1 VSPH 477/2015-A-20
MSPH 95 INS 24116/2014 1 VSPH 477/2015-A-20

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníků: manželé Karel anonymizovano , anonymizovano a Jana anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Praha 2, Sekaninova 38, zahájené návrhem dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 95 INS 24116/2014-A-15 ze dne 11. února 2015,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 95 INS 24116/2014-A-15 ze dne 11. února 2015 se m ě n í tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení se dlužníkům neukládá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením z 11. 2. 2015 uložil dlužníkům zaplatit zálohu 50.000 Kč na náklady insolvenčního řízení do 5 dnů od právní moci rozhodnutí na účet soudu. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že dlužníci se návrhem z 1. 9. 2014 domáhají zjištění svého úpadku a zároveň navrhují povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Soud dlužníky mj. vyzval k doplnění návrhu na povolení oddlužení o identifikování závazků dlužníků, které vznikly z podnikání dlužníka (manžela) a doložení souhlasu věřitelů, jejichž pohledávky za dlužníkem případně odpovídají jeho dluhům z podnikání, s řešením dlužníkova úpadku oddlužením dle § 389 odst. 2 písm. a) insolvenčního zákona. Následně soud poučil dlužníky, že závazky dlužníka Karla Hraby vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky a Pražské správě sociálního zabezpečení jsou podnikatelskými závazky. Dlužníci souhlas věřitelů nepředložili.

Soud odkázal na ustanovení § 108 insolvenčního zákona a uvedl, že účelem institutu zálohy je zejména překlenout nedostatek finančních prostředků v počáteční fázi insolvenčního řízení, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že je nebude možno hradit z majetkové podstaty, přičemž je nepřípustné, aby vydání spojená s řešením dlužníkova úpadku byla přenášena na správce, potažmo na státní rozpočet (viz možnost hradit odměnu a hotové výdaje správce dle § 38 odst. 2 insolvenčního zákona a § 8 vyhlášky č. 313/2007 Sb. z účtu soudu). Není splněna podmínka stanovená v § 389 odst. 2 písm. a) insolvenčního zákona, neboť dlužníci nedoložili souhlas věřitelů s řešením úpadku oddlužením. Majetek dlužníků uvedený v seznamu majetku však nedává záruku, že z majetkové podstaty budou moci být uhrazeny náklady insolvenčního řízení, neboť předmětný majetek je tvořen pouze movitými věcmi nízké hodnoty (vybavení domácnosti), jejichž zpeněžitelnost není zřejmá, a mzdou dlužnice Jany anonymizovano . Stav majetku dlužníků nenasvědčuje tomu, že by jeho zpeněžení mohlo postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, jež budou tvořit zejména hotové výdaje a odměna insolvenčního správce a náklady spojené se správou majetkové podstaty. Přitom předpokládaná výše odměny správce dle současné právní úpravy správci zaručuje v případě konkursu prohlášeného na dlužníkův majetek vždy minimální odměnu ve výši 45.000 Kč. Soud proto postupoval dle ustanovení § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona a uložil navrhovateli povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši předpokládaných nákladů insolvenčního řízení.

Dlužníci podali včas proti usnesení odvolání, ve kterém navrhli rozhodnutí zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolání odůvodnili tím, že žádný z věřitelů se proti řešení úpadku oddlužením nevyslovil, je proto namístě mít za to, že jejich souhlas byl dán konkludentně. Jak plyne z § 391 a 392 insolvenčního zákona, souhlas věřitelů pohledávek pocházejících z podnikání dlužníka není náležitostí návrhu na povolení oddlužení. Naopak je vyžadován aktivní projev vůle věřitelů, pokud s oddlužením dlužníka nesouhlasí. Tento závěr plyne z § 397 a § 403 odst. 2 insolvenčního zákona. Dlužníci dále poukázali na judikaturu jednotlivých soudů, která podporuje jejich právní názor.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen insolvenčního zákona) přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 7 insolvenčního zákona a § 212 o. s. ř. a shledal odvolání dlužníků důvodným.

Podle § 108 odst. 1 insolvenčního zákona Insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Jak plyne z poslední věty uvedeného ustanovení, pro povinnost zaplatit zálohu má podstatný význam okolnost, zda lze úpadek dlužníka řešit oddlužením.

Podle § 389 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona Dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání. Podle odst. 2 písm. a) Dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde.

Podle § 136 odst. 4 druhé věty insolvenčního zákona V rozhodnutí o úpadku, s nímž je spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, uloží insolvenční soud dále dlužníku, aby platil zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce.

Podle § 397 odst. 1 první a druhé věty insolvenčního zákona Nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani k jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí. V pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že soud oddlužení povolí i za procesní situace, že má pochybnosti o oprávnění dlužníka podat návrh na povolení oddlužení (tato pochybnost bude vyřešena na schůzi věřitelů, kde věřitelé, jejichž pohledávky pocházejí z podnikání dlužníka, budou mít možnost vyjádřit nesouhlas s oddlužením). Jsou-li v insolvenčním řízení splněny podmínky k bezodkladnému rozhodnutí o úpadku dlužníka, s nímž bude spojeno též rozhodnutí o povolení oddlužení, nelze dlužníku uložit povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Místo toho soud v takovém rozhodnutí uloží dlužníku povinnost k zálohovému placení nároků insolvenčního správce z titulu jeho odměny a náhrady hotových výdajů, jež mu budou náležet podle vyhlášky č. 313/2007 Sb. Z ustanovení § 108 odst. 1 třetí věty insolvenčního zákona je zřejmé, že povinnost co do důvodu zaplatit zálohu je závislá na tom, že nelze vydat rozhodnutí o úpadku, s nímž by zároveň bylo spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení. Soud prvního stupně v odůvodnění učinil závěr, že v dané věci není možné řešit úpadek dlužníků oddlužením s ohledem na chybějící souhlas věřitelů pohledávek pocházejících z podnikání dlužníka. K tomu odvolací soud uvádí, že náležitosti návrhu na povolení oddlužení jsou uvedeny v § 391 odst. 1 insolvenčního zákona a výzva soudu obsažená v usnesení č. j. MSPH 95 INS 24116/2014-A-11 ze 17. 10. 2014 nesměřuje k doplnění chybějících náležitostí návrhu či odstranění neurčitosti nebo nesrozumitelnosti (viz § 393 odst. 1 insolvenčního zákona). Soud předmětným usnesením vyzval dlužníky, co se týče návrhu na povolení oddlužení, k doložení souhlasu věřitelů s pohledávkami z podnikání s řešením úpadku oddlužením. Odvolací soud dodává, že tento požadovaný údaj není náležitostí návrhu na povolení oddlužení a není jím ani specifikace dlužníkových závazků z podnikání-otázka souhlasu či nesouhlasu věřitele dle § 389 odst. 2 písm. a) insolvenčního zákona s oddlužením v případě dluhu z podnikání, se řeší až při schůzi věřitelů (viz § 403 odst. 2 insolvenčního zákona).

Z tvrzení dlužníků a z příloh insolvenčního spisu (seznamy majetku a závazků, potvrzení zaměstnavatele o příjmech dlužnice-výplatní pásky) vyplývá, že dlužníci by měli být schopni věřitelům uhradit plněním splátkového kalendáře (s přihlédnutím k jejich povinnosti plnit měsíční zálohu na náklady insolvenčního řízení a odměnu insolvenčního správce 1.350 Kč dle § 3 písm. c/ a § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb., resp. s 21 % DPH 1.633,50 Kč) během 5 let částku 611.010 Kč. Při dlužníky uváděné čisté měsíční mzdě dlužnice (dlužník je v současné době nezaměstnaný) 22.524 Kč a vyživovací povinnosti vůči manželovi činí v roce 2015 orientačně měsíční splátka pro oddlužení 11.817 Kč a je nutno odečíst částku 1.633,50 Kč na náklady insolvenčního řízení, tj. jedná se o 60 splátek po 10.183,50 Kč ve prospěch věřitelů. Celková částka 611.010 Kč překračuje hranici 30 % všech nezajištěných pohledávek (tou je částka 307.352 Kč při celkové výši dluhů uváděných dlužníky ve výši 1.024.505,64 Kč), tudíž zatím je namístě vycházet z toho, že je splněna podmínka stanovená v § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona.

Odvolací soud učinil závěr, že v dané věci není z výše uvedených důvodů namístě dlužníkům uložit povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení. Na základě těchto zjištění a veden výše vyjádřenými názory, postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 o. s. ř. za použití § 167 odst. 2 o. s. ř. a napadené usnesení změnil a povinnost platit zálohu dlužníkům neuložil.

Odvolací soud zdůrazňuje, že toto usnesení netvoří překážku věci rozhodnuté pro věc samu, tj. předběžným posouzením podmínek oddlužení pro potřeby rozhodnutí o záloze není soud prvního stupně vázán při jeho úvaze o povolení nebo schválení dlužníky požadovaného oddlužení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 3. září 2015

JUDr. Ladislav D e r k a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná