1 VSPH 48/2014-B-246
MSPH 79 INS 1486/2008 1 VSPH 48/2014-B-246

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka: Jaroslav Tomek, nar. 28. ledna 1968, bytem Praha 9, Českobrodská 3, o odvolání První konkursní, v.o.s., insolvenčního správce dlužníka, IČO 26424568, sídlem Praha 4, Severozápadní II č. 32/306, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 79 INS 1486/2008-B-221 ze dne 20. listopadu 2013,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 79 INS 1486/2008-B-221 ze dne 20. listopadu 2013 se m ě n í jen tak, že částka odpovídající vydávanému výtěžku zpeněžení věřiteli č. 3 činí 5.522.901,51 Kč, jinak se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením vyslovil souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení nemovitostí zapsaných u Katastrálního úřadu pro hl. město Praha na LV č. 595 pro obec Praha, k.ú. Běchovice věřiteli č. 3 Caterine, s.r.o. ve výši 5.552.901,51 Kč (bod I. výroku), věřiteli č. 18 Ing. Jiřímu Klímovi, MBA ve výši 10.000,-Kč (bodě II. výroku) a věřiteli č. 20 Radomíru Klímovi ve výši 239.900,-Kč (bod III. výroku), a zároveň uložil insolvenčnímu správci provést výplatu částek na účty věřitelů, oznámit výplatu věřitelům soudu, osvědčit splnění oznamovací povinnosti podle § 299 odst. 3 IZ a předložit soudu aktuální soupis majetkové podstaty (bod IV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že rozsudkem č.j. 179 Cm 1/2008-110 ze dne 13.4.2011 rozhodl o tom, že věřitel č. 18 má právo na uspokojení své pohledávky ve výši 100,-Kč z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění, zatímco věřitel č. 3 má právo na uspokojení své pohledávky ze zajištění jen v rozsahu částky 2.936.240,28 Kč a ve zbytku nároku (v částce 2.837.661,25 Kč) nárok na uspokojení ze zajištění zamítl. Vrchní soud v Praze k odvolání věřitele č. 3 rozsudek změnil rozsudkem č.j. 10 Cmo 59/2011-162 ze dne 15.12.2011 a věřiteli č. 3 přiznal i právo na uspokojení ze zajištění v částce 2.837.661,26 Kč. Rozsudek Vrchního soudu v Praze byl napaden dovoláním (věc je vedena u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 29 Cdo 716/2012).

Věřitel č. 3 se podáním ze dne 20.3.2012 domáhal práva na uspokojení z výtěžku zpeněžení s odkazem na rozhodnutí odvolacího soudu (B-133), opakovaně pak dne 10.10.2012 (B-148). Podáními ze dne 24.7.2012, 20.8.2012 a 24.9.2012 (B-143, B-145, B-146) se uspokojení z výtěžku zpeněžení domáhal věřitel č. 18.

Soud zjistil, že věřitel č. 3 přihlásil do řízení zajištěnou pohledávku v celkové výši 5.773.001,51 Kč, v této výši byla pohledávka zajištěna. Pohledávka byla na přezkumném jednání dne 6.8.2008 popřena co do pořadí, incidenční spor byl pravomocně ukončen dne 2.2.2012 tak, že věřitel č. 3 má právo jak na uspokojení pohledávky ve výši 2.935.240,26 Kč, tak i ve výši 2.837.661,25 Kč.

Soud zjistil, že právo na uspokojení ze zajištění měli věřitelé č. 3, č. 18 a č. 20. Výtěžek zpeněžení činil 6,4 mil. Kč, z toho náklady zpeněžení činily celkem 229.544,-Kč a odměna insolvenčního správce 377.634,94 Kč. Z výtěžku zpeněžení lze po odečtení nákladů a odměny uspokojit všechny zajištěné věřitele.

Proti tomuto usnesení se včas odvolal insolvenční správce a uváděl, že rozsudek Vrchního soudu v Praze č.j. 10 Cmo 59/2011-162 ze dne 15.12.2011 byl napaden dovoláním, o němž dosud nebylo rozhodnuto. Namítal, že již v minulosti se stalo, že došlo k uspokojení zajištěného věřitele na základě rozhodnutí odvolacího soudu, avšak následně bylo toto rozhodnutí zrušeno na základě podaného dovolání a vznikla situace, kdy věřitel (banka) musel vydat bezdůvodného obohacení, s čímž vznikly nemalé problémy. Insolvenční správce namítal, že když bylo obtížné získat vydání bezdůvodného obohacení ze strany banky, tím spíše bude obtížné získat případné bezdůvodného obohacení z titulu neprávem vydaného výtěžku zpeněžení na společnosti s ručením omezeným se základním kapitálem ve výši 174.000,-Kč (míněn tím věřitel č. 3). Proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 298 odst. 1 IZ zajištění věřitelé mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna. Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením podle odstavce 4, nestanoví-li insolvenční soud jinak, a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli (odst. 2). Proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 mohou ostatní věřitelé a dlužník podat námitky do 7 dnů ode dne zveřejnění návrhu v insolvenčním rejstříku; k později podaným námitkám se nepřihlíží. K projednání včas podaných námitek nařídí insolvenční soud do 30 dnů jednání, při kterém rozhodne o tom, zda návrhu insolvenčního správce vyhoví (odst. 3). Náklady spojené se zpeněžením lze odečíst nejvýše v rozsahu 5 % výtěžku zpeněžení; náklady spojené se správou nejvýše v rozsahu 4 % výtěžku zpeněžení. Se souhlasem zajištěného věřitele lze odečíst náklady i ve větším rozsahu (odst. 4).

Podle § 164 IZ pravomocný rozsudek vydaný v incidenčním sporu je závazný pro všechny procesní subjekty.

Z obsahu odvolání plyne, že jeho podstatou je obava odvolatele-insolvenčního správce z vymožení případného bezdůvodného obohacení poskytnutého zajištěným věřitelům na plnění jejich pohledávek, pokud bude v dovolacím řízení zrušen rozsudek Vrchního soudu v Praze č.j. 10 Cmo 59/2011-162 ze dne 15.12.2011, jímž bylo věřitelům č. 3 a č. 18 přiznáno právo na uspokojení jejich pohledávek ze zajištění zpeněžením nemovitostí v k.ú. Běchovice-pozemek parc.č. 676/2 a dům č.p. 3 na pozemku č. 676/2, zapsáno na LV č. 595 u Katastrálního úřadu pro hl. město Prahu, katastrální pracoviště Praha a usnesení nabylo právní moci dne 2.2.2012.

Rozhodnutí ve věci samé dle § 164 IZ ve formě pravomocného rozsudku vydaného v incidenčním sporu je závazné pro všechny procesní subjekty, míněno procesní subjekty insolvenčního řízení ve smyslu § 9 IZ. Pravomocným rozhodnutím je tedy zavázán sám insolvenční soud, dlužník, věřitelé uplatňující práva vůči dlužníku, insolvenční správce případně další správce, státní zastupitelství, které vstoupilo do insolvenčního řízení nebo incidenčního sporu, a likvidátor dlužníka.

Odvolací soud má shodně se soudem I. stupně za to, že existuje-li pravomocné rozhodnutí, kterým bylo zajištěným věřitelům přiznáno právo na uspokojení ze zajištění, pak je výsledkem takového incidenčního sporu insolvenční soud jakož i ostatní subjekty insolvenčního řízení vázán. Povinnost k vydání případného bezdůvodného obohacení, jehož vznik podle odvolací argumentace odvolatele nelze vyloučit, stanovuje § 2991 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

Odvolací soud je toho názoru, že nelze úhradu na zjištěné nároky zajištěných věřitelích insolvenčního řízení nepřiměřeně dlouho odkládat, tedy po těchto věřitelích spravedlivě požadovat, aby byli srozuměni s tím, že soud, resp. insolvenční správce, pokud existuje pravomocné rozhodnutí, které jim přiznává právo na uspokojení ze zajištění a které je závazné pro všechny procesní subjekty, tedy i pro insolvenčního správce a insolvenční soud, nadměrně otálí s vydáním výtěžku zpeněžení jen z toho důvodu, že takové pravomocné rozhodnutí (zde rozsudek č.j. 10 Cmo 59/2011-162 ze dne 15.12.2011) bylo napadeno mimořádným opravným prostředkem.

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud neshledal odvolání důvodným a podle § 219 o.s.ř. napadené usnesení jako věcně správné potvrdil ve vztahu k věřitelům č. 18 a 20, když uspokojovaná částka 10.000,-Kč co pohledávka věřitele č. 18 tvoří postoupenou část pohledávky svědčící původně v celkové výši 250.000,-Kč věřiteli č. 20 (zbývající pohledávka v rozsahu 100,-Kč byla věřiteli č. 18 již zaplacena a v tomto rozsahu byla účast věřitele ukončena usnesením č.j. MSPH 79 INS 1486/2008-P3-17). Pokud jde o nárok věřitele č. 3, i v tomto rozsahu bylo ze stejných důvodů shledáno napadeného usnesení ve své podstatě správným, ke změně dle § 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. došlo toliko proto, že ve výroku I. došlo k dílčímu pochybení, když namísto správné sumy 5.522.901,51 Kč odpovídající pohledávce tohoto věřitele soud I. stupně uvedl částku 5.552.901,51 Kč

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 30. září 2014

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková