1 VSPH 490/2012-A-21
MSPH 95 INS 2467/2012 1 VSPH 490/2012-A-21

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné ve věci dlužnice: Elena anonymizovano , anonymizovano , bytem V Úvalu 84, Praha 5, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 2467/2012-A-14 ze dne 5. března 2012,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 2467/2012-A-14 ze dne 5. března 2012 se mění tak, že se dlužnici ukládá povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením uložil dlužnici povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč ve lhůtě 7 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dne 2.2.2012 byl soudu doručen insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení. Soud dovodil, že úpadek dlužnice s ohledem na majetkové poměry dlužnice a její příjem nebude možno řešit oddlužením, přičemž v případě řešení úpadku konkursem činí odměna insolvenčního správce nejméně 45.000,-Kč bez daně z přidané hodnoty, a proto soud dlužnici uložil zálohu ve výši 50.000,-Kč s tím, že z neúplného seznamu majetku dlužnice není možné s jistotou dovodit, zda v případě konkursu tyto výdaje bude možno hradit ze zpeněžení majetkové podstaty.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala, namítala, že po vydání rozhodnutí soudem prvního stupně došlo ke změně poměrů na její straně, neboť uzavřela dne 1.3.2012 dohodu o provedení práce, díky které bude její měsíční příjem o 4.200,-Kč vyšší, takže výše jejího příjmu bude postačovat na uspokojení nezajištěných pohledávek jejích věřitelů ve výši alespoň 30 % a její úpadek bude možno řešit oddlužením. Ke svému odvolání předložila i dohodu o provedení práce uzavřenou se zaměstnavatelem Jiřím Serbusem dne 1.3.2012.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ), podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Podle § 395 odst. 1 písm. a) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (§ 279 odst. 2 občanského soudního řádu). Z citované právní úpravy vyplývá, že zásadním předpokladem pro povolení oddlužení (vedle dalších předpokladů) je schopnost dlužníka za zákonných podmínek splatit svým nezajištěným věřitelům nejméně 30 % jejich pohledávek za dobu 5 let.

Z obsahu spisu plyne, že dlužnice má závazky vůči 24 věřitelům v celkové výši 950.024,-Kč, její čistý příjem z hlavního pracovního poměru činí průměrně 14.242,-Kč a z dohody o provedení práce 200,-Kč za odpracovanou hodinu v rozsahu do 50 hodin měsíčně, je vdova a vyživovací povinnost nemá.

Jakkoli je finanční situace dlužnice hraniční, míněno tím porovnání rozsahu jí uváděných závazků a výše příjmu, jejž by bylo lze v režimu oddlužení formou splátkového kalendáře použít k jejich zapravení (a to včetně příjmu z dohody o provedení práce), není přesto v této fázi řízení možné zcela vyloučit sanační řešení jejího úpadku a uzavřít, že v úvahu již přichází toliko konkurs. Odvolacímu soudu se proto jeví jako vhodnější (tím, že záloha nebude stanovena při horní hranici zákonné sazby) pokračovat v insolvenčním řízení a umožnit dlužnici přesvědčit soud i věřitele, že je schopná parametrům oddlužení dostát a plnit si ty povinnosti, s jejichž existencí insolvenční zákon uvedený institut oddlužení spojuje.

Odvolací soud s ohledem na rozsah insolvenčního řízení (závazky odpovídající pohledávkám 18 věřitelů) má za to, že pro jeho prvotní fázi pro dobu překlenutí nedostatku finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku postačí záloha ve výši 5.000,-Kč s tím, že v další fázi insolvenčního řízení v případě schválení oddlužení budou náklady insolvenčního správce hrazeny z měsíčních splátek.

Proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 o.s.ř. a § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil, jak je ve výroku uvedeno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 23. dubna 2012

JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová