1 VSPH 536/2010-A-20
MSPH 76 INS 5684/2010 1 VSPH 536/2010-A-20

Usnesení Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenčním řízení dlužníka: AREV, s.r.o. se sídlem v Praze 1, Masná 702/9, identifikační číslo 47538911, zast. Mgr. Michalem Wijou, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Rybná 14, zahájeném k návrhu věřitele: AVERS, s.r.o. se sídlem v Praze 4, Michelská 240, identifikační číslo 41190840, zast. JUDr. Janou Palečkovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Vltavská 15, o odvolání věřitele proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 76 INS 5684/2010-A-11 ze dne 8. června 2010,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 76 INS 5684/2010-A-11 ze dne 8. června 2010 se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 76 INS 5684/2010-A-11 ze dne 8.6.2010 v bodě I. výroku zamítl insolvenční návrh navrhovatele-věřitele AVERS, s.r.o. (dále jen dlužník) a v bodě II. výroku uložil věřiteli uhradit dlužníku náhradu nákladů řízení ve výši 9.600,-Kč do 3 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že návrhem ze dne 25.5.2010 se věřitel domáhal prohlášení úpadku dlužníka AREV, s.r.o., který mu v rozporu se smlouvou o dílo přes opakované výzvy neuhradil částku 3.750.316,50 Kč. Věřitel uvedl, že dlužnou částku vymáhá v řízení vedeném pod sp.zn. 31 Cm 156/2008, ale vzhledem k průtahům z důvodů vypracování znaleckého posudku nelze v dohledné době očekávat ukončení řízení. Jako další věřitele uvedl GRAATO, s.r.o. a PLUScredit, s.r.o. Soud konstatoval, že věřitel nedoložil existenci tvrzené pohledávky, že pohledávka je sporná a běží o ní nalézací řízení, a proto by se příčilo účelu insolvenčního zákona, kdyby v rámci první fáze insolvenčního řízení probíhala řízení o jednotlivých sporných nárocích a nahrazovalo se tak sporné řízení. Soud uzavřel, že neexistují podklady pro závěr o existenci splatné pohledávky navrhovatele, a proto insolvenční návrh věřitele postupem podle § 143 odst. 2 IZ zamítl.

Proti tomuto usnesení se věřitel včas odvolal a namítal, že soud prvního stupně pominul, že uzavřením dohody o úhradě dluhu ze dne 15.4.2008 dlužník dluh uznal co do důvodu a výše a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 32 Odo 964/2003, podle kterého je uznání závazku vyvratitelnou domněnkou a je na dlužníkovi, aby prokázal neexistenci závazku. Dále uvedl, že průtahy ve sporném řízení způsobuje dlužník. Dlužník převzal dílo dne 31.12.2007 a dle dohody o úhradě dluhu měl doplatek ceny uhradit nejpozději do 30.6.2008, což neučinil. Dlužník teprve přípisem ze dne 25.9.2009 spekulativně reklamoval čtyři vady díla, k jejichž posouzení navrhl ustanovit znalce, kterému však neposkytl potřebnou součinnost, když při místním šetření dne 18.3.2010 znemožnil znalci vstup do své budovy v ulici Masná č.p. 702 v Praze-Starém Městě, kde byly předmětné stavební práce provedeny. Dodal, že dle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 Odo 752/2005 probíhající soudní spory nebrání osvědčení úpadku dlužníka.

Dále věřitel zjistil, že ve prospěch dalšího věřitele-PLUScredit, s.r.o. byla dne 27.5.2010 provedena dražba nemovitosti dlužníka. Věřitel doplnil, že další pohledávku mimo pohledávku přihlášenou do insolvenčního řízení vymohl exekučně a dodal, že po ukončení omezení vlastnického práva dlužník svůj nemovitý majetek převedl pod cenou na LA PARISIENNE, s.r.o. Z výše uvedených důvodů navrhoval, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Z § 97 odst. 1 a 3 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Náležitosti insolvenčního návrhu stanoví § 103 odst. 1 a 2 IZ tak, že kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) a označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka způsobem uvedeným v odstavci 1, musí být v insolvenčním návrhu uvedeny také rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Insolvenční návrh musí být rovněž opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem; jinak se k němu nepřihlíží (§ 97 odst. 2 IZ).

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že insolvenčním návrhem ze dne 25.5.2010 se věřitel domáhal prohlášení úpadku dlužníka, za kterým evidoval pohledávku z titulu smlouvy o dílo ze dne 13.1.2006. Jako další věřitele se splatnými pohledávkami uvedl GRAATO, s.r.o. se sídlem v Praze 1, Masná 702/9 a PLUScredit, s.r.o. se sídlem v Praze 1, Letenská 605/17. Dlužník proti podanému insolvenčnímu návrhu brojil a tvrdil, že věřitelem uplatněná pohledávka je sporná a zdůraznil, že věřitel opakovanými dodatky ke smlouvě o dílo cenu díla zdvojnásobil. Dlužník však nevyjádřil své stanovisko k dohodě o úhradě dluhu ze dne 15.4.2008, pouze namítal spornost pohledávky, zpochybňoval smlouvu o dílo a její dodatky, aniž však podrobněji uvedl důvody svých námitek či bližší okolnosti uzavření smlouvy a jejích dodatků.

Z dohody o úhradě dluhu uzavřené mezi věřitelem a dlužníkem dne 15.4.2008 plyne, že věřitel má za dlužníkem pohledávku v celkové výši 5.046.246,80 Kč, jež sestává z ceny provedeného stavebního díla ve výši 3.750.316,50 Kč a nároku na zádržné ve výši 1.295.930,30 Kč. Soud prvního stupně však tento důkaz nevyhodnotil a žádným způsobem při rozhodování nezohlednil.

Je třeba zmínit, že skutečnost, že v současné době probíhá o pohledávce věřitele nalézací řízení, nebránilo soudu prvního stupně, aby k tvrzené spornosti pohledávky zaujal stanovisko a na základě toho zdůvodnil své rozhodnutí. Soud prvního stupně však v napadeném usnesení pouze konstatoval, že věřitel nedoložil existenci tvrzené pohledávky, že pohledávka je sporná a neexistují podklady pro závěr o její existenci, aniž zdůvodnil, jaké skutkové okolnosti jej k těmto závěrům vedly a jakými úvahami dospěl k závěru o spornosti pohledávky. Z ustálené judikatury, např. z usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 31 Cdo 175/98, přitom vyplývá, že v prvé fázi úpadkového řízení se pouze osvědčuje úpadek dlužníka, přičemž konečný závěr o existenci pohledávky je učiněn v rámci přezkumného řízení. Není proto důvod, aby v případě probíhajícího sporného řízení nebylo možno rozhodnout, že dlužník je v úpadku. Insolvenční soud by byl nucen přihlédnou jedině k pravomocnému rozhodnutí nalézacího soudu. Jestliže však takového rozhodnutí není, soud nemůže být při rozhodování vázán pouze skutečností, že nalézací řízení probíhá.

Na základě výše uvedených úvah dospěl odvolací soud k závěru, že napadené usnesení je nepřezkoumatelné, a proto postupoval podle § 219a odst. 1 písm. b) ve spojení s § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř., napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 15. července 2010

JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová