1 VSPH 533/2012-A-15
MSPH 76 INS 7651/2012 1 VSPH 533/2012-A-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenční věci dlužníka: Mgr. Miloš Pelán, nar. 3. října 1956, IČO 47102268, bytem Praha 9, Pavlišovská 2287/9, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 76 INS 7651/2012-A-7 ze dne 3. dubna 2012,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 76 INS 7651/2012-A-7 ze dne 3. dubna 2012 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením zastavil insolvenční řízení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 29.3.2012 se dlužník domáhal rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. Soud zjistil, že ve věci tohoto dlužníka je vedeno insolvenční řízení pod sp.zn. MSPH 76 INS 1342/2012 a že usnesením č.j. MSPH 76 INS 1342/2012-A-9 ze dne 6.2.2012 byl zjištěn úpadek dlužníka a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Soud odkázal na § 103 a § 83 o.s.ř. a postupem podle § 104 o.s.ř. řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal zejména, že insolvenční zákon má rozdílnou úpravu pro dlužníky fyzické osoby-nepodnikatele a pro fyzické osoby-podnikatele, že rozdílné postavení podnikatele a nepodnikatele je zakotveno i v jiných právních předpisech, např. v občanském a obchodním zákoníku, a že podle původu pohledávek (z podnikání či z nepodnikatelských aktivit) lze dělit i věřitele dlužníka. Proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a aby bylo v insolvenčním řízení pokračováno.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Dle § 83 odst. 1 o.s.ř. zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení.

Podle § 103 o.s.ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé.

Podle § 104 odst. 1 o.s.ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány.

Ustanovení § 83 o.s.ř. upravuje překážku zahájeného řízení (litispendence); ta je dána, je-li tu totožnost dvou či více řízení. Totožnost řízení je dána identitou jejich předmětů a účastníků. Je tedy třeba vymezit předmět řízení; toto vymezení je důležité i pro další instituty, především pro právní moc rozhodnutí, překážku věci rozhodnuté apod. Pro posouzení překážky litispendence rozhodné, kdy návrhy došly soudu.

Podle § 107 odst. 4 IZ k dalšímu insolvenčnímu návrhu podanému poté, co insolvenční soud vydal rozhodnutí o úpadku, se nepřihlíží. Je-li součástí dalšího insolvenčního návrhu i návrh na způsob řešení dlužníkova úpadku, který byl podán dříve, než insolvenční soud o způsobu řešení dlužníkova úpadku rozhodl, zůstávají účinky návrhu na způsob řešení dlužníkova úpadku zachovány.

Z obsahu insolvenčního rejstříku odvolací soud zjistil, že soudu I. stupně byl dne 29.3.2012 doručen insolvenční návrh spojený s návrhem na prohlášení konkursu, ačkoli totožný návrh mu byl doručen již dne 20.1.2012, přičemž dříve zahájené insolvenční řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. MSPH 76 INS 1342/2012 nebylo pravomocně ukončeno. Předmět obou insolvenčních návrhů (zjištění úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek) i totožnost účastníka řízení (dlužníka) byla z návrhů na zahájení řízení ze dne 20.1.2012 a 29.3.2012 jednoznačně zjištěna.

Dlužník se nemýlí v tom, že insolvenční zákon rozlišuje existenci závazků z podnikatelské či nepodnikatelské činnosti co do možností řešení úpadku a že stanoví kritéria, která je nutno pro využití jednotlivých řešení úpadku splnit (např. kritérium obratu a počtu zaměstnanců u reorganizace, absence postavení dlužníka jako podnikatele v případě oddlužení). Sama skutečnost, že dlužník je stále podnikatelem, jak plyne z výpisu z živnostenského rejstříku, a proto u něj zásadně nepřichází řešení úpadku oddlužením v úvahu, jakož i rozlišování řešení úpadku podnikatelů a nepodnikatelů naznačené v odvolání, nemá pro případ dlužníka z tohoto hlediska význam ani z hlediska § 107 odst. 4 IZ, dlužník se totiž v obou případech svými insolvenčními návrhy domáhal řešení úpadku konkursem. Konkurs jako obecná likvidační forma řešení úpadku může dopadat jak na podnikatele, tak na nepodnikatele, i proto je v případě dlužníka rozlišování závazků z podnikání a z nepodnikatelských aktivit co do posouzení možnosti řešit jeho úpadek konkursem nepodstatné. Ani různé možnosti řešení úpadku dlužníků však nemohou být důvodem pro podání duplicitních insolvenčních návrhů.

Jakkoli bylo spíše namístě v souzené věci k dalšímu insolvenčnímu návrhu dlužníka ve smyslu § 107 odst. 4 IZ vůbec nepřihlížet, pokládal odvolací soud z důvodu právní jistoty za vhodné napadené usnesení potvrdit dle § 219 o.s.ř. za situace, kdy insolvenční soud takovéto dlužníkovo podání vzal fakticky v potaz, přiřadil mu spisovou značku a následně řízení pro překážku litispendence, která je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení ve smyslu § 104 odst. 1 o.s.ř., zastavil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 17. května 2012

JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Vladimíra Chalupová