1 VSPH 53/2010-A-53
KSPL 27 INS 2820/2009 1 VSPH 53/2010-A-53

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné ve věci dlužníka Františka Kortuse, bytem Kašperské Hory, Dlouhá 92, o insolvenčním návrhu STRODEN MANAGEMENT LIMITED, sídlem Parou 1A, P.C. 6035 Larnaca, Kyperská republika, zastoupeného JUDr. Petrem Voříškem, Ph.D., LL.M., advokátem, sídlem Praha 7, Argentinská 38/286, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11.prosince 2009, č.j. KSPL 27 INS 2820/2009-A-27, a o návrhu dlužníka na ustanovení zástupce

takto:

I. Návrh dlužníka na ustanovení zástupce pro odvolací řízení se zamítá. II. Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. prosince 2009, č.j. KSPL 27 INS 2820/2009-A-27, se v bodě I. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 11.12.2009, č.j. KSPL 27 INS 2820/2009-A-27, v bodě I. výroku zjistil úpadek Františka Kortuse (dále jen dlužník). V navazujících výrocích ustanovil insolvenčním správcem Ing. Aloise Pokorného, stanovil, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku a vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění rozhodnutí o úpadku. Věřitele též vyzval, aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách a osobám, které mají závazky vůči dlužníkovi, uložil, aby napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci. V usnesení současně stanovil termín přezkumného jednání a svolal schůzi věřitelů a konstatoval, že jeho rozhodnutí budou publikována v insolvenčním rejstříku.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že se právní předchůdkyně navrhovatele SUPRA, a.s. v likvidaci domáhala vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek s tím, že má za ním splatné tři splatné pohledávky : pohledávku č. 1 ve výši 4.313.405,85 Kč ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 19.11.1993 mezi Agrobankou Praha, a.s. a dlužníkem; navrhovatel ji nabyl postupní smlouvou ze dne 26.4.2002 a dlužník svůj závazek z ní uznal dne 3.5.2002 co do důvodu a výše; pohledávku č. 2 ve výši 13.010.919,09 Kč ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 25.11.1993 mezi Agrobankou Praha, a.s. a dlužníkem; navrhovatel ji nabyl postupní smlouvou ze dne 26.4.2002 a dlužník svůj závazek z ní uznal dne 3.5.2002; ohledně její části ve výši 3.500.000 Kč je u Okresního soudu v Klatovech vedeno nalézací řízení pod sp. zn. 4 C 283/2005; a pohledávku č. 3 ve výši 5.750.491,58 Kč vyplývající ze směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Plzni ze dne 18.6.2003, č.j. 53 Sm 51/2003-25, jenž nabyl právní moci dne 30.10.2003, znějícího na částku 3.500.000 Kč s příslušenstvím, ve spojení s pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 11.9.2003, č.j. 45 Cm 58/2003-41, a pravomocným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 4.11.2004, č.j. 5 Cmo 215/2004-79; pohledávka je předmětem exekučního řízení vedeného u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 15 Nc 2590/2005, v němž byla nařízena exekuce na majetek dlužníka s pověřením pro soudního exekutora JUDr. Podkonického, Exekutorský úřad Praha 5.

Úpadek dlužníka dovozovala SUPRA, a.s. v likvidaci z toho, že dlužník má další věřitele, a to Finanční úřad v Sušici, Lesní společnost Železná Ruda, a.s. a Miroslavu Hruškovou, vůči nimž není schopen plnit své splatné závazky. V průběhu insolvenčního řízení postoupila SUPRA, a.s. v likvidaci všechny své pohledávky navrhovateli, o jehož vstupu do řízení na její místo rozhodl soud I. stupně podle § 18 insolvenčního zákona (dále jen IZ).

Dlužník se bránil tím, že potvrdil, že má splatný závazek vůči Miroslavě Hruškové, nyní Kovářové, poukazoval na průběh soudních řízení s Lesní společností Železná Ruda, a.s., rozvedl vznik svého závazku vůči Agrostav, a.s. Prachatice a upřesnil své závazky vůči věřitelům Mlýnu Dobřany , DELTA PEKÁRNY, a.s. v Brně, Václavu Novému v Železné Rudě a Finančnímu úřadu v Sušici. Navrhl vyřazení pohledávky č. 3 navrhovatele z insolvenčního řízení, neboť ji považoval za totožnou s pohledávkou č. 2.

Z vyjádření věřitelů soud I. stupně zjistil, že Finanční úřad v Sušici eviduje za dlužníkem splatné daňové pohledávky ve výši 133.405,17 Kč, že Miroslava Hrušková má za dlužníkem splatné pohledávky ve výši 8.517.052,50 Kč a že Lesní společnost Železná Ruda, a.s. má za dlužníkem splatné pohledávky ve výši 662.580 Kč.

Na základě dokazování provedeného na jednání konaném dne 5.11.2009 soud I. stupně zjistil, že pohledávka č. 1 vzniklá z úvěrové smlouvy ze dne 19.11.1993 (reg. č. 285/S2/5506-323033-544/93) přešla z Agrobanky Praha, a.s. na SUPRA a.s. v likvidaci a dále na navrhovatele. Námitku jejího promlčení vznesenou dlužníkem neshledal soud I. stupně důvodnou vzhledem k uznáním závazků dlužníka ze dne 17.4.1998 a ze dne 3.5.2002 a vzhledem k rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 10.1.2007, č.j. 7 C 225/2004-225, jenž nabyl právní moci dne 13.2.2008 a jímž byla dlužníkovi spolu s žalovanou Janou Kortusovou uložena povinnost zaplatit žalobkyni SUPRA, a.s. částku 1.484.779,79 Kč s příslušenstvím. Dlužníkovy námitky proti uznáním závazků a jeho tvrzení, že na řízení vedeném před Okresním soudem v Klatovech neměl právního zástupce, shledal soud I. stupně účelovými.

Soud I. stupně proto shrnul, že o existenci závazků dlužníka založených úvěrovými smlouvami a posléze potvrzenými jejich uznáními a vykonatelným rozsudkem, co do částky 1.484.779,79 Kč s příslušenstvím, nemůže být pochyb a že provedenými listinnými důkazy byla vyvrácena námitka promlčení vznesená dlužníkem. Pokud šlo o konstatování stavu úpadku dlužníka, nevyvrátil dlužník existenci svých splatných závazků vůči Finančnímu úřadu v Sušici, Miroslavě Hruškové, Lesní společnosti Železná Ruda, a.s. a DELTA PEKÁRNY, a.s. Brno. Proto s odkazem na § 3 odst. 1 a § 136 odst. 1 IZ uzavřel soud I. stupně na tom, že dlužník je v úpadku, jelikož má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, přičemž tyto závazky není schopen plnit.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni se dlužník včas odvolal, neboť s ním nesouhlasil a požadoval zastavení insolvenčního řízení. Konstatoval, že je nespornou skutečností, že si od Agrobanky Praha, a.s. vypůjčil 3.500.000 Kč dle úvěrové smlouvy ze dne 25.11.1993. Zopakoval, že v uznání závazku ze dne 17.4.1998 je však uvedena jiná částka, a to 2.418.500 Kč, jež není totožná s částkou 3.500.000 Kč. Znovu rozvedl, že v uznání závazku ze dne 3.5.2002 jsou uvedeny různé částky bez reg. č. smluv a navíc se liší od částek uvedených v dřívějším uznání závazku ze dne 17.4.1998. Soudu I. stupně vytýkal, že si nepovšiml, že dle § 101 občanského zákoníku je promlčecí doba tříletá, z čehož dovozoval promlčení svých závazků z úvěrové smlouvy ze dne 19.11.1993, a že z odůvodnění napadeného usnesení není zřejmé, zda navrhovatelova pohledávka č. 3 ve výši 5.750.491,58 Kč není ve skutečnosti pohledávkou č. 2 ve výši 3.500.000 Kč. Uvedl, že svůj dluh vůči Finančnímu úřadu v Sušici ve výši 133.405,17 Kč a vůči Miroslavě Hruškové pravidelně splácí formou exekuce na svůj důchod. Ohledně svého dluhu vůči Lesní společnosti Železná Ruda, a.s. poukazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.3.2008, sp. zn. 33 Odo 36/2006, a ze dne 3.4.2009, sp. zn. 28 Cdo 677/2008, z nichž dovozoval, že tato záležitost nebyla ze strany soudu uzavřena . Krajskému soudu v Plzni vytýkal zdlouhavá soudní projednávání s tím, že jeho úpadek zapříčinila Lesní společnost Železná Ruda, a.s., jež porušuje zákony. Poukazoval na to, že ve věci vedené u Okresního soudu v Klatovech proti němu pod sp. zn. 6 C 115/2008 a ve věci jeho žaloby projednávané u téhož soudu pod sp. zn. 4 C 183/2009 dosud nebylo pravomocně rozhodnuto. Ačkoliv nemohl citovat veškerá soudní rozhodnutí, neboť není právník a na úhradu advokáta nemá finanční prostředky, mohl se dlužník opírat jen o občanský zákoník s tím, že hlavními vyníky ve výše uváděné kauze jsou Agrostav Prachatice, a.s. v likvidaci a Lesní společnost Železná Ruda, a.s., neboť hrubě porušily jeho původní podnikatelský záměr, z něhož vyplývalo splnění jeho povinností vůči Agrobance Praha, a.s.

Podáním ze dne 15.1.2010 (A-33) požádal dlužník o zproštění soudních poplatků a o přidělení advokáta v bezplatném zastupování pro další jednání před Krajským soudem v Plzni, neboť mu jeho finanční situace nedovoluje obvyklé právní zastoupení. Podáním ze dne 2.2.2010 (A-44) požádal dlužník o ustanovení zástupce též pro odvolací řízení, a to advokáta JUDr. Miroslava Mlčáka, jenž je z větší části informován o jeho kauze.

Podáním ze dne 15.2.2010 (A-49) navrhl dlužník nařízení předběžného opatření proti rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ve věci insolvenčního řízení ve věci zástavce Františka Kortuse, důchodce , dle něhož měl Vrchní soud v Praze vydat usnesení, v krátkém a zrychleném jednání zastavení návrh na insolvenci dlužníka, Františka Korpuse bytem Kašperské Hory čp. 92. Zastavení insolvenčního řízení a následného vyhlášení konkurzu na majetek zástupce nebo aby Krajský soud v Plzni respektoval potvrzenou cenu zastavených nemovitostí zanesených na katastru prac. Sušice, dům čp. 92 Kašperské Hory s přísl. Katastr Č. Krumlov pro dům Chvalšiny čp. 122. Dále pak upřesnění identifikace společnosti Stroden. Vyčkat rozhodnutí Okresního soudu v Klatovech ve vstahu Lesní společnost Železná Ruda, a.s. k zástavci popsáno výše ve spisu . Svůj návrh odůvodňoval tím, že na přezkumném jednání a schůzi věřitelů nebyl zastoupen advokátem a nebyly respektovány jeho připomínky a námitky proti přezkoumávaným pohledávkám a proti složení věřitelského orgánu.

Odvolací soud se v prvé řadě zabýval tím, zda je potřeba pro odvolací řízení ustanovit dlužníkovi zástupce, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle § 30 odst. 1 a 2 o.s.ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit. Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů.

Podle § 138 odst. 1 o.s.ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí. Z uvedeného je zřejmé, že účastníkovi lze přiznat osvobození od soudních poplatků jen tehdy, odůvodňují-li to jeho majetkové poměry, a současně nejde-li z jeho strany o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.

Z obsahu dlužníkova návrhu na ustanovení zástupce odvolací soud zjistil, že v něm dlužník neuvedl nic o svých majetkových poměrech, z nichž by bylo lze dovozovat, že splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Ze soupisu majetkové podstaty ze dne 8.2.2010 (A-46) přitom naopak plyne, že dlužník je vlastníkem nemovitého majetku zapsaného na LV č. 352 k.ú. a obec Chvalšiny, okres Český Krumlov, v účetnictví eviduje pohledávku za Lesní společností Železná Ruda, a.s. ve výši 1.313.343 Kč s přísl. a dle jeho sdělení činí část starobního důchodu podléhající exekuci částku 3.261 Kč. Za tohoto stavu nesplňuje dlužník předpoklady pro osvobození od soudních poplatků; ostatně insolvenční řízení je osvobozeno od poplatkové povinnosti (§ 11 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Z obsahu odvolání odvolací soud dále zjistil, že v dané věci jde o zřejmě bezúspěšné bránění práva, když v něm dlužník přiznal svůj úpadek projevující se ve formě platební neschopnosti tím, že uvedl, že své splatné závazky vůči Finančnímu úřadu v Sušici ve výši 133.405,17 Kč a vůči Miroslavě Hruškové pravidelně splácí formou exekuce na svůj důchod a že pohledávka č. 3 navrhovatele ve výši 5.750.491,58 Kč je předmětem exekučního vymáhání u Okresního soudu v Klatovech po sp. zn. 15 Nc 2590/2005.

Na základě těchto zjištění dospěl odvolací soud k závěru, že návrh na ustanovení zástupce dlužníkovi není důvodný, neboť dlužník nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (§ 138 o.s.ř.), a proto ho podle § 30 za použití § 211 o.s.ř. zamítl.

Pokud jde o podání dlužníka ze dne 15.2.2010 (A-49), jímž se dlužník domáhal nařízení předběžného opatření proti rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ve věci insolvenčního řízení , považoval je odvolací soud podle jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) za součást odvolání, neboť brojilo proti procesnímu postupu insolvenčního soudu na přezkumném jednání a na schůzi věřitelů, když nařízení předběžného opatření odvolacím soudem vůči soudu I. stupně je pojmově vyloučeno, neboť nařídit je lze jen vůči účastníkovi řízení, popř. i jiné dotčené osobě, vždy však odlišné od insolvenčního soudu.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení Krajského soudu v Plzni v části napadené odvoláním včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dlužník je podle § 3 odst. 1 a 3 IZ v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Ustanovení § 3 odst. 2 IZ vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má zato, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepodaří některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu § 3 odst. 1 IZ.

Podle § 141 odst. 1 a 2 IZ se proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu I. stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží. Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel ztratil v průběhu odvolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení.

Z napadeného usnesení vyplývá, že soud I. stupně učinil závěr o dlužníkově úpadku ve formě insolvence z existence splatných pohledávek navrhovatele a z existence dalších věřitelů dlužníka, tj. Finančního úřadu v Sušici, Miroslavě Hruškové, Lesní společnosti Železná Ruda, a.s. a DELTA PEKÁRNY, a.s. Brno.

Pokud jde o námitky dlužníka zpochybňující pohledávky navrhovatele, konstatuje odvolací soud, že jejich existence byla v řízení nesporně doložena všemi listinami připojenými u insolvenčního návrhu (tj. pohledávka č. 1 ve výši 4.313.405,85 Kč-úvěrovou smlouvou ze dne 19.11.1993, uznáním závazku ze dne 17.4.1998, uznáním závazku ze dne 3.5.2002, smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 26.4.2002, pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 10.1.2007, č.j. 7 C 225/2004-225, a ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 21.1.2008, sp.zn. 15 Co 563/2007, a smlouvou o postoupení pohledávky č. 22/3/2002S ze dne 31.7.2009; pohledávka č. 2 ve výši 13.010.919,09 Kč-smlouvou o úvěru ze dne 25.11.1993, uznáním závazku ze dne 17.4.1998, uznáním závazku ze dne 3.5.2002, smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 26.4.2002 a smlouvou o postoupení pohledávky č. 21/3/2002S ze dne 31.7.2009; pohledávka č. 3 ve výši 5.750.491,58 Kč-směnkou vlastní na řad ze dne 25.11.1993, pravomocným směnečným platebním rozkazem Krajského soudu v Plzni ze dne 18.6.2003, č.j. 53 Sm 51/2003-25, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 11.9.2003, č.j. 45 Cm 58/2003-41, usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 4.11.2004, č.j. 5 Cmo 215/2004-79, usnesením Okresního soudu v Klatovech ze dne 20.1.2005, č.j. 15 Nc 2590/2005-16, a smlouvou o převodu veškerých práv z exekučních titulů-směnečného platebního rozkazu, rozsudku a usnesení ze dne 25.8.2009). Pokud jde o výhrady dlužníka vůči jím uznaným závazkům ze dne 3.5.2002 podle § 323 obchodního zákoníku, neshledal je odvolací soud důvodnými v situaci, kdy tyto pohledávky byly následně judikovány a pro dlužníka byl výsledek nalézacích řízení závazný stejně jako byl závazný pro soud I. stupně a pro odvolací soud (§ 159a odst. 1 a 4 o.s.ř.), neboť insolvenčnímu soudu nepřísluší přezkoumávat věcnou správnost jiných soudních rozhodnutí a suplovat tak řádné nebo mimořádné opravné prostředky. Dlužník se mýlil, když se domníval, že by se promlčecí doba ohledně úvěrových pohledávek navrhovatele měla řídit občanským zákoníkem a měla by činit jen tři roky; správně se řídí obchodním zákoníkem a činí čtyři roky (§ 397 obch. zák.). Ostatně i kdyby měly být pohledávky navrhovatele promlčeny, což je však zjevně vyloučeno vzhledem k probíhajícímu exekučnímu řízení vedenému pro pohledávku č. 3 u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 15 Nc 2590/2005, je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že je navrhovatel nedoložil (§ 141 odst. 2 IZ).

Pokud jde o splatné závazky dlužníka vůči Finančnímu úřadu v Sušici (133.405,17 Kč) a vůči Miroslavě Hruškové (8 517 052,50 Kč), je jejich existence postavena najisto z vyjádření obou věřitelů (A-10 a A-11), jakož i z obsahu odvolání dlužníka, jenž potvrdil, že je pravidelně splácí formou exekuce na svůj důchod , přičemž již jen z existence uvedených dvou věřitelů lze mít úpadek dlužníka projevující se jeho platební neschopností (insolvencí) za spolehlivě zjištěný.

Pokud jde o splatné závazky vůči Lesní společnosti Železná Ruda, a.s., jež dlužník neuznává, zjistil odvolací soud z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.3.2008, sp. zn. 33 Odo 36/2006, jehož se dlužník dovolával, že uvedený věřitel má za dlužníkem pravomocně přiznanou pohledávku ve výši 105.720 Kč podle rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 31.10.2002, č.j. 6 C 79/2001-201, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 26.9.2005, č.j. 12 Co 318/2005-470, a to bez ohledu na to, že dovolací soud zčásti zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Za popsaného stavu je zřejmé, že v insolvenčním řízení byla osvědčena též existence dalšího (již třetího) věřitele se splatnou pohledávkou za dlužníkem; námitky dlužníka týkající se toho, že s Lesní společností Železná Ruda, a.s. vede ještě další nalézací řízení a její pohledávky neuznává, jsou bez vlivu na uvedené zjištění.

Pokud jde o ničím nedoložené tvrzení dlužníka o vinících jeho úpadku, není pro posouzení věci významné, neboť při zkoumání úpadku se insolvenční soud nezabývá jeho příčinami nebo zaviněním.

Pokud jde o připomínky a námitky dlužníka proti procesnímu postupu soudu I. stupně na přezkumném jednání a na schůzi věřitelů, nemohl k nim odvolací soud přihlédnout, neboť nastaly až po vydání napadeného rozhodnutí (§ 141 odst. 1 věta třetí IZ).

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl též odvolací soud k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že dlužník je v úpadku ve formě insolvence, neboť je po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (v daném případě po dobu několika let) v prodlení s plněním svých splatných závazků (ve výši přes 21 milionů Kč) vůči více věřitelům (tj. vůči navrhovateli, Finančnímu úřadu v Sušici, Miroslavě Hruškové a Lesní společnosti Železná Ruda, a.s.), přičemž ničím nedoložil, že má (a měl) k dispozici finanční prostředky potřebné na jejich úhradu (dlužník má jen starobní důchod ve výši 9.324 Kč, z něhož exekuční srážky ve prospěch Finančního úřadu v Sušici a Miroslavě Hruškové činí 3.192 Kč, jak vyplynulo z jeho podání založeného na č.l. A-6). Protože úpadek dlužníka ve formě insolvence byl nepochybně osvědčen, zatímco žádná překážka bránící vydání rozhodnutí o úpadku zjištěna nebyla, postupoval odvolací soud proto podle § 219 o.s.ř. a usnesení insolvenčního soudu v části napadené odvoláním jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti bodu I. výroku usnesení není dovolání přípustné.

Proti bodu II. výroku usnesení není přípustné dovolání, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 18. března 2010

JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová