1 VSPH 502/2015-A-15
KSUL 85 INS 28307/2014 1 VSPH 502/2015-A-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a ze soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ladislava Derky ve věci dlužníka Miroslava Koláře, bytem Nová 614, Kryry, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 85 INS 28307/2014-A-10 ze dne 26. února 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 85 INS 28307/2014-A-10 ze dne 26. února 2015 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 85 INS 28307/2014-A-10 ze dne 26.2.2015 uložil Miroslavovi Kolářovi (dále jen dlužník), který se insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 20.10.2014, domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do deseti dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dlužníka usnesením č.j. KSUL 85 INS 28307/2014-A-5 ze dne 6.11.2014 vyzval, aby návrh na povolení oddlužení doplnil, o navýšení svého příjmu do výše, která zajistí splnění podmínky pro povolení oddlužení, a to uspokojení věřitelů v minimální výši 30 % jejich pohledávek, předložil soudu listiny prokazující ekonomickou situaci dárkyně paní Lucie Kolářové, manželky dlužníka, která se zavázala poskytovat svému manželovi po dobu schváleného oddlužení dar ve výši 6.700,-Kč měsíčně, předložil soudu soupis hmotného majetku dlužníka jako podnikatele v hodnotě 335.139,-Kč, který vlastnil ke dni 31.12.2013 a předložil soudu přehled jednotlivých závazků v celkové výši 1.055.491,-Kč, které eviduje jako podnikatel k 31.12.2013.

Dlužník na výzvu soudu reagoval podáním doručeným soudu dne 21.11.2014, v němž uvedl, že darovací smlouvu s ověřenými podpisy předložil, listiny prokazující ekonomickou situaci dárce-manželky nepředloží, neboť dárce není povinen na takovou výzvu reagovat. Ohledně hmotného majetku ve výši 335.139,-Kč uvedl,

že se jednalo o osobní automobil, který mu zabavila firma a následně jej prodala a výtěžek použila na úhradu dluhu. Dále předložil seznam závazků z podnikatelské činnosti, avšak pouze v celkové částce 340.010,-Kč, nikoliv v částce 1.055.491,-Kč, jak je evidováno k 31.12.2013 v daňové evidenci. Soud dlužníka opětovně vyzval k doplnění návrhu na povolení oddlužení usnesením č.j. KSUL 85 INS 28307/2014-A-7 ze dne 28.11.2014 a usnesením č.j. KSUL 85 INS 28307/2014-A-9 ze dne 15.01.2015. Na uvedené výzvy dlužník nijak nereagoval.

Na základě těchto zjištění soud prvního stupně dospěl k závěru, že dlužník nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení, když nedoložil, že bude schopen uhradit své nezajištěné závazky v rozsahu nejméně 30 % jejich hodnoty. Z předložených dokladů vyplývá, že průměrný příjem dlužníka je 10.000,-Kč měsíčně čistého a s ohledem na vyživovací povinnost vůči manželce a čtyřem nezletilým dětem, z nichž dvěma je povinen poskytovat výživné stanovené rozhodnutím soudu v celkové částce 3.500,-Kč měsíčně, nelze pro potřeby oddlužení strhnout žádnou částku. Z předložené darovací smlouvy ze dne 17.10.2014, podle, které se bývalá manželka dlužníka zavázala poskytovat měsíčně dat ve výši 6.700,-Kč, je nutné z této částky odečíst přednostní pohledávku výživného stanoveného soudem na dvě nezletilé děti ve výši 3.500,-Kč měsíčně. Pro potřeby oddlužení tak zbyla částka ve výši 3.200,-Kč, proto by na úhradu nezajištěných pohledávek byl dlužník byl schopen za pět let uhradit částku ve výši 192.000,-Kč. Po odečtení odměny insolvenčního správce ve výši 65.340,-Kč, by na úhradu pohledávek nezajištěných věřitelů zbyla částka ve výši 126.660,-Kč, která však nedosahuje minimální výše 30 % uspokojení dlužníkem uváděných pohledávek ve výši 1.107.145,30 Kč. Návrh na povolení oddlužení tak bude pravděpodobně zamítnut.

Na základě uvedených zjištění soud prvního stupně dospěl k závěru, že jako způsob řešení úpadku dlužníka přichází do úvahy jedině konkurs. Proto soud shledal nutným vyměřit podle § 108 odst. 1 insolvenčního zákona zálohu na náklady insolvenčního řízení, jejímž účelem je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 insolvenčního zákona).

Proti tomuto usnesení dlužník podal včas odvolání a požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že mu neuloží povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Argumentoval zejména tím, že za účelem doložení, že je schopen uhradit nezajištěné pohledávky v rozsahu minimálně 30 %, doložil darovací smlouvu. Vzhledem k tomu, že soud požadoval, aby doložil ekonomickou situaci dárce, rozhodl se, že uvedený dar nepoužije za účelem plnění oddlužení. K tomuto účelu použije pouze svůj příjem ze zaměstnání a z podnikání. Příjem dokládá potvrzením zaměstnavatele a měsíční příjem z podnikání činí cca 15.000,-Kč. Hmotný majetek byl zpeněžen za účelem úhrady závazků vůči společnosti RCI Financial Services, s.r.o. Dále doplnil, že pouze nedopatřením neuvedl správnou výši dluhů z podnikání, protože dva závazky mylně nepovažoval za závazky vzniklé v souvislosti s podnikáním. Výše závazků z podnikání tak činí 1.055.491,-Kč.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) insolvenčního zákona nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužník podal insolvenční návrh s využitím formuláře návrhu na povolení oddlužení a v bodě č. 7 formuláře křížkem vyznačil, že návrh na povolení oddlužení podává současně jako insolvenční návrh a požaduje, aby soud rozhodl o jeho hrozícím úpadku. Dále uvedl, že vůči patnácti věřitelům má dvacet dva závazků v celkové výši 1.107.145,30 Kč, dále má jeden zajištěný závazek ve výši 5.189.178,05 Kč. Dále doplnil, že jeho příjem z podnikání činí cca 10.000,-Kč, má čtyři vyživovací povinnosti. Ohledně majetku v insolvenčním návrhu uvedl, že vlastní nemovitosti v hodnotě cca 5.000.000,-Kč. K insolvenčnímu návrhu připojil pouze seznam závazků, další povinné seznamy nepřipojil. Na výzvu soudu doplnil, že uvedené závazky vznikly z podnikání.

Z uvedených zjištění vyplývá, že dlužník se domáhal povolení oddlužení, ale z obsahu insolvenčního návrhu a návrhu na povolení oddlužení a jejich příloh nebylo možno usuzovat, že bude schopen nabídnout nezajištěným věřitelům uspokojení jejich nezajištěných pohledávek v minimálním 30 % rozsahu, jak vyžaduje ust. § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona, tedy poskytnout na jejich pohledávky v celkové výši 1.107.145,30 Kč plnění alespoň ve výši 332.143,-Kč. Postižitelný příjem dlužníka ze zaměstnání činí 10.000,-Kč. Pokud jde o příjmy z podnikání, vyplývá z daňového přiznání za rok 2013, že jeho ztráta činila 648.429,-Kč. Jinou výši přijmu z podnikání k insolvenčnímu návrhu nepřipojil. Podle darovací smlouvy uzavřené s Lucií Kolářovou, měl měsíčně obdržet dar ve výši 6.700,-Kč. Z přijmu v celkové výši 16.700,-Kč, lze měsíčně srazit částku ve výši 1.490,-Kč a za pět let by bylo možné uspokojit pohledávky nezajištěných věřitelů pouze v rozsahu 89.400,-Kč. Přitom z měsíční splátky je navíc třeba hradit nejprve přednostní nároky insolvenčního správce-jeho odměnu a hotové výdaje dle ust. § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška), jež činí měsíčně celkem 900,-Kč, tj. za pět let trvání splátkového kalendáře 54.000,-Kč bez daně z přidané hodnoty. Odvolací soud proto konstatoval, že dlužník zjevně nebude schopen nabídnout nezajištěným věřitelům uspokojení jejich pohledávek v minimálním rozsahu 30 %, protože nemá odpovídající příjmy, z nichž by bylo možné uspokojit pohledávky nezajištěných věřitelů v rozsahu vyšším než 30 % jejich zjištěných pohledávek. Předpoklad takového minimálního plnění nebylo možno dovozovat ani pro případ oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty podle ust. § 398 odst. 2 insolvenčního zákona, neboť podle údajů uvedených v insolvenčním návrhu majetek představuje pouze věci osobní povahy.

Z tohoto důvodu bude návrh na povolení oddlužení dle ust. § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona zamítnut a podle ust. § 396 odst. 1 téhož zákona bude na majetek dlužníka prohlášen konkurs.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 3. listopadu 2015

JUDr. Jiří G o l d s t e i n , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná