1 VSPH 475/2015-B-26
MSPH 95 INS 9723/2014 1 VSPH 475/2015-B-26

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka: Josef anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 9, Lovosická 658/7, zastoupeného advokátem JUDr. Jiřím Burianem, se sídlem Praha 2, Slavíkova 19, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 9723/2014-B-15 ze dne 4. února 2015,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 9723/2014-B-15 ze dne 4. února 2015 se v bodech I. a II. výroku p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze výše uvedeným usnesením v bodu I. výroku neschválil oddlužení dlužníka Josefa anonymizovano , v bodu II. výroku prohlásil konkurs na majetek dlužníka. V bodu III. výroku vyslovil, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku.

V odůvodnění k bodu I. výroku soud uvedl, že dlužník navrhl podáním z 8.4.2014 zjištění svého úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu na povolení oddlužení včetně jeho doplnění dlužník uvedl, že má 5 věřitelů se splatnými pohledávkami v celkové výši 1.011.145,-Kč, přičemž pohledávku věřitele č. 1 Jiřího anonymizovano dlužník popírá. Závazky nevznikly z podnikatelské činnosti dlužníka. V seznamu majetku dlužník uvedl, že vlastní automobil a movité věci nižší hodnoty. Mezi své příjmy dlužník zahrnul průměrnou měsíční mzdu 15.577,-Kč a příjem z darovací smlouvy v měsíční výši 1.000,-Kč. Dlužník je ženatý, společné jmění dlužníka a jeho manželky bylo v průběhu manželství zúženo notářským zápisem č.j. N 182/2012, NZ 168/2012 z 22.5.2012 tak, že nemovitá věc spočívající v bytové jednotce v Praze 9, Lovosická 658/7, se stala výlučným majetkem dlužníkovy manželky a dlužníkovi bylo zřízeno věcné břemeno doživotního bydlení v popsané nemovitosti.

Soud usnesením č.d. A-22 z 16.9.2014 mj. zjistil dlužníkův úpadek a povolil řešení úpadku oddlužením. Do insolvenčního řízení se přihlásilo 6 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 4.663.388,-Kč. Všechny tyto pohledávky byly na přezkumném jednání dne 6.11.2014 zjištěny, neboť nebyly popřeny. Dlužník se na přezkumné jednání ani na časově následující schůzi věřitelů bez omluvy nedostavil.

Insolvenční správce uvedl, že vzhledem k výši příjmů dlužníka spočívajících ve mzdě 15.577,-Kč, daru ve výši 1.000,-Kč a k výši zjištěných nezajištěných pohledávek insolvenčních věřitelů, která činí 4.015.246,-Kč, dlužník není s to zajistit saturaci svých závazků v minimální zákonné výši 30 %; současná majetková situace dlužníka (majetkovou podstatu tvoří toliko movité věci spočívající ve vybavení domácnosti a osobní automobil) dává předpoklad uspokojení dlužníkových nezajištěných závazků v následujících pěti letech maximálně do výše 7 %. Insolvenční správce má za to, že všechny přihlášené pohledávky věřitelů pocházejí z dlužníkova podnikání. Dále poukázal na skutečnost, že dlužník zúžil společné jmění dlužníka a jeho manželky dva roky před zahájením insolvenčního řízení, přičemž tento akt správce považuje jednak za neúčinný, jednak za okolnost, která by odůvodňovala zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Z popsaných důvodů shledal správce jako jediný možný způsob řešení dlužníkova úpadku prohlášení konkursu na dlužníkův majetek.

Na schůzi věřitelů, konanou dne 6.11.2014 bezprostředně po přezkumném jednání, se dostavil pouze věřitel č. 1, který navrhl, aby insolvenční soud prohlásil na dlužníkův majetek konkurs, přičemž nikdo z ostatních přihlášených insolvenčních věřitelů nevyužil právo hlasovat o způsobu vedení dlužníkova oddlužení mimo schůzi prostřednictvím hlasovacího lístku. Schůze věřitelů tak rozhodla prostou většinou hlasujících o tom, že oddlužení dlužníka nebude provedeno ani plněním splátkového kalendáře ani zpeněžením majetkové podstaty.

Soud odkázal na ustanovení § 405 a § 395 insolvenčního zákona a uvedl, že požadavek dlužníkova poctivého úmyslu a předpoklad minimální třicetiprocentní míry saturace pohledávek nezajištěných věřitelů zahrnutých do oddlužení tvoří základní podmínky přípustnosti oddlužení. Dlužník neuvedl skutečnou výši svých splatných závazků a nezúčastnil se přezkumného jednání, kde jedině mohl popřít některou z pohledávek. Zúžení společného jmění manželů lze považovat za úkon, kterým dlužník zkrátil uspokojení věřitelů. Je proto důvodný předpoklad, že dlužník podáním návrhu na oddlužení nesledoval poctivý úmysl. Kromě toho nelze předpokládat dosažení minimálního 30% uspokojení zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů, neboť dlužníkovy movité věci jsou nepatrné hodnoty a dlužníkův výdělek ani s darovanou částkou není s to uhradit zákonem stanovené minimum.

Soud neshledal, že by byly splněny podmínky pro řešení dlužníkova úpadku oddlužením, proto i s ohledem na stanovisko schůze věřitelů postupoval v souladu s § 405 odst. 1 insolvenčního zákona a povolené oddlužení neschválil (bod I. výroku usnesení) a prohlásil na majetek dlužníka konkurs (bod II. výroku).

Dlužník napadl body I. a II. výroku usnesení včas podaným odvoláním, ve kterém navrhl tuto část rozhodnutí zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolání odůvodnil tím, že se nemohl zúčastnit přezkumného jednání a následné schůze věřitelů, neboť byl nemocen a hospitalizován. Nemohl proto zpochybnit dluh 3.409.857,53 Kč vůči věřiteli Jiřímu anonymizovano . V případě popření této pohledávky by nezajištění věřitelé mohli být uspokojeni alespoň ve výši 30 % svých pohledávek.

Usnesením č.d. MSPH 95 INS 9723/2014-P1-7 z 19.2.2015 soud prvního stupně připustil, aby namísto dosavadního účastníka insolvenčního řízení insolvenčního věřitele č. 1 Jiřího anonymizovano v rozsahu zjištěné pohledávky ve výši 3.409.857,53 Kč vstoupil nový účastník řízení, a to Lukáš anonymizovano , anonymizovano , bytem v Kosoři, U Hřiště 243. Nový věřitel č. 1 Lukáš anonymizovano se jako zástupce věřitelů k odvolání vyjádřil a navrhl napadené usnesení potvrdit. Uvedl, že podle protokolu z přezkumného jednání insolvenční správce před zahájením jednání informoval soud o sdělení dlužníka, podle kterého se dlužník nemůže na přezkumné jednání dostavit vzhledem k nezbytné přítomnosti v zaměstnání. Z toho věřitel dovodil, že dlužník byl před přezkumným jednáním v kontaktu s insolvenčním správcem a nehovořil o žádných zdravotních potížích či dokonce o hospitalizaci.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen insolvenčního zákona) přezkoumal napadenou část usnesení soudu prvního stupně podle § 7 insolvenčního zákona a § 212 o. s. ř. a neshledal odvolání dlužníka důvodným.

Při přezkumném jednání dne 6.11.2014 insolvenční správce ani dlužník nepopřeli žádnou z přihlášených pohledávek 6 věřitelů, přičemž celková výše těchto pohledávek činila 4.663.388,-Kč (z toho výše nezajištěných pohledávek je 4.015.246,-Kč) oproti dlužníkem původně tvrzené výši 1.011.145,-Kč.

Podle § 405 odst. 1 insolvenčního zákona Insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Podle odst. 2 Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle § 395 odst. 1 insolvenčního zákona Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle odst. 2 Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Jak správně uvedl soud prvního stupně, oddlužení nelze jako pravidlo schválit v případě, že dlužník není schopen uspokojit alespoň 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů nebo v případě, že dlužník sleduje návrhem na povolení oddlužení nepoctivý záměr. Co se týče první podmínky, je zřejmé, že dlužník není schopen plněním splátkového kalendáře po dobu 5 let uhradit nejméně 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Při přezkumném jednání byly zjištěny pohledávky nezajištěných věřitelů v celkové výši 4.015.246,-Kč (z této částky připadá na věřitele č. 1 suma 2.764.715,15 Kč, nikoliv částka 3.409.857,53 Kč uváděná dlužníkem v odvolání-rozdíl těchto částek 645.142,38 Kč je zajištěnou pohledávkou, která se uspokojuje pouze ze zajištění, viz § 409 odst. 3 insolvenčního zákona, nikoliv splněním splátkového kalendáře či zpeněžením majetkové podstaty). Z údajů uváděných samotným dlužníkem plyne, že dlužník by byl schopen věřitelům uhradit plněním splátkového kalendáře (s přihlédnutím k povinnosti plnit měsíční zálohu na náklady insolvenčního řízení a odměnu insolvenčního správce 900,-Kč dle § 3 písm. c) a § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb., resp. s 21 % DPH 1.089,-Kč) během 5 let částku 471.840,-Kč. Při čisté měsíční mzdě (kterou uvádí dlužník) 17.571,-Kč a jedné vyživovací povinnosti na nezletilé dítě činí orientačně měsíční splátka v roce 2015 pro oddlužení 6.864,-Kč a k této sumě je nutno připočíst dlužníkem uváděný důchod 1.000,-Kč (nelze považovat důchod za součást čisté mzdy) a odečíst částku 1.089,-Kč na náklady insolvenčního řízení, tj. jedná se o 60 splátek po 7.864,-Kč ve prospěch věřitelů. Celková částka 471.840,-Kč zjevně nedosahuje hranice 30 % všech nezajištěných pohledávek (tou je částka 1.269.913,-Kč při celkové výši nezajištěných dluhů

4.015.246,-Kč), tudíž je správný předpoklad soudu prvního stupně, že není splněna podmínka stanovená v § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona.

Kromě toho odvolací soud poukazuje i na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 NSČR 45/2010 z 30.4.2013, které bylo uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 86/2013 mj. s právní větou Z toho, že dlužník v seznamu závazků zamlčel své zahraniční věřitele a že v seznamu svého majetku neoznačil majetek tvořený podíly v zahraničních společnostech, lze usuzovat na nepoctivý záměr dlužníka při oddlužení.

Odvolací soud se i z důvodů uvedených v citovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že dlužník, který neuvedl v insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení a v seznamu majetku a svých závazků všechny své závazky, sledoval nepoctivý záměr (§ 395 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona). Dobrodiní institutu oddlužení náleží především čestnému a poctivému dlužníkovi, tedy dlužníkovi, který projevuje zřetelně patrnou snahu dostát svým splatným závazkům tak, aby žádný z jeho věřitelů nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo jejich rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení (srov. § 5 písm. a/ insolvenčního zákona). Pokud dlužník takový úmysl nesleduje, nelze oddlužení povolit ani schválit. Jinými slovy řečeno, i kdyby dlužník jinak splňoval minimální kvantitativní kritéria oddlužení podle § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona (tak tomu ale v této věci není), nemá na oddlužení automaticky nárok, lze-li s přihlédnutím ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že jím dlužník sleduje nepoctivý záměr.

Vzhledem k uvedeným závěrům soud prvního stupně postupoval po právu, když v souladu s § 405 odst. 1 a 2 a § 395 odst. 1 písm. a) a b) insolvenčního zákona neschválil oddlužení dlužníka a prohlásil na jeho majetek konkurs. Odvolací soud proto v souladu s § 219 o. s. ř. potvrdil body I. a II. výroku usnesení jako věcně správné.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu.

V Praze dne 22. července 2015

JUDr. Ladislav D e r k a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková