1 VSPH 506/2012-A-15
KSCB 28 INS 6113/2012 1 VSPH 506/2012-A-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenčním řízení dlužnice Olgy anonymizovano , anonymizovano , IČO 65989554, bytem a místem podnikání Týn nad Vltavou, Malostranská 448, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. dubna 2012, č.j. KSCB 28 INS 6113/2012-A-10,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. dubna 2012, č.j. KSCB 28 INS 6113/2012-A-10, se potvrzuje.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích uložil dlužnici Olze anonymizovano (dále jen dlužnice), aby do 7 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že dne 14.3.2012 obdržel insolvenční návrh dlužnice, jímž se dlužnice domáhala zjištění svého úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek a z něhož zjistil, že jediným majetkem dlužnice jsou movité věci v hodnotě cca 31.000,00 Kč a zásoby zboží ve výši cca 341.000,00 Kč; splatné závazky dlužnice představují částku 2,052.508,55 Kč. Citoval § 108 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) se závěrem, že v případě zjištění úpadku dlužnice a jeho řešení konkursem činí odměna insolvenčního správce nejméně částku 45.000,-Kč. S přihlédnutím k majetkovým poměrům dlužnice a k tomu, že záloha by měla umožnit aktivní činnost insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, rozhodl soud I. stupně o uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud změnil tak, že vyměřenou zálohu sníží. Namítala, že momentálně nemá tak vysoký obnos k dispozici, neboť zastavila prodej a příjmy ze zprostředkovatelské činnosti nedosahují dostatečného obratu. Vyjádřila přesvědčení, že záloha by mohla být vyměřena v nižší výši, neboť její manžel je v invalidním důchodu a pobírá jen 12.005,-Kč, což sotva stačí na pokrytí nejnutnějších životních nákladů.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy dle § 108 IZ je především překlenout po rozhodnutí o úpadku nedostatek finančních prostředků potřebných k úhradě prvotních nákladů insolvenčního řízení a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (srovnej § 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje, jen pokud jde o insolvenčního navrhovatele odlišného od dlužníka, který je jeho zaměstnancem a jehož pohledávka uplatněná v návrhu spočívá pouze v pracovněprávních nárocích (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Z insolvenčního návrhu dlužnice ze dne 13.3.2012 a jeho příloh vyplývá, že se dlužnice jako podnikatelka domáhá zjištění svého úpadku a rozhodnutí o jeho řešení konkursem, že dlužnice má 43 věřitelů, jimž dluží cca 2 miliony Kč a její majetek tvoří movité věci v hodnotě cca 31 tisíc Kč a zásoby zboží ve výši cca 341 tisíc Kč. V roce 2010 dosáhla dlužnice obratu ve výši 1,4 miliónů Kč.

Z uvedeného je zřejmé, že úpadek dlužnice bude řešen konkursem, popř. nepatrným konkursem dle § 314, 315 IZ. V konkursu tvoří náklady insolvenčního řízení-mimo jiné-vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce-ta dosahuje v případě jejího určení dle § 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb. nejméně částky 45 tis. Kč (bez DPH). V konkursu dosažený výtěžek (určený k uspokojení nákladů insolvenčního řízení a poté k rozvržení mezi věřitele) je generován jak ze zpeněžení majetku dlužnice (včetně zpeněžení věcí, jež nejsou z majetkové podstaty vyloučeny-§ 207 odst. 1 IZ), tak z postižitelné části příjmů, jež dlužnice v průběhu konkursu získá (§ 207 odst. 2 IZ).

Odvolací soud sdílí názor soudu I. stupně, že s ohledem na rozsah a skladbu majetku dlužnice (hmotný majetek a zásoby) nelze mít za dostatečně odůvodněný předpoklad, že jeho zpeněžením (zpeněžením majetku podléhajícího konkursu) mohou být získány finanční prostředky postačující k úplné úhradě nákladů insolvenčního řízení, a to ani s přihlédnutím k možným dalším přínosům podstaty odpovídajícím postižitelné části očekávaných budoucích příjmů dlužnice, jež by mohly být získány z její zprostředkovatelské činnosti. Okolnost, že manžel dlužnice pobírá invalidní důchod není pro posouzení dané věci významná.

Protože z těchto důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že soud I. stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, včetně její výše, napadené usnesení podle § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 23. dubna 2012

JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Vladimíra Chalupová