1 VSPH 512/2015-B-19
KSPH 66 INS 9047/2014 1 VSPH 512/2015-B-19

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka: Lumír anonymizovano , anonymizovano , bytem Zbuzany, PSČ 252 25, U Trati 150, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 66 INS 9047/2014-B-13 ze dne 11. února 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 66 INS 9047/2014-B-13 ze dne 11. února 2015 se v bodech I. a II. výroku p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze výše uvedeným usnesením v bodu I. výroku neschválil oddlužení dlužníka Lumíra Vejvody, v bodu II. výroku prohlásil konkurs na majetek dlužníka. V bodu III. výroku dále rozhodl, že konkurs bude projednáván jako nepatrný.

V odůvodnění k bodům I. a II. výroku soud uvedl, že insolvenčním návrhem dlužníka spojeného s návrhem na povolení oddlužení bylo dne 1.4.2014 zahájeno insolvenční řízení. Soud usnesením č.j. KSPH 66 INS 9047/2014-A-9 z 15.4.2014 mj. zjistil úpadek dlužníků a povolil řešení úpadku oddlužením. Do insolvenčního řízení se přihlásilo 26 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 2.801.043,50 Kč. Na přezkumném jednání dne 27.6.2014 insolvenční správce popřel pořadí pohledávky věřitele č. 20 Generali Pojišťovny, a.s. Na schůzi věřitelů konané bezprostředně po přezkumném jednání se dostavil pouze věřitel PHL-Zličín, s.r.o. (s přihlášenou pohledávkou 48.889,96 Kč) a uvedl, že nesouhlasí s řešením úpadku oddlužením. Na schůzi věřitelů byl čten též přípis věřitele Démos trade, a.s. (s přihlášenou pohledávkou 45.549,55 Kč), v němž tento rovněž nesouhlasil s oddlužením. Pohledávky obou těchto věřitelů pocházejí z podnikání dlužníka.

Soud odkázal na § 389 a § 405 insolvenčního zákona a dovodil, že dlužník má dluhy z podnikání, přičemž věřitelé, jichž se tyto dluhy týkají, vyslovili nesouhlas s řešením dlužníkova úpadku oddlužením. Soud proto v souladu s § 405 odst. 1 insolvenčního zákona oddlužení neschválil a dle odst. 2 uvedeného ustanovení rozhodl o řešení dlužníkova úpadku konkursem. V souladu s § 314 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona soud rozhodl, že konkurs bude veden jako nepatrný.

Dlužník napadl body I. a II. výroku usnesení včas podaným odvoláním, ve kterém navrhl je zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení nebo je změnit a schválit oddlužení. Odvolání odůvodnil tím, že rozhodnutí soudu je v rozporu se zákonem a zásadami insolvenčního řízení. Celková částka dluhů dosahuje téměř 3.000.000,-Kč, avšak s oddlužením nesouhlasili pouze 2 věřitelé, jejichž pohledávky nedosahují ani celkové výše 100.000,-Kč, jež představuje bagatelní částku ve srovnání s pohledávkami ostatních věřitelů. Konkurs neuspokojí žádného z věřitelů, neboť není v podstatě co zpeněžovat. Bylo-li by schváleno oddlužení, věřitelé by dle sdělení insolvenčního správce byli uspokojeni až do výše 41 % jejich pohledávek. Z toho důvodu je postup soudu nelogický.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen insolvenčního zákona) přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 7 insolvenčního zákona a § 212 o. s. ř. a neshledal odvolání dlužníka důvodným.

Podle § 405 odst. 1 insolvenčního zákona Insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Podle odst. 2 Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle § 389 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona Dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání. Podle odst. 2 písm. a) Dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde.

Podle § 403 odst. 2 insolvenčního zákona Věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, mohou namítat, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Tyto námitky mohou uplatnit nejpozději do skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení, a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 10 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku. K později vzneseným námitkám a k námitkám uplatněným věřiteli, kteří nehlasovali o přijetí způsobu oddlužení, se nepřihlíží. Platí, že věřitelé, kteří včas neuplatnili námitky podle věty první, souhlasí s oddlužením bez zřetele k tomu, zda dlužník má dluhy z podnikání.

V dané věci nesouhlasili věřitelé č. 3 PHL-Zličín, s.r.o. a č. 23 Démos trade, a.s., o jehož pohledávku vzniklou z podnikání dlužníka se jednalo (a to včas před konáním schůze a na schůzi věřitelů), aby úpadek dlužníka byl řešen oddlužením. Naplnila se proto podmínka ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) insolvenčního zákona a contrario-v tomto případě dluh z podnikání dlužníka, fyzické osoby, brání řešení úpadku oddlužením.

K odvolacím výhradám dlužníka je třeba dodat, že platná právní úprava neumožňuje soudu přezkoumávat důvody, pro něž věřitelé dlužníka nesouhlasí s jeho oddlužením. Jinak řečeno, má-li dlužník závazky z podnikání, je přípustnost jeho oddlužení plně závislá na vůli jeho věřitelů bez možnosti její korekce ze strany insolvenčního soudu. Na věci tak nemůže nic změnit přesvědčení dlužníka o tom, že jednáním věřitelů nesouhlasících s oddlužením budou poškozeni všichni věřitelé. Odvolací soud podotýká, že stejným způsobem již rozhodl odvolací soud v usnesení č.j. KSPH 60 INS 27272/2014, 4 VSPH 826/2015-B-17 z 12.5.2015.

Vzhledem k uvedeným závěrům soud prvního stupně postupoval po právu, když v souladu s § 405 insolvenčního zákona (též a contrario § 389 odst. 2 písm. a/ a § 403 odst. 2 čtvrté věty insolvenčního zákona) neschválil oddlužení dlužníka a prohlásil na jeho majetek konkurs. Odvolací soud proto v souladu s § 219 o. s. ř. potvrdil body I. a II. výroku usnesení jako věcně správné.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu.

V Praze dne 22. července 2015

JUDr. Ladislav D e r k a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková