1 VSPH 51/2018
č. j. MSPH 91 INS 14648/ 2017 1 VSPH 51/2018 A 17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina ve věci dlužnice: Miluše anonymizovano , anonymizovano , bytem Generála Janouška 872/9, 198 00 Praha 9, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 91 INS 14648/2017-Aw9 ze dne 24. listopadu 2017 takto: Usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 91 INS 14648/2017 A 9 ze dne 24. listopadu 2017 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č. j MSPH 91 INS 14648/2017 A 9 ze dne 24. 11. 2017 uložil Miluší anonymizovano (dále jen dlužnice), jež se insolvenčním návrhem domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do 15 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000 Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dne 30. 6. 2017 podala dlužnice insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, z něhož plyne, že nemá žádný majetek, pobírá dávky v hmotné nouzi, pracuje na základě dohody o provedení práce a vůči 16 věřitelům má splatné závazky v celkové výši 1642942 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužnice neosvědčila schopnost uhradit nezajištěným věřitelům minimálně 30 % hodnoty jejich pohledávek, přichází dle soudu v úvahu jako řešení jejího úpadku toliko konkurs. Při stanovení výše zálohy vyšel soud z toho, že dlužnice nemá žádný zpeněžitelný majetek, kterým by mohly být pokryty náklady insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil. V odvolání namítala, že již z návrhu je patrné, že nemá žádný majetek ani finanční prostředky, z nichž by mohla zálohu uhradit. K prokázání splnění podmínky minimálního uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v zákonem stanoveném rozsahu 30 % předložila spolu s odvoláním smlouvu o důchodu ze dne 21. 12. 2017, již se jí Nikola anonymizovano zavázala poskytovat 8.000 Kč měsíčně. Dlužnice měla za to, že tím osvědčila splnění základní podmínky pro povolení oddlužení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. Š 108 odst. 1 insolvenčního zákona ve znění účinném do 30. 6. 2017, podle něhož je v daném případě vzhledem k okamžiku podání insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení třeba postupovat, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli - zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku,

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Vlasáková.

10. o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a poskytnout záruku úhrady jeho odměny a hotových výdajů pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Pro posouzení, zda je namístě požadovat po navrhovateli zaplacení zálohy a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatně především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení úpadku či hrozícího úpadku dlužníka lze očekávat, jaké náklady (k jejichž krytí záloha slouží) si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda či do jaké míry-lze předpokládat uspokojení těchto nákladů 2 majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že se výše nákladů insolvenčního řízení odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení úpadku dlužníka (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), nýbrž i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je ovlivněna specifickými poměry dané věci.

Z obsahu spisu odvolací soud ověřil, že dlužnice podala dne 30. 6. 2017 insolvenční návrh, jímž se domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení. Z návrhu plyne, že vůči 16 věřitelům má nezajištěné závazky vcelkové výši 1642942 Kč, vlastní toliko věci osobní potřeby nepatrné hodnoty, má vyživovací povinnost vůči dvěma dětem a pobírá dávky pomoci v hmotné nouzi, příspěvek na bydlení a přídavek na děti. K prokázání splnění podmínky minimálního uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v zákonem stanoveném rozsahu 30 % předožila smlouvu o důchodu ze dne 21. 12. 2017, jež obsahuje úředně ověřené podpisy plátce i příjemce důchodu a v níž se jí Nikola anonymizovano zavázala poskytovat po dobu trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře důchod ve výši 8.000 Kč měsíčně. Jiné příjmy dlužnice nedoložila.

Předpokladem úspěšnosti návrhu na povolení oddlužení je vždy i odůvodněný předpoklad, že dlužník bude schopen v rámci oddlužení (zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře) nabídnout svým nezajištěným věřitelům uspokojení jejich pohledávek vrozsahu alespoň 30 %. Vposuzované věci je zřejmé, že tento zákonný předpoklad nelze dovozovat pro případ oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty dle ust. 8398 odst. 2 insolvenčního zákona, nebot) dlužnice vlastní jen věci osobní potřeby nepatrné hodnoty. V případě oddlužení plněním splátkového kalendáře nelze z příjmů dlužnice (dávek pomoci v hmotné nouzi, příspěvku na bydlení a přídavku na děti) srážet nic, nebot) jde o peněžité dávky, jež nepodléhají výkonu rozhodnutí podle ust. Š 317 občanského soudního řádu. Je tak třeba vycházet toliko z příjmu ze smlouvy o důchodu, jenž činí 8.000 Kč měsíčně, tj. 480.000 Kč za pět let. Po přednostním uspokojení pohledávek za majetkovou podstatou, resp. pohledávek postavených jim na roveň vzniklých za dobu trvání oddlužení (tj. odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce ve výši 65.340 Kč), tak zbývá na nezajištěné věřitele částka 414.660 Kč, jež představuje pouze. 25,23 % hodnoty pohledávek nezajištěných věřitelů. Je tak zjevné, že není možno dovodit, že dlužnice splňuje požadavek vymezený v ust. Š 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona.

Za těchto okolností je nutno očekávat zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ust. Š 395 insolvenčního zákona a v takovém případě při splnění podmínek uvedených v ust. Š 396 odst. 1 insolvenčního zákona- bude možné řešit úpadek dlužnice toliko konkursem. V konkursu ovšem tvoří náklady insolvenčního řízení mimo jiné vždy ihotové výdaje a odměna insolvenčního správce, jež dle ust. $ 1 odst. 5 nebo Š 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb. bude činit nejméně 45.000 Kč (+ DPH). Na základě dlužnicí poskytnutých údajů přitom nelze důvodně předpokládat, že očekávané náklady insolvenčního řízení bude možno uhradit z majetkové podstaty, nebot, nevlastní (vyjma věcí osobní potřeby) žádný zpeněžitelný majetek.

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Vlasáková.



11. Soud prvního stupně tedy postupoval správně, když dlužníci uložil povinnost zaplatit. zálohu na náklady insolvenčního řízení, a nepochybil ani při stanovení její výše. Odvolací soud proto neshledal odvolání dlužnice důvodným a podle ust. Š 219 občanského soudního řádu napadené usnesení potvrdil.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Praha 8. března 2018

JUDr. Jiří Kareta v. r. předseda senátu



,!

>.ny / f'i-: s J.? _!

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Vlasáková. _!