1 VSPH 542/2011-A-11
MSPH 76 INS 6630/2011 1 VSPH 542/2011-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenční věci DIVISION LINE, s.r.o., identifikační číslo 28477626, se sídlem v Praze 4-Nusle, Na Pankráci 1003/53, o návrhu insolvenčního věřitele: Linda Šikýřová, nar. 29. srpna 1979, bytem V Zátiší 96, Zdiby, Veltěž, zast. JUDr. Davidem Uhlířem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 5, o odvolání věřitele proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 76 INS 6630/2011-A-6 ze dne 21. dubna 2011,

takto:

I. Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 76 INS 6630/2011-A-6 ze dne 21. dubna 2011 se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením v bodě I. výroku odmítl insolvenční návrh věřitele a v bodě II. výroku rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že k návrhu věřitele dne 19.4.2011 soud zahájil insolvenční řízení. Tímto návrhem se věřitel domáhal zjištění úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek a tvrdil, že v měsících lednu a únoru 2011 pro dlužníka provedl zprostředkovatelské práce za sjednanou odměnu ve výši 11.790,-Kč, splatnou dne 15.3.2011. Jako další známé věřitele označil zaměstnance dlužníka Libuši Nováčkovou a Taťánu Djurevskou, jimž dlužník dluží mzdu splatnou rovněž k 15.3.2011.

Soud uzavřel, že věřitel neuvedl jakékoliv konkrétní skutečnosti ani neoznačil důkazy ke svým tvrzením, které by osvědčovaly skutečnost, že dlužník trpí nedostatkem peněžních prostředků nebo že dlužník není schopen své peněžité závazky plnit, nedoložil, která ze situací předpokládaných v § 3 odst. 2 pod písm. a) až d) IZ nastala, a že pohledávky věřitelů jsou mladší tří měsíců. Proto insolvenční návrh postupem dle § 128 odst. 1 IZ odmítl a o náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 150 o.s.ř.

Proti tomuto usnesení se věřitel včas odvolal do bodu I. výroku a namítal, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení, že dlužník přestal vyplácet svým zaměstnancům odměnu za vykonanou práci a je v prodlení s plněním závazků déle než 30 dnů, proto se věřitel nedovolával ani § 3 odst. 2 písm.b)-d) IZ, že soud neuložil dlužníku povinnost předložit seznamy dle § 104 odst. 1 IZ, že sporné skutečnosti mohou být zjištěny při nařízeném jednání a nemusí být osvědčeny v rámci insolvenčního návrhu. Dodal, že soud nepostupoval dle § 6 o.s.ř. tak, aby ochrana práv věřitele byla rychlá a účinná a odkázal na čl. 36 a 38 Listiny základních práv a svobod. Z výše uvedených důvodů navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se návrh neodmítá.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má

a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže

a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Z dikce výše citovaných ustanovení vyplývá, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem, a to jako úpadek projevující se insolvencí dlužníka (nedostatkem platební schopnosti) nebo předlužením, jež přichází v úvahu jen u dlužníka, který je podnikatelem.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka. Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost"). Požadavek mnohosti věřitelů ("více věřitelů") klade insolvenční zákon (v § 3 odst. 3) také pro úpadek ve formě dlužníkova předlužení. Ustanovení § 128 odst. 1 IZ pak určuje, že insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení, učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

K náležitostem insolvenčního návrhu vůbec a jmenovitě k vylíčení skutečností, jež mají osvědčit úpadek dlužníka, se Nejvyšší soud vyjádřil zejména v rozhodnutí publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 91/2009 (usnesení ze dne 26.2.2009, sp.zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A). V něm Nejvyšší soud zejména zdůraznil-co do srovnání úpravy v insolvenčním zákonu s úpravou v zákonu o konkursu a vyrovnání-že požadavek formulovaný v ustanovení § 103 odst. 2 insolvenčního zákona je srovnatelný s požadavkem kladeným na obsah věřitelského návrhu na prohlášení konkursu ustanovením § 4 odst. 2, věty první, zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31.12.2007, jež bylo předmětem výkladu podaného pod bodem VII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17.6.1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen stanovisko ).

Od právního stavu, z nějž vyšlo usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 327/2002, jež bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 75/2003, dle kterého jestliže věřitel v návrhu na prohlášení konkursu na majetek dlužníka neuvede okolnosti, z nichž vyplývá, že dlužník má více věřitelů, jde o podání, které neobsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti a není-li návrh na prohlášení konkursu přes výzvu soudu o tuto náležitost doplněn, soud jej odmítne, se posouzení náležitostí insolvenčního návrhu podle insolvenčního zákona liší jen potud, že ustanovení § 128 odst. 1 IZ vylučuje aplikaci § 43 o.s.ř.; insolvenční návrh, pro jehož nedostatky nelze pokračovat v insolvenčním řízení, se odmítá bez dalšího. Jinak jsou citované judikatorní závěry i nadále použitelné.

Věřitel v dané věci v návrhu toliko popsal vznik své pohledávky a její výši, a doplnil, že dalšími věřiteli jsou Libuše Nováčková a Taťána Djurevská. Soud prvního stupně správně věřiteli vytknul, že neuvedl ničeho, z čeho by vyplynulo, že dlužník není schopen hradit své splatné závazky vůči věřitelům a též správně uzavřel, že věřitelem tvrzené skutečnosti nevypovídají nic o tom, zda dlužník své splatné závazky plnit může.

V insolvenčním návrhu tedy nejsou obsažena a osvědčena tvrzení způsobilá naplnit znak úpadku ve smyslu § 3 odst. 1 písm. c) IZ, ani některou z domněnek existence úpadku podle druhého odstavce téhož ustanovení. To, že by dlužník zastavil podstatnou část svých plateb, nebylo tvrzeno, a prosté údaje o tom, že dlužník přes výzvu věřiteli na uplatněné mzdové nároky ničeho neuhradil, a je tak v prodlení (stejně jako v případě dalších dvou označených věřitelů) po dobu kratší tří měsíců, samy o sobě nepostačují.

Insolvenční řízení není nástrojem k vymáhání pohledávek věřitelů, nýbrž zvláštním soudním řízením, které ve smyslu ustanovení § 1 písm. a) IZ směřuje k řešení úpadku, popř. hrozícího úpadku dlužníka. Přitom insolvenční zákon zřetelně preferuje zahájení insolvenčního řízení samotným dlužníkem, motivuje jej k tomu a též mu hrozí sankcemi. Na procesní úkon, jímž hodlá zahájit insolvenční řízení věřitel, se kladou zjevně vyšší nároky, zejména se zřetelem k tomu, jak mohou do poměrů dlužníka a třetích osob vstoupit účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení stanovené zejména v § 109 a § 111 IZ.

Insolvenční návrh věřitele tedy neobsahuje potřebná tvrzení, jež by byla způsobilá (doložena listinami) osvědčit dlužníkův úpadek; pro tyto nedostatky nelze v řízení pokračovat, a proto soud prvního stupně správně insolvenční návrh odmítl podle § 128 odst. 1 IZ, aniž nařizoval jednání (k nařízení jednání k projednání insolvenčního návrhu je soud oprávněn přistoupit jedině za předpokladu, že řízení je zahájeno řádným insolvenčním návrhem). Věcně správné rozhodnutí odvolací soud potvrdil podle § 219 o.s.ř.

O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., když procesně úspěšnému dlužníku žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.

Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 24. května 2011

JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová