovně stanoví-to ovšem není případ nároku z titulu zálohy na náklady insolvenčního řízení. Z toho plyne, že je-li insolvenční návrh podán dlužníkem, pak pro případ, že lze očekávat zjištění jeho úpadku a řešení úpadku konkursem, jako je tomu v dané věci, nepřichází v úvahu zajištění úhrady nákladů tohoto řízení prostřednictvím vymáhání zálohy v jeho průběhu. Potom nelze než insolvenční řízení zastavit.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako ve výroku věcně správné potvrdil.

Odvolací soud pokládá za vhodné poukázat na to, že zastavením řízení není dlužnice zbavena možnosti podat insolvenční návrh opětovně.

Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 15. dubna 2013

JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová