1 VSPH 483/2011-A-12
KSLB 76 INS 4207/2011 1 VSPH 483/2011-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenční věci dlužníka: Ladislav Lepšík, nar. 14. listopadu 1984, bytem Česká Lípa, Nám. T.G.Masaryka 1/1, adresa pro doručování: Česká Lípa, Sluneční 2489, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č.j. KSLB 76 INS 4207/2011-A-7 ze dne 5. dubna 2011,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č.j. KSLB 76 INS 4207/2011-A-7 ze dne 5. dubna 2011 se mění tak, že dlužníku se ukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,-Kč do 15 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci nadepsaným usnesením uložil dlužníku povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000,-Kč ve lhůtě 7 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dne 15.3.2011 byl soudu doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení. Soud zjistil z obsahu živnostenského rejstříku, že dlužník má živnostenské oprávnění, přičemž provozování živnosti bylo k 1.2.2010 na návrh dlužníka přerušeno. Ze seznamu závazků předloženého dlužníkem soud dovodil, že závazky vůči Okresní správě sociálního zabezpečení Česká Lípa a Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR souvisí s jeho podnikatelskou činností. Z listin přiložených k insolvenčnímu návrhu vyplývá, že i závazek vůči Telefónice O2 Czech Republic, a.s. vznikl v souvislosti s dlužníkovým podnikáním. Závazky vzešlé z podnikatelské činnosti dlužníka byly v celkové výši 88.354,-Kč. Z celkového objemu závazků ve výši 472.742,26 Kč tvoří tyto závazky z podnikání cca 18 %. Soud odkázal na § 389 odst. 1 IZ a dovodil, že vzhledem k existenci závazků z podnikatelské činnosti bude úpadek dlužníka zřejmě řešen nepatrným konkursem a s ohledem na to uložil dlužníku povinnost hradit zálohu ve výši 25.000,-Kč, když nebylo zjištěno, že by dlužník disponoval zpeněžitelným majetkem.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal, že záloha je nepřiměřeně vysoká, že ji není schopen v současné době hradit, nesouhlasil s tím, že by jeho úpadek měl být řešen nepatrným konkursem, že již více než rok nepodniká, byť má dva závazky z předchozí podnikatelské činnosti vůči Všeobecné 2 zdravotní pojišťovně ČR ve výši 37.059,-Kč a vůči Okresní správě sociálního zabezpečení ve výši 26.295,-Kč a ohledně posuzování závazků z podnikatelské činnosti odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.4.2009, sp.zn. 29 NSČR 3/2009. Proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a uloženou zálohu přiměřeně snížil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k závěru, že odvolání je částečně opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Ze spisu vyplývá, že dlužník se domáhal insolvenčním návrhem ze dne 15.3.2011 vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Má závazky vůči 12 věřitelům ve výši přesahující 472 tisíc Kč, přičemž jeho majetek tvoří pouze lednice a pračka, má pracovní poměr u zaměstnavatele Johnson Controls Autobaterie, s.r.o., jeho pracovní smlouva je každé dva měsíce prodlužována a průměrný čistý měsíční příjem dlužníka činil za poslední tři měsíce asi 24.000,-Kč.

Pokud jde o definici podnikatele, je třeba odkázat na závěry usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.4.2009, č.j. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSČR 3/2009-A-59, kdy dlužníkem, který není podnikatelem , se ve smyslu ustanovení § 389 odst. 1 IZ rozumí taková fyzická nebo právnická osoba, která není zákonem považována za podnikatele a současně nemá závazky (dluhy) vzešlé z jejího podnikání. To, zda existuje rozumný důvod nepokládat při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení nebo při rozhodování o tom, zda se oddlužení schvaluje, za překážku bránící uplatnění institutu oddlužení neuhrazený dluh z dlužníkova dřívějšího podnikání, insolvenční soud uváží vždy především s přihlédnutím k:

1) době vzniku konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání, 2) době ukončení dlužníkova podnikání, 3) četnosti neuhrazených dlužníkových závazků (dluhů) z podnikání, 4) výši konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání v porovnání s celkovou výší všech dlužníkových závazků, 3

5) tomu, zda věřitel, o jehož pohledávku jde, je srozuměn s tím, že tato pohledávka bude podrobena režimu oddlužení.

Byť některé dlužníkovy závazky pocházejí z dřívějšího podnikání, nemusí být tato jinak pro věc významná a zásadní skutečnost ve smyslu shora uvedeného absolutní překážkou pro povolení oddlužení. Odvolací soud pokládá za vhodné poukázat v tomto směru i na další poměrně obsáhlou judikaturu, která při respektování zákonem nastavených zásadních parametrů umožňuje, aby v konkrétním případě dlužník se svým požadavkem na povolení oddlužení uspěl (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 NSČR 9/2009, 29 NSČR 13/2009, 29 NSČR 20/2009).

Odvolací soud na rozdíl od insolvenčního soudu dospěl k závěru, že není zcela vyloučeno řešení dlužníkova úpadku s ohledem na očekávané příjmy dlužníka řešit oddlužením formou plnění splátkového kalendáře, a proto s ohledem na rozsah insolvenčního řízení (spotřebitelské závazky odpovídající pohledávkám 12 věřitelů) má zato, že pro jeho prvotní fázi pro dobu překlenutí nedostatku finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku postačí záloha ve výši 10.000,-Kč s tím, že v další fázi insolvenčního řízení budou náklady insolvenčního správce hrazeny z měsíčních splátek.

Proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 o.s.ř. za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, jak je ve výroku uvedeno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 17. května 2011

JUDr. František K u č e r a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová