1 VSPH 499/2016-B-26
KSPH 71 INS 9333/2014 1 VSPH 499/2016-B-26

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ladislava Derky v insolvenční věci dlužnice Jany Mičkové, bytem Za Sokolovnou 42, Statenice, o odvolání Jakuba Titze, bytem Rubešova 581/4, Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 71 INS 9333/2014-B-17 ze dne 4. února 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 71 INS 9333/2014-B-17 ze dne

4. února 2016 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 71 INS 9333/2014-B-17 ze dne 4.2.2016 v bodě I. výroku zrušil konkurs na majetek Jany Mičkové (dále dlužnice) z důvodu, že pro uspokojení věřitelů je majetek dlužnice zcela nepostačující, v bodě II. výroku soud schválil vyúčtování hotových výdajů insolvenční správkyně Ing. Lenky Jandurové (dále správkyně) ve výši 2.500,-Kč (včetně DPH) a její odměnu ve výši 54.450,-Kč (včetně DPH). Dále rozhodl, že náhrada hotových výdajů ve výši 2.500,-Kč a odměna správkyně ve výši 54.450,-Kč budou uhrazeny z finančních prostředků majetkové podstaty (bod III. výroku), správkyni soud uložil související povinnosti (bod IV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 25.9.2014 (A-24) zjistil soud úpadek dlužnice, na její majetek prohlásil konkurs, správkyní ustanovil Ing. Lenku Jandurovou. Usnesením č.j. KSPH 71 INS 9333/2014-B-16 ze dne 16.12.2015 soud schválil konečnou zprávu o zpeněžení majetku zveřejněnou v insolvenčním rejstříku dne 4.11.2015, podle které celkové příjmy majetkové podstaty činily 58.648,33 Kč, celkové výdaje činily 58.648,33-Kč, náklady hotových výdajů insolvenční správkyně činily 2.500,-Kč, odměna insolvenčního správce činila 54.450,-Kč. isir.justi ce.cz

Protože příjmy majetkové podstaty pokryly jen náklady konkursu, nezbyly k uspokojení přihlášených věřitelů finanční prostředky, a proto soud postupem podle § 308 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona rozhodl o zrušení konkursu pro nedostatek majetku dlužníka.

Proti tomuto usnesení se včas odvolal věřitel Jakub Titze (dále odvolatel) a požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Argumentoval zejména tím, že z insolvenčního spisu zjistil, že dlužnice měla pohledávku za společností Tesco Franchise Stores ČR, a.s. ale uvedená společnost jednostranně započetla svoji pohledávku vůči pohledávce dlužnice. Uvedený zápočet je podle odvolatele neúčinným právním úkonem ve smyslu ust. § 241 insolvenčního zákona, protože se této společnosti dostalo vyššího uspokojení, než jaké by jí náleželo, kdyby se její pohledávka uspokojovala v konkursu.

Vrchní soud v Praze dle § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle § 94 odst. 2 písm. c) insolvenčního zákona nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 308 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona insolvenční soud rozhodne i bez návrhu o zrušení konkursu zjistí-li, že pro uspokojení věřitelů je majetek dlužníka zcela nepostačující; přitom se nepřihlíží k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty. Proti rozhodnutí podle § 308 odst. 1 mohou podat odvolání pouze insolvenční správce a přihlášení věřitelé (§ 309 odst. 2 insolvenčního zákona).

Podle ust. § 201 o.s.ř. může účastník napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje. Je třeba rozlišovat objektivní přípustnost odvolání, kdy proti rozhodnutí soudu odvolání není přípustné, a subjektivní přípustnost odvolání, kterou třeba posoudit tam, kde odvolání proti rozhodnutí přípustné objektivně je, avšak podat je nemůže každý subjekt práva. Subjektivní legitimaci k podání odvolání zákon přiznává v první řadě účastníku řízení, avšak jen nebylo-li mu rozhodnutím soudu vyhověno, resp. byla mu takovým rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Práva účastníka řízení může mít i osoba, jež je jen považována za účastníka řízení, avšak účastníkem řízení se podle ust. § 90, § 94 odst. 1 o.s.ř. nestala, jak tomu je v případě osoby, jež se účastní řízení jako právní nástupce původního účastníka, a kdy nebylo pravomocně rozhodnuto, že s ní bude v řízení pokračováno, nebo soud jednal s osobou, kterou zákon za účastníka řízení neoznačuje (ust. § 94 o.s.ř.).

Podle ust. § 14 odst. 1 insolvenčního zákona účastníkem insolvenčního řízení jsou dlužník a věřitelé, kteří uplatňují své právo vůči dlužníku. Podle § 15 insolvenčního zákona nejde-li o přihlášené věřitele, jsou jiné osoby uplatňující své právo v insolvenčním řízení účastníky tohoto řízení jen po dobu, po kterou insolvenční soud o tomto právu jedná a rozhoduje.

Uplatněním práva vůči dlužníkovi se rozumí uplatňování pohledávek podle ust. § 165 a násl. insolvenčního zákona, tj. především přihláškou pohledávky.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 3.4.2014 se odvolatel domáhal zjištění úpadku dlužnice. Přihláškou pohledávky doručenou soudu prvního stupně téhož dne přihlásil pohledávku ve výši 10.000,-Kč. Usnesením č.j. KSPH 71 INS 9333/2014-A-24 ze dne 25.9.2014 soud prvního stupně zjistil úpadek dlužnice a na její majetek prohlásil konkurs.

Dne 27.10.2015 byla soudu prvního stupně předložena konečná zpráva a vyúčtování odměny a výdajů správkyně, dne 30.10.2015 bylo vydáno usnesení (B-15) o zveřejnění konečné zprávy v insolvenčním rejstříku a účastníci řízení byli poučeni o možnosti podání námitek ve lhůtě patnácti dnů ode dne zveřejnění konečné zprávy v insolvenčním rejstříku. Usnesením ze dne 16.12.2015 (B-16) soud prvního stupně schválil konečnou zprávu o zpeněžení majetku z majetkové podstaty, schválil vyúčtování hotových výdajů správkyně a učil její odměnu. Proti konečné zprávě nebyly podány námitky.

Odvolací soud nemá pochyb o tom, že odvolatel je oprávněn podat odvolání proti napadenému usnesení, neboť uplatnil v insolvenčním řízení pohledávku za dlužnicí. Pokud jde o zrušení konkursu z důvodu absence postačujícího majetku dlužníka, je třeba připomenout, že pravomocným schválením konečné zprávy se definitivně uzavírá fáze zjišťování a zpeněžování podstaty a sumarizují se výdaje a odměna správce, jež se odvíjí od výše výtěžku zpeněžení. Tím se staví najisto výsledky konkursu (co do aktiv i pasiv), jež pak indikují další postup konkursu; buď poměrné uspokojení pohledávek za podstatou (ust. § 297 ve spojení s ust. § 305 odst. 2 insolvenčního zákona) a poté zrušení konkursu pro nedostatek majetku, nebo zrušení konkursu bez dalšího (není-li tu žádný nepoužitý výtěžek), s případným použitím zálohy na náklady insolvenčního řízení, anebo rozvrh.

Nebyly-li proti konečné zprávě, jež byla zveřejněna vyhláškou v insolvenčním rejstříku, podány námitky, může insolvenční soud vydat rozhodnutí o jejím schválení podle ust. § 304 odst. 4 insolvenčního zákona i bez nařízení jednání, jak tomu bylo v tomto případě, kdy nikdo z účastníků námitky proti konečné zprávě nepodal.

Odvolací soud dospěl k závěru, že v daném případě soud prvního stupně nepochybil, když vydal odvoláním napadené usnesení o zrušení konkursu poté, co byly splněny veškeré předpoklady pro jeho vydání, jak uvedeno výše. Dále nutno zdůraznit, že odvolatel nepodáním námitek proti konečné zprávě přivodil sobě nepříznivou situaci tím, že insolvenční soud nenařídil k projednání konečné zprávy jednání, které nebyl povinen svolat podle ust. § 304 odst. 5 insolvenčního zákona. Za situace, kdy na základě schválené konečné zprávy zde není žádný majetek, jenž by bylo lze ještě zpeněžit, ani peněžní prostředky, jež by zbývalo přerozdělit mezi věřitele, je věcně správný závěr soudu prvního stupně, že absence majetku dlužníka brání dalšímu pokračování konkursu, jenž tak nezbývá, než zrušit. Event. nesprávný postup správce při zjišťování majetku dlužnice a vymáhání její pohledávky nelze v této fázi řízení reparovat zrušením napadeného usnesení, jež je správně opřeno o zjištění-jež odvolatel ničím nezpochybnil-že majetek dlužnice nepostačuje pro uspokojení jeho věřitelů, včetně odvolatele.

Proto odvolací soud postupoval podle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil ve znění odpovídající dikci § 308 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (ust. § 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze 7. listopadu 2016

JUDr. Jiří G o l d s t e i n, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík