1 VSPH 541/2011-A-15
KSPA 56 INS 4268/2011 1 VSPH 541/2011-A-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné ve věci dlužníka: Jaroslav Tůma, nar. 8. října 1947, bytem Třebovice 131, zastoupeného Mgr. Martinem Červinkou, advokátem se sídlem Česká Třebová, Čechova 396, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 56 INS 4268/2011-A-10 ze dne 26. dubna 2011,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 56 INS 4268/2011-A-10 ze dne 26. dubna 2011 se mění tak, že se dlužníku ukládá povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích nadepsaným usnesením uložil dlužníku povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 35.000,-Kč ve lhůtě 7 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dne 15.3.2011 obdržel insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení, dle kterého starobní důchod dlužníka činí 8.719,-Kč, starobní důchod jeho manželky, která s návrhem na povolení oddlužení souhlasila, činí spolu s částkou měsíčního příjmu ze smlouvy o důchodu 9.702,-Kč, přičemž závazky dlužníka činí 562.460,-Kč. Soud dovodil, že dlužník bude schopen v průběhu oddlužení uhradit celkem 82.440,-Kč, z toho 64.800,-Kč představuje odměna insolvenčního správce a za tohoto stavu bude uspokojení nezajištěných věřitelů z příjmů dlužníka a jeho manželky činit pouze asi 25% hodnoty jejich pohledávek. Soud proto dovodil, že jako způsob řešení úpadku připadá v úvahu konkurs, přičemž odměna insolvenčního správce v případě řešení úpadku konkursem činí minimálně 45.000,-Kč. Soud proto přistoupil k uložení povinnosti hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení s ohledem na nedostatečný majetek dlužníka, jež neskýtá záruku úhrady nákladů řízení, a dlužníku uložil povinnost uhradit zálohu ve výši 35.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal, namítal, že s ohledem na výši očekávaných příjmů a výši závazků bude schopen nezajištěným věřitelům uhradit 33% hodnoty jejich pohledávek, že soud nepostupoval při výpočtu částky, kterou bude schopen nezajištěným věřitelům poskytnout, správně, a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 20 Cdo 2456/2005 ze dne 17.1.2006. Dále namítal, že jemu a jeho manželce soud stanovil zálohu v celkové výši 70.000,-Kč. Z výše uvedených důvodů navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Podle § 395 odst. 1 písm. a) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (§ 279 odst. 2 občanského soudního řádu). Z citované právní úpravy vyplývá, že zásadním předpokladem pro povolení oddlužení (vedle dalších předpokladů) je schopnost dlužníka za zákonných podmínek splatit svým nezajištěným věřitelům nejméně 30% jejich pohledávek za dobu 5 let.

Z obsahu spisu plyne, že dlužník má závazky ve výši 562.460,-Kč, jeho starobní důchod činí 8.719,-Kč, starobní důchod jeho manželky Libuše Tůmové činí 7.202,-Kč, jeho manželka uzavřela smlouvu o důchodu, na základě které bude od Andrey Tůmové měsíčně pobírat 2.500,-Kč. Manželka dlužníka podala rovněž insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení a usnesením téhož prvostupňového soudu č.j. KSPA 56 INS 4269/2011-A-10 ze dne 26.4.2011 jí byla uložena povinnost hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 35.000,-Kč, proti kterému podala odvolání. Oba manželé se svými jednotlivě podanými návrhy na povolení oddlužení vyslovili souhlas.

Podle odvolacího soudu je tu odůvodněný předpoklad, že úpadek dlužníka bude možno s ohledem na jeho očekávané příjmy a příjmy jeho manželky řešit oddlužením formou plnění splátkového kalendáře, a proto s ohledem na rozsah insolvenčního řízení (závazky odpovídající pohledávkám 7 věřitelů) má zato, že pro jeho prvotní fázi pro dobu překlenutí nedostatku finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku postačí záloha ve výši 5.000,-Kč s tím, že v další fázi insolvenčního řízení budou náklady insolvenčního správce hrazeny z měsíčních splátek.

Proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 o.s.ř. a § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil, jak je ve výroku uvedeno.

Pro potřeby dalšího řízení však odvolací soud pokládá za vhodné poukázat na závěry plynoucí z jeho usnesení ze dne 19. dubna 2011, č.j. KSPH 40 INS 10341/2010, 3 VSPH 325/2011-B-16, kde v obdobné věci vyložil, že pokud podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení každý z manželů a pokud v obou těchto návrzích na povolení oddlužení (v kolonce č. 18 formuláře) byl podle § 392 odst. 3 IZ obsažen souhlas druhého manžela s oddlužením a připojen jeho podpis návrhu, dávají tím oba dlužníci-manželé najevo, že trvá jejich společné jmění manželů (dále jen SJM) a že jejich majetek do něj náležející bude navrženým oddlužením postižen, tj. že mají závazky, které z tohoto společného majetku mají být uspokojeny.

Přitom není a ani nemůže být rozdílu v tom, zda společné dluhy manželů se řeší v rámci insolvenčního řízení, jehož účastníkem je jeden z manželů, který podá návrh na povolení oddlužení a druhý k tomuto návrhu připojí svůj podpis, ve srovnání se situací, kdy oba manželé podají jako navrhovatelé a dlužníci společný insolvenční návrh, popřípadě každý z nich samostatně (jako v posuzovaném případě). Jinak řečeno, ať podají manželé insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení společně, nebo každý zvlášť, anebo jen jeden z nich a druhý návrh spolupodepíše, vždy jde o totéž, tedy za jakých podmínek bude majetek ve SJM užit pro účely jejich oddlužení.

Jelikož výsledky insolvenčního řízení dlužníka a jeho manželky (řízení je vedeno pod sp.zn. KSPA 56 INS 4269/2011) svědčily (a nadále svědčí) o tom, že mají majetek a závazky, jež ve smyslu § 143 a násl. ObčZ spadají do jejich SJM, měl by insolvenční soud jejich (samostatně podané) insolvenční návrhy a návrhy na povolení oddlužení posoudit a projednat společně, tj. dle § 112 o.s.ř. je spojit ke společnému (jedinému) řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 23. května 2011

JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová