1 VSPH 501/2015-B-20
KSPH 37 INS 17084/2013 1 VSPH 501/2015-B-20

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ladislava Derky ve věci dlužníka Ondřeje Bartoše, bytem Kordačova 2913, Kladno, o odvolání insolvenčního správce JUDr. Martina Litvana, LL.M., Ph.D., sídlem Fügnerovo náměstí 1808/3, Praha 2, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 37 INS 17084/2013-B-11 ze dne 5. února 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 37 INS 17084/2013-B-11 ze dne 5. února 2015 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze souhlasil s tím, aby insolvenční správce JUDr. Martin Litvan, LL.M., Ph.D. (dále jen správce) vydal zajištěnému věřiteli Hypoteční bance, a.s. (dále jen zajištěný věřitel) výtěžek zpeněžení nemovitostí dlužníka-bytové jednotky č. 2913/29 v budově č.p. 2913 na pozemku parc. č. 1919, spolu se spoluvlastnickým podílem o velikosti id. 32/1024 na společných částech budovy č.p. 2913 na pozemku parc. č. 1919 a pozemku parc. č. 1919, vše katastrálním území Kladno (dále jen nemovitosti), a to ve výši 342.681,94,85 Kč, s tím, že na uspokojení pohledávky věřitele Capital Recovery Trust, a.s. nebude nic poskytnuto (bod I. výroku), schválil náklady spojené se zpeněžením nemovitostí ve výši 20.000,-Kč (bod II. výroku), konstatoval zánik zajišťovacích práv věřitelů váznoucích na zpeněženém majetku (bod III. výroku), správci uložil provést vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli (bod III. výroku) a zajištěnému věřiteli uložil, aby sdělil správci číslo bankovního účtu, na který insolvenční správce zašle výtěžek zpeněžení (bod V. výroku).

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně zejména uvedl, že dne 26.1.2015 podal správce návrh na udělení souhlasu s vydáním výtěžku, podle něhož činil výtěžek ze zpeněžení nemovitostí 400.000,-Kč, náklady spojené s jejich zpeněžením činily 20.000,-Kč, náklady spojené s jejich správou nevznikly, odměna správce činila 34.200,-Kč + daň z přidané hodnoty ve výši 7.182,-Kč a čistý výtěžek zpeněžení určený k vydání zajištěnému věřiteli činil 338.618,-Kč. Soud prvního stupně shledal návrh správce věcně správným s výjimkou chybného výpočtu jeho odměny, která nesprávně (fakticky) činí 9 % z částky určené k vydání zajištěným věřitelům. Insolvenční správce navrhl vydat zajištěným věřitelům částku ve výši 338.618,-Kč a svojí odměnu vyčíslil částkou 34.200,-Kč a dále daň z přidané hodnoty ve výši 7.182,-Kč. Přitom 9 % z částky 338.618,-Kč činí 30.475,62 Kč. Insolvenčním správcem vypočtená odměna ve skutečnosti činí 10,10 % z částky, kterou navrhl vydat zajištěným věřitelům. Dle názoru soudu se jedná o chybný výklad vyhlášky č. 313/2007 Sb., když insolvenční správce počítal 9 % nikoliv z částky určené k vydání zajištěným věřitelům, ale z částky vypočtené jako rozdíl mezi výtěžkem zpeněžení a náklady spojenými se zpeněžením a správou. Dále konstatoval, že jiná je situace v řízeních, kde byl úpadek dlužníka zjištěn po dni 1.1.2014, když do ust. § 1 odst. 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb. byla doplněna poslední věta, podle které (pro účely výpočtu odměny podle věty první) zahrnuje výtěžek zpeněžení určený k vydání věřitelům i částku připadající na odměnu insolvenčního správce. V dané věci byl však úpadek dlužníka zjištěn přede dnem 31.12.2013, proto se podle uvedené (nové) věty nepostupuje. Správný výklad vyhlášky je takový, že odměna se má počítat z částky, která je zajištěnému věřiteli reálně vydávána, nikoliv z částky jakéhosi mezivýpočtu. Současně měl soud prvního stupně za to, že je třeba do odměny připočítat též daň z přidané hodnoty, neboť v opačném případě by se musela daň z přidané hodnoty následně odečítat z částky určené zajištěnému věřiteli, což opět změnilo výši odměny.

Dle soudu prvního stupně tak je správný tento výpočet: výtěžek zpeněžení nemovitostí činí 400.000,-Kč, náklady spojené s jejich zpeněžením činí 20.000,-Kč (což činí jen 5 % výtěžku zpeněžení), náklady spojené s jejich správou činí 0,-Kč, odměna správce činí 30.841,37 Kč s připočtením daně z přidané hodnoty ve výši 6.476,69 Kč a čistý výtěžek zpeněžení určený k vydání zajištěnému věřiteli činí 342.681,94 Kč. Protože návrh správce-vyjma nesprávného výpočtu jeho odměny-shledal soud prvního stupně věcně správným, vydal podle něj napadené usnesení s opravou výše odměny správce.

Proti tomuto usnesení se insolvenční správce včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Argumentoval zejména tím, že napadené usnesení je nepřezkoumatelné a soud věc posoudil podle právní normy, která na zjištěný stav nedopadá. Soud zcela pominul, že insolvenční správce po mnoha peripetiích zpeněžil majetek dlužníka, o který nebyl leta zájem a jeho zpeněžení věnoval velké úsilí. Důvody uvedené v napadeném usnesení jsou účelovými důvody k pokusu nepřiznat insolvenčnímu správci jeho zákonný nárok. Insolvenční správce nemá povinnost hradit dlužníkovy závazky. Zásadně je třeba uvést, že-není možné vycházet při stanovení odměny insolvenčního správce z jiného základu než u dalších podstatových pohledávek z titulu zpeněžení předmětu zajištění (pohledávek spojených s prodejem a správou) rovněž procentně vyjádřených-a vedle toho nelze jednak činit rozdíl mezi plátci a neplátci daně z přidané hodnoty a vedle toho je samozřejmě nutné respektovat další daňové předpisy, jelikož otázka zpeněžení zajištění má vazbu na daň z příjmů, daň z přidané hodnoty a ty se vždy vztahují k určité časově realizované činnosti, kterou je v tomto případě okamžik zpeněžení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu i řízení jemu předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 298 insolvenčního zákona mají zajištění věřitelé právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna (odst. 1). Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli (odst. 2). Náklady spojené se zpeněžením lze odečíst nejvýše v rozsahu 5 % výtěžku zpeněžení; náklady spojené se správou nejvýše v rozsahu 4 % výtěžku zpeněžení. Se souhlasem zajištěného věřitele lze odečíst náklady i ve větším rozsahu (odst. 3).

Z obsahu spisu odvolací soud ověřil, že správce zpeněžil mimo dražbu nemovitosti uvedené v bodě I. za kupní cenu ve výši 400.000,-Kč. Náklady spojené se zpeněžením vyúčtoval správce ve svém podání ze dne 26.1.2015 ve výši 20.000,-Kč (což činí 5 % výtěžku zpeněžení) a náklady spojené s jejich správou nevznikly. V dané věci soud prvního stupně správně neakceptoval výpočet odměny správce a změnil (snížil) její výši z důvodů vyložených v odůvodnění napadeného usnesení.

Odvolací soud je toho názoru, že z dikce § 38 odst. 1 insolvenčního zákona a § 1 odst. 2 až 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb. ve znění platném do 31.12.2013 plyne, že základem pro výpočet obou složek odměny insolvenčního správce je vždy čistý, a nikoli hrubý výtěžek zpeněžení, a že gramatický (jazykový výklad) těchto ustanovení neodporuje ani výkladu teleologickému (účelovému). Odvolací soud je se soudem prvního stupně zajedno potud, že insolvenční zákon ani vyhláška neposkytuje dostatečnou oporu pro výklad preferovaný správcem, který vede k vyšší odměně správce na úkor zajištěného věřitele. Na tom nic nemění ani okolnost, že na výši odměny má vliv, zda je insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty či nikoli.

Lze tedy shrnout, že pro výpočet odměny je rozhodným výtěžkem částka určená k vydání zajištěnému věřiteli, tedy částka pozůstávající po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením zajištěného majetku a odměny insolvenční správkyně. Ostatně k tomuto výkladu se Vrchní soud v Praze přihlásil v celé řadě svých dřívějších rozhodnutí, např. v usnesení ze dne 14.8.2012, sp. zn. MSPH 76 INS 3732/2008, 3 VSPH 88/2012-B, ze dne 10.12.2012, sp. zn. MSPH 99 INS 2820/2010, 2 VSPH 576/2012-B, ze dne 9.4.2013, č.j. KSPA 56 INS 2720/2010, 2 VSPH 1613/2012-B-47 nebo ze dne 27.5.2013, č.j. KSCB 28 INS 12818/2010, 2 VSPH 1535/2012-B-66, a dalších, na něž lze správce pro stručnost toliko odkázat.

Odvolací soud se tedy ztotožňuje s postupem soudu prvního stupně při výpočtu odměny správce, neboť správně vychází z konstantní judikatury Vrchního soudu v Praze.

Pokud jde o změnu dikce § 1 odst. 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb. účinnou až ode dne 1.1.2014, jež nově umožňuje zahrnout do základu, z něhož se odměna určuje, i tuto odměnu, nelze ji v dané věci použít, neboť toto výkladové pravidlo lze aplikovat jen ve věcech, v nichž bylo rozhodnuto o způsobu řešení úpadku dlužníka až po 1.1.2014 (čl. II. bod 1 přechodných ustanovení vyhlášky č. 398/2013 Sb.). V posuzované věci soud prvního stupně usnesením č.j. KSPH 37 INS 17084/2013-

A-16 ze dne 30.9.2013 rozhodl o tom, že úpadek dlužníka bude řešen konkursem, tedy přede dnem nabytí účinnosti novely vyhlášky. Proto nové výkladové ustanovení § 1 odst. 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb. umožňující výpočet odměny správce určené z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění podle výpočtu předestřeného správcem možný není.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219 za použití § 166 odst. 1 o.s.ř. a napadené usnesení potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 3. listopadu 2015

JUDr. Jiří G o l d s t e i n , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná