1 VSPH 497/2012-A-14
KSUL 77 INS 1605/2012 1 VSPH 497/2012-A-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenční věci dlužníka: AUTOSTYL Ústí nad Labem, v.o.s. v likvidaci se sídlem Ústí nad Labem, Děčínská 11, IČO 25017365, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 77 INS 1605/2012-A-7 ze dne 27. ledna 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 77 INS 1605/2012-A-7 ze dne 27. ledna 2012 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem nadepsaným usnesením uložil dlužníku povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000,-Kč ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud konstatoval, že dne 24.1.2012 mu byl doručen insolvenční návrh dlužníka, kterým se domáhal zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku nebo prohlášení konkursu.

Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 72 Cm 121/2010-8 ze dne 14.4.2010 bylo rozhodnuto o zrušení dlužníka a likvidátorkou byla jmenována společnice dlužníka, která nebyla zapsána do seznamu insolvenčních správců. Soud vzhledem k velkému počtu věřitelů a s ohledem na to, že majetek dlužníka je tvořen toliko drobným movitým majetkem, přistoupil k uložení shora uvedené zálohy.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal, že je v tíživé finanční situaci, je předlužen, že má závazky v celkové výši 1.145.708,-Kč, jediným majetkem dlužníka je zboží (autopříslušenství) v účetní hodnotě 317.691,-Kč a že má finanční prostředky ve výši jen 238,50 Kč. Proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Podle § 144 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne insolvenční návrh pro nedostatek majetku, jestliže:

a) dlužník je obchodní společností, která byla zrušena rozhodnutím soudu, b) jménem dlužníka podal návrh likvidátor, který byl jmenován soudem ze seznamu insolvenčních správců, c) likvidátor dlužníka předloží insolvenčnímu soudu zprávu o tom, že prověřil možnost uplatnit v insolvenčním řízení neplatnost nebo neúčinnost právních úkonů dlužníka, d) ze seznamu majetku dlužníka a šetření insolvenčního soudu vyplývá, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, a e) věřitelé dlužníka byli vyhláškou vyzváni ke sdělení údajů o majetku dlužníka a údajů o právních úkonech dlužníka, u kterých by bylo možno uplatnit neplatnost nebo neúčinnost, a žádný majetek ani úkony dlužníka nebyly zjištěny.

Odvolací soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny podmínky pro zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku podle § 144 IZ, neboť pro tento případ insolvenční soud zálohu neukládá.

Z dlužníkova insolvenčního návrhu a jeho příloh vyplývá, že podmínky pro užití postupu podle § 144 IZ dány nejsou, neboť dlužník sice je obchodní společností, která by byla zrušena rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 72 Cm 121/2010-8 ze dne 14.4.2010, jak plyne z obchodního rejstříku, z důvodu nesplňování základních předpokladů pro další činnost, a jeho jménem podala návrh likvidátorka, likvidátorka však nebyla jmenována soudem ze seznamu insolvenčních správců, nýbrž jde o společnici dlužníka. Nebylo prokázáno ani splnění dalších podmínek uvedených v § 144 odst. 1 IZ. Stran toho je třeba mít na paměti, že primárním účelem insolvenčního řízení je řešení úpadku dlužníka, nikoli využití postupů insolvenčního zákona za účelem výmazu nefunkční společnosti z obchodního rejstříku.

Z obsahu insolvenčního spisu se podává, že dlužník má závazky vůči 40 věřitelům v celkové výši 1.145.708,-Kč, vlastní drobný majetek (stojan, kleště, ventilátor, mobilní telefon, pila, vrtačka a podobně) a má finanční hotovost ve výši 238,50 Kč.

Dlužno též dodat, že dlužník podnikatel je podle § 98 IZ povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku ve formě platební neschopnosti, do 20. července 2009 tak byl povinen učinit i v případě předlužení (obdobnou povinnost zakotvoval i zákon o konkursu a vyrovnání v § 3). Z obsahu příloh lze dovodit, že splatnost některých závazků dlužníka nastala minimálně již v roce 2003, z čehož lze usuzovat, že povinnost podat insolvenční návrh nesplnil dlužník bezodkladně poté, co se stal jeho úpadek zjevným, a kdy ovšem ještě disponoval finančními prostředky, jež by k zajištění úhrady nákladů insolvenčního řízení postačovaly. Pokud dlužník prostředky použil k jinému účelu a v důsledku toho nyní není schopen požadovanou zálohu na náklady tohoto řízení zaplatit, je nutno přičíst tuto okolnost jedině k jeho tíži.

V případě řešení úpadku konkursem náklady insolvenčního řízení představují mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, jež dosahuje dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. nejméně 45.000,-Kč. Soud prvního stupně postupoval správně, když dlužníkovi povinnost k zaplacení zálohy insolvenčního řízení uložil, přičemž i odvolací soud s ohledem na drobný dlužníkův majetek, u kterého nelze možnost jeho prodeje vyloučit, je shodně se soudem prvního stupně přesvědčen o tom, že v prvotní fázi insolvenčního řízení bude ke krytí výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce postačovat záloha právě ve výši 25.000,-Kč.

Z výše uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 11. května 2012

JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva