1 VSPH 469/2016-P17-9
KSPH 68 INS 17829/2015 1 VSPH 469/2016-P17-9

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužníka: Petr Šípek, nar. 29. listopadu 1971, IČO 71003112, bytem Bobnice, Švestková 146, o odvolání věřitele č. 16 QI investiční společnost, a.s., IČO 27911497, sídlem Praha 1, Rybná 682/14, zast. JUDr. Petrem Hráškem, advokátem se sídlem Praha 1, Týnská 1053/21, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 68 INS 17829/2015-P17-3 ze dne 11. února 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 68 INS 17829/2015-P17-3 ze dne 11. února 2016, se v bodech I. a II. výroku p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze nadepsaným usnesením v bodě I. výroku odmítl přihlášku pohledávky věřitele č. 16 QI investiční společnost, a.s. (dále jen odvolatel ) ve výši 1.296.885,53 Kč a v bodě II. výroku rozhodl, že právní mocí rozhodnutí účast věřitele v insolvenčním řízení končí co do částky 1.296.885,53 Kč.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení bylo dne 9.7.2015 zahájeno insolvenční řízení. Usnesením ze dne 14.9.2015 zjistil soud úpadek dlužníka a současně povolil jeho řešení oddlužením. Na přezkumném jednání dne 30.11.2015 insolvenční správce i dlužník popřeli pohledávky odvolatele ve výši 1.079.011,97 Kč.

Zástupce odvolatele se jednání účastnil, správce i přesto předložil vyrozumění o popření nevykonatelné pohledávky, které bylo odvolateli doručeno dne 15.12.2015. Soud zjistil, že odvolatel nepodal žalobu na určení popřené pohledávky.

Pohledávky č. 4 byla zjištěna ve výši 217.873,56 Kč z celkové přihlášené částky 720.000,-Kč, tedy v rozsahu menším než 50 %, a proto byla odmítnuta v celé výši.

Protože žaloba na určení popřené pohledávky nebyla podána, soud v souladu s § 198 odst. 1 IZ k pohledávce nepřihlížel, pohledávku ve výši 1.296.885,53 Kč odmítl, a vysvětlil, že nadále se tedy odvolatel účastnil insolvenčního řízení s přihlášenou zajištěnou pohledávkou ve výši 1.788.858,42 Kč. isir.justi ce.cz

Proti tomuto usnesení podal odvolatel včasné odvolání a namítal, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a proto je dán odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř.

Na přezkumném jednání dne 30.11.2015 insolvenční správce popřel přihlášenou pohledávku odvolatele ve výši 1.079.011,97 Kč, přičemž dílčí nárok č. 1 popřel ve výši 280.871,49 Kč, dílčí nárok č. 2 ve výši 112.494,80 Kč, dílčí nárok č. 3 ve výši 93.519,58 Kč, dílčí nárok č. 4 ve výši 529.818,44 Kč, dílčí nároky č. 5 a č. 6 popřel zcela. Odvolatel nepodal žalobu na určení popřených nevykonatelných pohledávek.

Nesprávnost napadeného usnesení spatřoval v tom, že nebylo možno odmítnout celý dílčí nárok č. 4, že § 178 odst. 1 IZ je třeba užít na každou jednotlivou pohledávku, která představuje samostatné nároky na smluvní pokutu. Odvolatel odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 1 VSPH 892/2010-P14-7 ze dne 15.10.2010, usnesení č.j. 1 VSPH 788/2011-P2-10 ze dne 8.9.2011 a usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 23 Cdo 5280/2009 ze dne 22.6.2010. Odvolatel měl za to, že v insolvenčním řízení je třeba pokračovat i co do dílčího nároku č. 4 ve výši 210.000,-Kč s příslušenstvím.

Ze shora uvedených důvodů odvolatel navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se pohledávka ve výši 1.079.011,97 Kč odmítá a právní mocí usnesení účast odvolatele v tomto rozsahu končí jen v rozsahu takto určeném.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 178 IZ bude-li po přezkoumání postupem podle tohoto zákona přihlášená pohledávka zjištěna tak, že skutečná výše přihlášené pohledávky činí méně než 50 % přihlášené částky, k přihlášené pohledávce se nepřihlíží ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna; to neplatí, záviselo-li rozhodnutí insolvenčního soudu o výši přihlášené pohledávky na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Věřiteli, který takovou pohledávku přihlásil, může insolvenční soud na návrh insolvenčního správce uložit, aby ve prospěch majetkové podstaty zaplatil částku, kterou určí se zřetelem ke všem okolnostem přihlášení a přezkoumání pohledávky, nejvýše však částku, o kterou přihlášená pohledávka převýšila rozsah, ve kterém byla zjištěna; jde o incidenční spor (odst. 1). Pro účely posouzení, zda jsou splněny podmínky uvedené v odstavci 1, se nepovažuje za přihlášenou ta část pohledávky, kterou vzal věřitel účinně zpět předtím, než nastal účinek, na základě kterého se podle tohoto zákona nepřihlíží k popřené části pohledávky (odst. 2).

Podle § 185 IZ jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Podle § 198 odst. 1 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2 IZ. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Odvolací soud je toho názoru, že citovaná ustanovení § 178, § 185 a § 198 odst. 1 IZ je třeba aplikovat jednotlivě na každou přihlášenou pohledávku a nikoliv na přihlášku pohledávek jako celek, neboť každá pohledávka je individuálním nárokem specifikovaným konkrétním důvodem a výší, jenž lze uplatnit samostatnou přihláškou. Aby tak věřitelé nemuseli (formálně) činit, tedy aby nemuseli každý svůj nárok samostatně přihlašovat, umožňuje jim předepsaný formulář přihlášky pohledávek (§ 176 IZ), jehož podoba je bezplatně zveřejněna Ministerstvem spravedlnosti ČR na adrese www.insolvencni-zakon.cz, uvést jednotlivě své pohledávky na vložených listech toliko jedné přihlášky a na její závěrečné straně pak mají všechny přihlášené pohledávky sečíst. Z toho však nelze dovozovat, že suma všech přihlášených pohledávek představuje v insolvenčním řízení pohledávku jedinou, neboť pokud by v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které by se podle IZ k některé z přihlášených pohledávek nebo její části nepřihlíželo, mělo by to (nesprávně) následek pro přihlášku jako celek, tedy i pro pohledávky, ohledně nichž taková skutečnost nenastala; takový postup by byl zjevně v rozporu s dikcí ustanovení § 178, § 185 a § 198 odst. 1 IZ.

Z obsahu spisu odvolací soud shodně jako soud I. stupně zjistil, že věřitel přihlásil do řízení šest dílčích pohledávek. Z vyrozumění insolvenčního správce ze dne 10.12.2015 doručeného dne 15.12.2015 plyne, že správce popřel na přezkumném jednání pohledávky č. 1 ve výši 1.830.713,88 Kč v rozsahu 280.871,49 Kč, č. 2 ve výši 273.067,24 Kč v rozsahu 112.494,80 Kč, č. 3 ve výši 171.963,17 Kč v rozsahu 93.519,58 Kč, č. 4 ve výši 747.692,-Kč v rozsahu 529.818,44 Kč a dílčí nároky č. 5 a č. 6 popřel zcela.

Napadené usnesení je vystavěno na stanovisku, dle kterého pro posouzení podmínek uvedených v § 178 IZ je rozhodující výše pohledávky č. 4 ve výši 747.692,-Kč, přičemž zjištěná část dílčí pohledávky č. 4 činila 217.873,56 Kč, tedy činila méně než 50 % přihlášené dílčí pohledávky č. 4, a proto k ní nelze přihlédnout ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna.

Z obsahu přihlášky pohledávky plyne, že dílčí pohledávka č. 4 se skládala z 24 smluvních pokut vzniklých ze zástavní smlouvy č. 200/427/07/2/01 ze dne 1.10.2007 vždy ve výši 30.000,-Kč.

Odvolací soud má za to, že ustanovení § 178 odst. 1 IZ je třeba sice odděleně aplikovat na každou samostatnou pohledávku z celkové výše součtu přihlášených pohledávek, ale nikoli již na jednotlivé drobné dílčí nároky této pohledávky (z nichž se samostatná pohledávka sestává), které vznikly na základě shodného právního titulu (zde jako smluvní pokuty vzniklé ze zástavní smlouvy).

Odkaz odvolatele na usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 1 VSPH 788/2011-P2-10 není přiléhavý, protože v daném případě šlo o rozlišení pohledávky jako jistiny úvěru a dále jako smluvní pokuty plynoucí z úvěrové smlouvy. Rovněž odkaz na usnesení Nejvyššího soud sp.zn. 23 Cdo 5280/2009 neobstojí, protože v daném rozhodnutí Nejvyšší soud řešil otázku charakteru smluvní pokuty jako samostatného nároku ve vztahu k nutnosti jej vyčíslit.

Ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že v případě smluvních pokut přihlášených jako dílčí nárok č. 4 soud I. stupně nepochybil, když k dílčímu nároku č. 4 z důvodu jeho popření v rozsahu vyšším než 50 % nepřihlížel.

Na základě shora uvedených skutečností postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 3. října 2016

JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík