1 VSPH 534/2012-A-15
KSPH 40 INS 22360/2011 1 VSPH 534/2012-A-15

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenční věci dlužníka: ASPartner, s.r.o., sídlem Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, F.X.Procházky 31, IČO 28477669, zast. JUDr. Vendelínem Mihalikem, advokátem se sídlem Praha 2, Římská 16, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 40 INS 22360/2011-A-10 ze dne 7. února 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 40 INS 22360/2011-A-10 ze dne 7. února 2012 se m ě n í tak, že se dlužníku ukládá povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze nadepsaným usnesením uložil dlužníku povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč ve lhůtě 7 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud konstatoval, že insolvenčním návrhem ze dne 1.12.2011 se dlužník domáhal zjištění svého úpadku. Soud odkázal na § 108 odst. 1 IZ a § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., podle kterého minimální odměna insolvenčního správce v případě řešení úpadku konkursem činí 45.000,-Kč, dovodil, že předpokládaný příjem do majetkové podstaty bude 0,-Kč a uložil shora uvedenou zálohu.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal, že nemá hotové finanční prostředky pro úhradu zálohy, ale vlastní dobytné pohledávky a vozidlo zn. BMW X83 v hodnotě asi 200.000,-Kč. Uložení zálohy považoval za nadbytečné, a proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Podle § 144 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne insolvenční návrh pro nedostatek majetku, jestliže:

a) dlužník je obchodní společností, která byla zrušena rozhodnutím soudu, b) jménem dlužníka podal návrh likvidátor, který byl jmenován soudem ze seznamu insolvenčních správců, c) likvidátor dlužníka předloží insolvenčnímu soudu zprávu o tom, že prověřil možnost uplatnit v insolvenčním řízení neplatnost nebo neúčinnost právních úkonů dlužníka, d) ze seznamu majetku dlužníka a šetření insolvenčního soudu vyplývá, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, a e) věřitelé dlužníka byli vyhláškou vyzváni ke sdělení údajů o majetku dlužníka a údajů o právních úkonech dlužníka, u kterých by bylo možno uplatnit neplatnost nebo neúčinnost, a žádný majetek ani úkony dlužníka nebyly zjištěny.

Odvolací soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny podmínky pro zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku podle § 144 IZ, neboť pro tento případ insolvenční soud zálohu neukládá.

Z dlužníkova insolvenčního návrhu a jeho příloh vyplývá, že podmínky pro užití postupu podle § 144 IZ dány nejsou, neboť dlužník převedším není obchodní společností, která by byla zrušena rozhodnutím soudu, a insolvenční návrh podal dlužník sám, nikoli jeho likvidátor splňující shora uvedené podmínky.

Z obsahu insolvenčního spisu se podává, že dlužník se jím domáhal zjištění svého úpadku, dlužník má závazky vůči 13 věřitelům v celkové výši 2.754.445,50 Kč, dále ve výši 4.696,86 EUR a ve výši 7.300 USD, vlastní vůz zn. BMW X83 v hodnotě asi 200.000,-Kč a má pohledávky za IBS expert, s.r.o., RLE International GmbH, ŠKODA AUTO, a.s., UniCredit Leasing CZ, a.s., EMS Insurance Company a ASP 000 Russia v celkové výši 80.935,80 EUR.

Dlužno též dodat, že dlužník podnikatel je podle § 98 IZ povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku ve formě platební neschopnosti, do 20. července 2009 tak byl povinen učinit i v případě předlužení (obdobnou povinnost zakotvoval i zákon o konkursu a vyrovnání v § 3). Z obsahu příloh lze dovodit, že splatnost některých závazků dlužníka nastala minimálně již v roce 2010, z čehož lze usuzovat, že povinnost podat insolvenční návrh nesplnil dlužník bezodkladně poté, co se stal jeho úpadek zjevným, a kdy ovšem ještě disponoval finančními prostředky, jež by k zajištění úhrady nákladů insolvenčního řízení postačovaly. Pokud dlužník prostředky použil k jinému účelu a v důsledku toho nyní není schopen požadovanou zálohu na náklady tohoto řízení zaplatit, je nutno přičíst tuto okolnost jedině k jeho tíži.

V případě řešení úpadku konkursem náklady insolvenčního řízení představují mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, jež dosahuje dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. nejméně 45.000,-Kč. Soud prvního stupně postupoval správně, když dlužníkovi povinnost k zaplacení zálohy insolvenčního řízení uložil, nicméně s ohledem na okolnosti věci, jimiž jsou majetkové poměry dlužníka (vůz a pohledávky dlužníka za třetími osobami, jejichž zpeněžitelnost nelze vyloučit), je odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně přesvědčen o tom, že v prvotní fázi insolvenčního řízení bude ke krytí výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce postačovat záloha ve výši 15.000,-Kč.

Z výše uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil, jak je ve výroku uvedeno, a současně prodloužil lhůtu k uhrazení zálohy.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 17. května 2012

JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Vladimíra Chalupová