1 VSPH 524/2014-B-35
KSLB 57 INS 1987/2012 1 VSPH 524/2014-B-35

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ivy Novotné v insolvenční věci dlužníků Josefa Roušara a Lenky Roušarové, oba bytem Dlouhá 2324, Česká Lípa, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 57 INS 1987/2012-B-16 ze dne 25.února 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 57 INS 1987/2012-B-16 ze dne 25.února 2014 se mění tak, že se schválené oddlužení Josefa Roušara a Lenky Roušarové nezrušuje a konkurs na jejich majetek se neprohlašuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, nadepsaným usnesením v bodě I. výroku zrušil oddlužení dlužníka a dlužnice, na jejich majetek prohlásil nepatrný konkurs (body II., III., IV. a V. výroku) s tím, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (bod VI. výroku).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že oddlužení Josefa Roušara a Lenky Roušarové (dále dlužník a dlužnice, případně dlužníci) bylo schváleno usnesením č.j. KSLB 57 INS 1987/2012-B-8 ze dne 7.11.2012 formou plnění splátkového kalendáře. Tímto usnesením byla dlužníkovi uložena povinnost odevzdávat mimořádný příjem ve výši 1.300,-Kč podle smlouvy o důchodu ze dne 22.2.2012 uzavřené s Hanou Fischerovou a dlužnici byla uložena povinnost odevzdávat mimořádný příjem ve výši 1.300,-Kč podle smlouvy o důchodu ze dne 28.2.2012 uzavřené s Pavlem Fischerem. Vzhledem k tomu, že dlužnice měla čistý příjem cca 19.000,-Kč a dlužník 15.000,-Kč a dále oba shodně vykázali, že mají každý z nich zajištěn mimořádný příjem ve výši 1.300,-Kč ze smluv o důchodu, měl soud za to, že dlužníci budou schopni uhradit cca 73 % pohledávek nezajištěných věřitelů, které činily celkem 915.667,72 Kč.

Ze zprávy insolvenčního správce ze dne 24.7.2013 soud zjistil, že dlužníci nikdy nezaslali insolvenčnímu správci příjmy ze smluv o důchodu. Podle zprávy insolvenčního správce z 18.2.2014 byly srážky z mezd dlužníků prováděny v průměrné výši 6.565,-Kč měsíčně. Pokud by takové srážky byly prováděny až do konce oddlužení plněním splátkového kalendáře (po následujících 45 měsíců), pak lze očekávat, že dlužníci celkem uhradí cca 35 % pohledávek nezajištěných pohledávek. Dlužníci soudu oznámili, že Hana Fischerová není schopna dohodnutý důchod poskytovat, protože vynakládá značnou částku na léky a nezbývá jí na poskytování důchodu podle sjednané smlouvy. Druhý sjednaný důchod vypustili úplně , neboť se domnívali, že jejich příjmy jim na uhrazení jejich dluhů stačí. Za situace, kdyby dlužníci plnili splátkový kalendář pouze ze svých příjmů, došlo by k uspokojení nezajištěných pohledávek pouze v rozsahu 35,7 %. isir.justi ce.cz

Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že argument dlužníků, že poskytovatelce důchodu Haně Fischerové (matce dlužnice) nezbývá dostatek peněžních prostředků na poskytování sjednaného důchodu, je právně bezvýznamný, neboť v návrhu na povolení oddlužení uvedli, že matka má příjem ve formě starobního důchodu ve výši cca 11.200,-Kč a z takové částky by bylo možno provést v případě, kdyby se dlužnice domáhala plnění sjednaného ve smlouvě o důchodu, zákonnou srážku nejméně ve výši 2.300,-Kč (při zohlednění případné vyživovací povinnosti k manželovi). Závazek ze strany matky dlužnice je tedy právně vymahatelný, neboť sjednané peněžité plnění nepřekračuje částku, kterou je jí možno exekučně postihnout. Pokud se týká druhého příjmu z důchodu podle smlouvy uzavřené s Pavlem Fischerem, dlužníci neplní pouze s odůvodněním, že jejich příjmy jim na splnění oddlužení stačí. Vzhledem k tomu, že dlužníkům byla povinnost odevzdávat mimořádné příjmy soudem uložena, byli povinni se řídit rozhodnutím soudu. Rozhodnutí dlužníků, že nebudou mimořádné příjmy poskytovat, je porušením povinnosti vyplývající z rozhodnutí, jímž bylo schváleno jejich oddlužení. Za této situace nelze připustit, aby dlužníci v oddlužení byli osvobozeni od placení zbytku dluhu. Povinnost odevzdávat mimořádný příjem v plném rozsahu platí pro dlužníky bez ohledu na výši jejich vlastních (dosažených) příjmů, a to po celou dobu trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře. Argument dlužníků, že jejich příjmy postačí k uhrazení jejich dluhů, je proto právně bezcenný. Soud prvního stupně proto postupoval podle ust. § 418 insolvenčního zákona a rozhodl o zrušení schváleného oddlužení a současně rozhodl o řešení úpadku dlužníků konkursem.

Proti tomuto usnesení se dlužníci včas odvolali. V odvolání uvedli, že nesouhlasí s body I. až III. výroku napadeného usnesení, a požadovali, aby odvolací soud napadené usnesení ohledně prohlášení konkursu na jejich majetek zrušil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 418 insolvenčního zákona insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení plánu oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník (odst. 1). Má se za to, že dlužník zavinil vznik peněžitého závazku podle odstavce 1 písm. c), byl-li k jeho vymožení vůči dlužníku nařízen výkon rozhodnutí nebo exekuce (odst. 2). Rozhodnutí podle odstavce 1 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl.

Podle ust. § 412 odst. 1 téhož zákona je dlužník povinen po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře a) vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost a v případě, že je nezaměstnaný, usilovat o získání příjmu; nesmí rovněž odmítat splnitelnou možnost příjem si obstarat, b) hodnoty získané dědictvím a darem zpeněžit a jejich výtěžek, stejně jako jiné své mimořádné příjmy, použít k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře, c) bez zbytečného odkladu oznámit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru každou změnu svého bydliště nebo sídla a zaměstnání, d) vždy k 15. lednu a k 15. červenci kalendářního roku předložit insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru přehled svých příjmů za uplynulých 6 kalendářních měsíců, e) nezatajovat žádný ze svých příjmů a na žádost insolvenčního soudu, insolvenčního správce nebo věřitelského výboru předložit k nahlédnutí svá daňová přiznání za období trvání plánu oddlužení, f) neposkytovat nikomu z věřitelů žádné zvláštní výhody, g) nepřijímat na sebe nové závazky, které by nemohl v době jejich splatnosti splnit.

Odvolací soud ověřil správnost skutkových zjištění soudu prvního stupně, jež mají v obsahu insolvenčního spisu potřebnou oporu a z nichž plyne, že v průběhu oddlužení dlužníci neplnili povinnost odevzdávat mimořádné příjmy ve výši 1.300,-Kč podle smluv o důchodu ze dne 22.2.2012 a 28.2.2012 uzavřené s Hanou Fischerovou a Pavlem Fischerem. Za této situace, kdy dlužníci plní splátkový kalendář pouze ze svých příjmů, dojde k uspokojení nezajištěných pohledávek pouze v rozsahu 35,7 %, na rozdíl od situace, kdyby byly poskytovány i mimořádné příjmy na základě smluv o důchodu, došlo by k uspokojení nezajištěných pohledávek v rozsahu cca 73 %.

Podle sdělení insolvenčního správce ze dne 28.7.2014 Hana Fischerová na základě smlouvy o důchodu ze dne 22.2.2012 a 28.2.2012 uhradila dne 26.5.2014 částku ve výši 11.300,-Kč, dále ke dni 16.6.2014 a 16.7.2014 pravidelně uhradila insolvenčnímu správci částku ve výši 1.300,-Kč. Dlužníci nadále ze svých příjmů hradí uložené splátky. Po prohlášení konkursu insolvenční správce tak přijal celkem částku ve výši 48.063,-Kč. Za této situace stále existuje předpoklad, že dlužníci uhradí svým nezajištěným věřitelům více jak 30 % přihlášených nezajištěných pohledávek.

Z výše citovaných ustanovení § 412 a § 418 insolvenčního zákona lze dovodit, že pro účely posouzení, zda je důvod zrušit schválené oddlužení a současně rozhodnout o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jelikož dlužník neplní povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, není omezujícím (rozhodným) kritériem to, zda dlužník zavinil , že neplní povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nýbrž to, zda dlužník takto neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení. Důvodem pro zrušení oddlužení nemůže být momentální zhoršení příjmové situace dlužníka, jež mu v daném okamžiku neumožňuje poskytovat věřitelům pojatým do splátkového kalendáře plnění v rozsahu uvedeném v usnesení, jimž bylo schváleno jejich oddlužení. Ke zrušení oddlužení lze přistoupit pouze za situace, kdy je zřejmé, že dlužník nebude schopen či ochoten splnit splátkový kalendář alespoň v rozsahu přesahujícím 30 % zajištěných pohledávek.

Povinnost dlužníka sledovat navrženým oddlužením ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona poctivý záměr, trvá po celou dobu oddlužení (i po schválení oddlužení); po celou tuto dobu je poctivost dlužníkova záměru při oddlužení povinen zkoumat insolvenční soud a reagovat na skutečnosti, z nichž se podává, že dlužník nesledoval oddlužením poctivý záměr, jakmile vyjdou v insolvenčním řízení najevo. Vyjde-li po schválení oddlužení najevo, že dlužník navrženým oddlužením sledoval nepoctivý záměr, je to důvodem ke zrušení schváleného oddlužení podle § 418 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona.

Z výše uvedených zjištění je zřejmé, že dlužník a dlužnice od schválení oddlužení plnili povinnosti vyplývající z ust. § 412 odst. 1 písm. a), tedy vykonávali přiměřenou výdělečnou činnost, když srážky z jejich mezd stále postačují na uspokojení nezajištěných pohledávek v rozsahu vyšším než 30 %. Skutečnost, že dárci, kteří se zavázali poskytovat dlužníkům měsíčně částku ve výši 1.300,-Kč, svoji povinnost neplnili, nutně nemůže být vždy skutečností, která by mohla být důvodem ke zrušení schváleného oddlužení podle § 418 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona.

Odvolací soud je toho názoru, že řešit úpadek dlužníků konkursem, za situace, kdy srážkami z jejich mzdy lze uspokojit nezajištěné pohledávky v rozsahu vyšším než 30 %, a kdy dárkyně Hana Fiscerová začala plnit svůj závazek a poskytuje dlužníkům měsíční důchod ve výši 1.300,-Kč, by odporovalo zásadám insolvenčního řízení, jež musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů (§ 5 písm. a/ insolvenčního zákona). Nelze totiž přehlédnout, že řešení úpadku dlužníka a dlužnice splátkovým kalendářem je stále reálné a nezajištění věřitelé by z něho mohli obdržet stále ještě více než při nepatrném konkursu a nároky insolvenčního správce budou zcela zapraveny.

Odvolací soud proto dospěl k závěru, že za této situace není důvod, aby úpadek dlužníka a dlužnice byl řešen konkursem a za popsané situace není důvod pro zrušení schváleného oddlužení.

Odvolací soud proto napadené usnesení podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. změnil, jak uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci.

V Praze dne 18. srpna 2014

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová