1 VSPH 498/2012-B-23
KSUL 77 INS 23718/2011 1 VSPH 498/2012-B-23

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. insolvenční věci dlužnice Lenky anonymizovano , anonymizovano , bytem Dukelských Hrdinů 285, 417 43 Krupka, doručovací adresa: Dlouhá 142, 417 02 Dubí, zastoupené JUDr. MUDr. Josefem Rauchem, advokátem se sídlem Okružní 147, 435 13 Meziboří, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 77 INS 23718/2011-B-5 ze dne 16. března 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 77 INS 23718/2011-B-5 ze dne 16. března 2012 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem nadepsaným usnesením v bodě I. výroku neschválil oddlužení dlužnice a na její majetek prohlásil nepatrný konkurs (body II. a III. výroku), v bodě IV. výroku určil, že účinky rozhodnutí o prohlášení konkursu nastávají zveřejněním v insolvenčním rejstříku, v bodě V. výroku jmenoval prozatímní věřitelský výbor, v bodě VI. výroku uložil povinnost insolvenčnímu správci Sdružená konkurzní, v.o.s. soud pravidelně informovat o průběhu insolvenčního řízení a v bodě VII. stanovil, že právo nakládat s majetkem v majetkové podstatě přechází z dlužnice na insolvenčního správce.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že při rozhodování o povolení řešení úpadku dlužnice oddlužením soud vycházel z informací o výši závazků poskytnutých dlužnicí na základě předloženého seznamu závazků, avšak ve lhůtě stanovené rozhodnutím o úpadku přihlásili své pohledávky také věřitelé SMART Capital, a.s. ve výši 133.172,-Kč, Home Credit, a.s. ve výši 39.272,62 Kč a LAURENCE AND PARTNERS LIMITED ve výši 2.756.832,-Kč. Oproti dlužnicí uvedené celkové výši jejích pohledávek 396.607,-Kč tak činí celková výše přihlášených pohledávek 3.081.596,13 Kč. Soud dovodil, že dlužnice s čistým měsíčním příjmem ve výši 12.966,-Kč nebude schopna uhradit svým nezajištěným věřitelům 30 % hodnoty jejich pohledávek, ale s ohledem na povinnost hradit odměnu a náklady insolvenčního správce a výši zabavitelné částky bude schopna svým nezajištěným věřitelům uhradit toliko 5 % hodnoty jejich pohledávek. Protože nebyl doložen souhlas věřitelů s nižším než 30% plněním jejich pohledávek, soud postupem podle § 395 odst. 1 písm. b) IZ ve spojení s § 405 odst. 1 IZ oddlužení neschválil a podle § 405 odst. 2 IZ ve spojení s § 314 odst. 1 písm. a) IZ rozhodl o řešení úpadku dlužnice nepatrným konkursem.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a namítala, že o povolení jejího oddlužení bylo již pravomocně rozhodnuto v usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20.1.2012, č.j. KSUL 77 INS 23718/2011-A-12, v němž insolvenční soud zjistil rovněž její úpadek. Z toho dovozovala, že v dalším řízení již soud nemůže rozhodovat o neschválení oddlužení, ale jen o způsobu oddlužení, které již bylo soudem dříve pravomocně povoleno. Dále tvrdila, že pohledávka věřitele č. 4 LAURENCE AND PARTNERS LIMITED (dále jen věřitel č. 4) přihlášená ve výši 2.756.832,-Kč, je pohledávkou zajištěnou zástavním právem k nemovitosti Kataríny Drábkové a při stanovení výše pohledávek uspokojovaných plněním splátkového kalendáře k ní soud neměl přihlížet. Věřitel č. 4 jako zástavní věřitel bude uspokojen zpeněžením zajištěného majetku v insolvenčním řízení dlužnice Kataríny Drábkové, tudíž dlužnice bude schopna za pět let zaplatit více než 30 % hodnoty pohledávek nezajištěných věřitelů. Proto navrhovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení v části napadené odvoláním i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Insolvenční soud schválí oddlužení, neshledá-li důvody k vydání rozhodnutí podle § 405 (§ 406 odst. 1 insolvenčního zákona).

Podle § 405 insolvenčního zákona (dále jen IZ) insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; v případě uvedeném v § 402 odst. 4 tak rozhodne namísto rozhodnutí o způsobu oddlužení (odstavec 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odstavec 2).

Podle § 395 odst. 1 písm. b) IZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle 398 IZ oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře (odst. 1). Při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (odst. 3).

Z uvedeného plyne, že § 395 IZ vymezuje podmínky, za nichž lze dlužníku (subjektivně k tomu legitimovanému dle § 389 odst. 1 IZ) umožnit řešení jeho úpadku či hrozícího úpadku oddlužením. Tyto podmínky přípustnosti oddlužení soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení. Nutno vyjít z toho, že insolvenční soud povoluje oddlužení bez ingerence věřitelů (bez jejich souhlasu), a proto je jim současně garantem, že nepřipustí takové oddlužení, které nemělo být ani povoleno. V tom směru z úřední povinnosti přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo (viz rozhodnutí Vrchního soudu v Praze z 24.8.2010, sp.zn. KSHK 45 INS 8999/2009, 3 VSPH 535/2010-B).

Proto odvolací soud k prvé odvolací námitce dlužnice uzavírá, že dospěje-li soud po vydání rozhodnutí o povolení oddlužení z podnětu přihlášených věřitelů, insolvenčního správce nebo z vlastní činnosti k poznatku, že je dána některá ze zákonných překážek, jež povolení oddlužení brání, oddlužení neschválí (§ 405 odst. 1). Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že celková výše přihlášených nezajištěných pohledávek věřitelů činí 3.081.596,13 Kč. Z toho pohledávka věřitele č. 4 byla přihlášena ve výši 2.756.832,-Kč jako pohledávka vykonatelná, zajištěná jiným majetkem než majetkem dlužnice. Z přihlášky věřitele č. 4, jakož i smlouvy o úvěru č. 2007800066 ze dne 29.11.2007 uzavřené dlužnicí, Jaroslavem Kubou a Katarínou Drábkovou a zástavní smlouvy z téhož dne uzavřené Katarínou Drábkovou s právním předchůdcem tohoto věřitele, FAST HYPO, a.s., vyplývá, že dlužnice se společně a nerozdílně zavázala splatit úvěr poskytnutý na základě této smlouvy, jenž je zajištěn zřízením zástavního práva k nemovitostem Kataríny Drábkové, a to k bytové jednotce č. 291/4 se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a pozemku v kat. území Březové Hory, obec Příbram. Pravost pohledávky tohoto věřitele, jakož i část pohledávek věřitele Komerční banka, a.s. co do výše 30.000,-Kč a věřitele SMART Capital, a.s. co do výše 115.000,-Kč dlužnice popřela. Insolvenční správce však pohledávky přihlášených věřitelů uznal.

Pro posouzení druhé odvolací námitky dlužnice je významné, jakým způsobem byla přihláška věřitele č. 4 zjištěná při přezkumném jednání. V případě, že by byla zjištěna jako pohledávka zajištěná majetkem dlužnice, probíhalo by uspokojení zajištěného věřitele mimo rámec splátkového kalendáře a dlužnice by mohla splnit alespoň minimální požadavek úhrady 30 % hodnoty nezajištěných pohledávek. Pohledávka tohoto věřitele však byla na přezkumném jednání zjištěna jako pohledávka vykonatelná a nezajištěná majetkem dlužnice, neboť předmětem zajištění je v daném případě majetek jiné osoby než dlužnice. Proto soud prvního stupně postupoval správně, pokud tuto pohledávku posuzoval jako pohledávku nezajištěnou a zahrnoval ji do výpočtu celkové výše plnění, které by dlužnice plnila splátkovým kalendářem.

Nad rámec uvedeného odvolací soud dodává, že klasifikace pohledávky věřitele č. 4 jako pohledávky nezajištěné je správná, neboť ust. § 2 písm. g) IZ za zajištěného věřitele považuje věřitele s pohledávkou zajištěnou majetkem v majetkové podstatě dlužníka. Nemovitost, která byla předmětem zajištění v případě úvěrové smlouvy uzavřené s právním předchůdcem věřitele č. 4, je však ve vlastnictví třetí osoby. Vůči dlužnici, která je zavázána ze smlouvy o úvěru ke společnému a nerozdílnému plnění (aniž by poskytovala svým majetkem zajištění), přihlásil správně věřitel č. 4 pohledávku v celé výši a jako nezajištěnou.

Jak vyplývá ze spisu KSPH 37 INS 22128/2011 vedeného u Krajského soudu v Praze v insolvenční věci dlužnice Kataríny Drábkové, byt č. 291/4 se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a pozemku v kat. území Březové Hory, obec Příbram je oceněn jako položka majetkové podstaty částkou 1.100.000,-Kč. Nelze tedy v této fázi řízení zohlednit míru budoucího uspokojení této společné pohledávky v insolvenčním řízení dalšího dlužníka ve větším rozsahu, než co do výše 1.100.000,-Kč. Ani v případě zpeněžení zajištěného majetku dlužnice Kataríny Drábkové by proto dlužnice v tomto insolvenčním řízení nemohla věřitelům nabídnout vyšší uspokojení jejich nezajištěných pohledávek než přibližně do 15%. Proto není odůvodněn i s ohledem na příjmové a finanční poměry dlužnice a výsledky přezkumného jednání závěr, že by dlužnice byla schopna uhradit nezajištěným věřitelům alespoň 30 % hodnoty jejich pohledávek. Nutno vzít v úvahu, že ze svých příjmů je obecně dlužník povinen hradit v případě schválení oddlužení rovněž odměnu a výdaje insolvenčního správce. Z odvolání se však nepodává, že by dlužnice byla schopna těmto závazkům (včetně povinnosti hradit odměnu a náklady insolvenčního správce) dostát.

V dané souvislosti nutno poukázat na závěry Nejvyššího soudu vyjádřené v jeho usnesení sp.zn. KSBR 31 INS 156/2008, 29 NSČR 6/2008 ze dne 29.9.2010, podle nichž platí, jestliže podle dlužníkových tvrzení zahrnutých v návrhu na povolení oddlužení sepsaném na předepsaném formuláři a v povinných přílohách návrhu na povolení oddlužení, dlužník nabízí svým nezajištěným věřitelům (kteří nesouhlasili s nižším plněním) méně než 30 % jejich pohledávek, pak je to ve smyslu § 395 odst. 1 písm. b) IZ důvodem pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Důvodný předpoklad insolvenčního soudu podle uvedeného ustanovení vychází z údajů tvrzených a doložených samotným dlužníkem. Není-li dlužník schopen ani tvrdit skutečnosti, z nichž by bylo možné usuzovat, že nezajištěné věřitele, kteří nesouhlasili s nižším plněním, uspokojí alespoň v rozsahu 30 % jejich pohledávek, je důvod návrh na povolení oddlužení zamítnout.

Neodůvodňuje-li stav insolvenčního řízení v době, kdy insolvenční soud rozhoduje o schválení oddlužení, závěr, že nezajištění věřitelé, kteří nesouhlasili s nižším plněním, obdrží na úhradu svých pohledávek v oddlužení alespoň plnění v rozsahu 30 % (i s přihlédnutím ke konkrétním skutečnostem, jež mají podle tvrzení dlužníka nastat v budoucnu), insolvenční soud oddlužení neschválí. Na takovém základě lze totiž důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé (kteří nesouhlasili s nižším plněním), bude nižší než 30 % jejich pohledávek.

Z uvedených důvodů i odvolací soud dospěl k závěru, že ve smyslu § 395 odst. 1 písm. b) a § 405 odst. 1 IZ byly dány podmínky k tomu, aby soud I. stupně oddlužení neschválil, a rozhodl současně dle § 396 odst. 1 IZ o řešení úpadku dlužnice konkursem, a to dle § 314 odst. 1 písm. a) téhož zákona formou nepatrného konkursu.

Proto odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného proti tomuto usnesení do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 18. května 2012

JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová