1 VSPH 507/2011-A-13
KSPH 40 INS 5159/2011 1 VSPH 507/2011-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenční věci dlužníka Fotobalcar, s.r.o., identifikační číslo 28463536, se sídlem Kašovice 12, 251 63 Strančice, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 40 INS 5159/2011-A-7 ze dne 5. dubna 2011,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 40 INS 5159/2011-A-7 ze dne 5. dubna 2011 se v bodě III. výroku mění tak, že se dlužníku ukládá povinnost hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze nadepsaným usnesením v bodě I. výroku uložil dlužníku povinnost předložit seznam svých pohledávek s uvedením svých dlužníků, poučil jej, že v případě nesplnění této povinnosti bude jeho insolvenční návrh odmítnut (bod II. výroku) a v bodě III. výroku mu uložil povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000,-Kč ve lhůtě 7 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že insolvenční návrh dlužníka ze dne 28.3.2011 neobsahoval seznam jeho dlužníků, proto byl k předložení tohoto seznamu dlužník vyzván. Dále soud dlužníku uložil povinnost hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000,-Kč s tím, že řešení úpadku oddlužením u dlužníka-podnikatele není možné a že v případě řešení úpadku konkursem činí odměna insolvenčního správce dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. 45.000,-Kč. Soud zohlednil předpokládaný příjem majetkové podstaty ve výši 285.000,-Kč, a proto uložil zálohu jen ve výši 25.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal do bodu III. výroku, namítal, že jej soud vyzval k úhradě zálohy, ačkoli ještě z hlediska úplnosti příloh k tomu nebyly dány podmínky a odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. 1 VSPH 110/2008. Dále namítal, že zůstatková cena jeho zboží ve výši přes 285.000,-Kč skýtá záruku úhrady nákladů insolvenčního řízení a že nemá hotové prostředky, které by si musel opatřit půjčkou, což by vedlo ke zvýšení jeho závazků. Proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení v bodě III. výroku zrušil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené -2-KSPH 40 INS 5159/2011 lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, překlenout tak nedostatek finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň části nároků insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Z insolvenčního návrhu a z předložených příloh odvolací soud zjistil, že se dlužník domáhal zjištění svého úpadku a jeho řešení konkursem, dlužníkův majetek je tvořen movitými věcmi v ceně 238.054,-Kč bez DPH, jeho závazky činí přes 1,2 mil. Kč, nemá k dispozici hotové finanční prostředky.

Námitka dlužníka, že povinnost hradit zálohu mu byla uložena předčasně, není relevantní. Dlužník splnil povinnost předložit seznam svých dlužníků podáním doručeným soudu dne 20.4.2011, tedy k tomuto okamžiku byly podmínky pro hrazení zálohy splněny, proto nic nebránilo tomu, aby odvolací soud o povinnosti hradit zálohu rozhodl.

Dlužník, který je podnikatelem, je podle § 98 insolvenčního zákona povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Jestliže před podáním insolvenčního návrhu nehospodařil se svými finančními prostředky náležitě, použil je k jinému účelu a v důsledku toho není schopen požadovanou zálohu na náklady tohoto řízení zaplatit, pak tuto okolnost je nutno přičíst jedině k jeho tíži. Osobám povinným podat za dlužníka insolvenční návrh však nic nebrání v tom, aby ze svého dlužníkovi půjčily a záloha na náklady konkursu tak mohla být zaplacena, pokud včas nepodaly insolvenční návrh. Pohledávku z titulu půjčky za dlužníkem mohou přihlásit do insolvenčního řízení.

Na rozdíl od soudu prvního stupně je však odvolací soud toho názoru, že v daném případě-vzhledem k počtu věřitelů dlužníka, souhrnu jeho závazků a jeho majetku-postačí k zajištění úhrady předpokládaných nákladů insolvenčního řízení záloha ve výši 15.000,-Kč, přičemž další náklady řízení bude možno hradit zpeněžením majetkové podstaty. Proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 občanského soudního řádu a napadené usnesení v bodě III. výroku změnil, jak je ve výroku uvedeno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 13. května 2011

JUDr. František K u č e r a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Vladimíra Chalupová