1 VSPH 475/2013-A-15
KSPH 39 INS 1704/2013 1 VSPH 475/2013-A-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a ze soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. ve věci dlužníka: Václav anonymizovano , anonymizovano , bytem Nábř. T. G. Masaryka 1720, 269 01 Rakovník, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. ledna 2013, č.j. KSPH 39 INS 1704/2013-A-8,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. ledna 2013, č.j. KSPH 39 INS 1704/2013-A-8, se potvrzuje.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze odmítl insolvenční návrh dlužníka Václava anonymizovano (dále jen dlužník).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně uvedl, že insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení doručený mu dne 22.1.2013 neobsahoval všechny náležitosti stanovené v § 103 insolvenčního zákona (dále jen IZ), když v něm nebyly uvedeny všechny skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka. Konstatoval, že z návrhu nelze posoudit, zda je dán důvod dlužníkova úpadku pro jeho insolvenci, neboť v návrhu dlužníka nejsou jeho věřitelé jednotlivě označeni a řádně nejsou označeny ani jejich pohledávky. Protože uvedené skutečnosti nelze zjistit ani ze seznamu závazků, který měl dlužník předložit spolu s podaným insolvenčním návrhem, dospěl soud I. stupně k závěru, že z tvrzení dlužníka v insolvenčním návrhu nelze učinit závěr o jeho úpadku a podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh dlužníka odmítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se dlužník včas odvolal, neboť měl za to, že jeho návrh splňuje požadavky insolvenčního zákona, neboť ve svém návrhu své věřitele i jejich pohledávky označil. Nesouhlasil proto s rozhodnutím soudu I. stupně a na projednání svého návrhu trval.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Z § 97 odst. 1 a 3 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Náležitosti insolvenčního návrhu stanoví § 103 odst. 1 a 2 IZ shodně pro návrh podávaný (jakožto navrhovatelem) dlužníkem či jeho věřitelem tak, že kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) musí být insolvenční navrhovatel a dlužník (není-li sám insolvenčním navrhovatelem) označeni způsobem uvedeným v odstavci 1 (tj. fyzická osoba označena jménem, příjmením a bydlištěm /sídlem/, u podnikatele též identifikačním číslem, a právnická osoba označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem). Dále musí být v insolvenčním návrhu uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Insolvenční návrh musí být rovněž opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem; jinak se k němu nepřihlíží (§ 97 odst. 2 IZ). Podá-li insolvenční návrh dlužník, dle § 104 odst. 1 IZ je povinen k němu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů, jež musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 IZ s tím, že všechny osoby uvedené v seznamech musejí být označeny způsobem uvedeným v § 103 odst. 1 IZ.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami obsahujícími údaje uvedené v § 104 IZ (zejména řádnými seznamy svého majetku a závazků). Soudní praxe dovodila, že-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek (§ 103 odst. 2 IZ), mezi něž patří mimo jiné i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. Tuto povinnost nelze mít proto za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Protože insolvenční zákon obsahuje samostatnou úpravu postupu soudu při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu, ustanovení § 43 o.s.ř. (výzva k odstranění vad podání) se nepoužije.

Z insolvenčního návrhu dlužníka plyne, že dlužník tvrdí svůj úpadek, neboť má 5 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 754.255,-Kč s tím, že většina závazků je po splatnosti více jak 30 dnů a tyto závazky není schopen hradit. V návrhu je označení věřitelů dlužníka v kolonce č. 6 a č. 18 neúplné, neboť věřitelé nejsou označeni (v případě právnických osob) celým názvem a chybí uvedení bližších identifikačních údajů (adresa sídla nebo bydliště, identifikační číslo) věřitelů. Pohledávky věřitelů dlužníka nejsou konkretizovány uvedením jejich důvodu a ve všech případech chybí údaj o splatnosti těchto pohledávek. Dlužník současně se svým insolvenčním návrhem nepodal povinné přílohy insolvenčního návrhu, kterými jsou seznam majetku dlužníka (§ 104 odst. 1 písm. a/ IZ), seznam závazků s uvedením dlužníkových věřitelů (§ 104 odst. 1 písm. b/ IZ), jakož i seznam zaměstnanců dlužníka (§ 104 odst. 1 písm. c/ IZ).

Odvolací soud se na základě těchto zjištění ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že z údajů obsažených v návrhu nelze učinit závěr o tom, zda dlužník je v úpadku z důvodu insolvence a tyto skutečnosti nevyplývají ani z povinných příloh návrhu, zejména seznamu jeho závazků. Věřitele dlužníka nelze z jeho návrhu přesně identifikovat, neboť nejsou označeni celým názvem ani adresou sídla nebo bydliště, u právnických osob chybí označení jejich identifikačního čísla. Dostatečně nejsou označeny ani závazky věřitelů, neboť neobsahují údaje o jejich splatnosti a v některých případech ani uvedení jejich důvodu. Zejména bez údaje o splatnosti závazků dlužníka nelze učinit závěr o tom, zda je splněna podmínka dle § 3 odst. 2 písm. b) IZ o jeho neschopnosti závazky věřitelů plnit. Jinými slovy, pokud bylo hlavním důvodem odmítnutí insolvenčního návrhu dlužníka soudem I. stupně to, že z tvrzení dlužníka nelze učinit jednoznačný závěr o jeho úpadku, neboť k tvrzení o úpadku nevylíčil potřebné skutkové okolnosti, je třeba v tom dát soudu I. stupně za pravdu.

Z těchto důvodů dospěl odvolací soud shodně jako soud prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužníka vykazuje nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat, a odmítnutí jeho návrhu je tedy důvodné.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné připomenout, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužník insolvenční návrh opatřený všemi předepsanými náležitostmi (a přílohami dle § 104 IZ) znovu podal.

Pouče ní: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 27. března 2013

JUDr. František Kučera, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová