1 VSPH 467/2013-A-13
MSPH 88 INS 31570/2012 1 VSPH 467/2013-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenčním řízení dlužníka Dionis Praha, s.r.o., IČO 27117031, sídlem Praha 6, Patočkova 1953/45, zahájeném na návrh dlužníka o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. ledna 2013, č.j. MSPH 88 INS 31570/2012-A-6,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. ledna 2013, č.j. MSPH 88 INS

31570/2012-A-6, s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze zastavil insolvenční řízení ohledně dlužníka Dionis Praha, s.r.o. (dále jen dlužník).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 18.12.2012 (A-5) uložil dlužníkovi povinnost, aby do 3 dnů od jeho právní moci zaplatil zálohu na náklady řízení ve výši 50.000,-Kč, a současně ho poučil, že nebude-li záloha zaplacena, řízení zastaví, případně přistoupí k jejímu vymáhání. Protože dlužník zálohu nezaplatil, postupoval soud I. stupně podle § 108 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a insolvenční řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil, neboť měl za to, že rozhodnutí je ryze formalistické a že výše zálohy byla určena bez bližšího zkoumání jeho majetku.

Na výzvy soudu I. stupně ze dne 31.1.2013 (A-8) a 28.2.2013 (A-9) na odstranění vad odvolání (o uvedení odvolacích důvodů) dlužník nereagoval.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

V daném případě odvolací soud ze spisu zjistil, že pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18.12.2012 (A-5), jež mu bylo doručeno fikcí do jeho datové schránky dne 2.1.2013, uložil soud I. stupně dlužníkovi povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč ve lhůtě 3 dnů ode dne jeho právní moci, neboť jeho úpadek nelze řešit jinak než konkursem. Zároveň ho poučil o následku v případě nesplnění této povinnosti.

Dlužník vyměřenou zálohu nezaplatil. Soudu I. stupně, jenž za této situace postupoval podle § 108 odst. 3 IZ a rozhodl o zastavení insolvenčního řízení pro nezaplacení zálohy, proto nelze vytknout žádné pochybení; ostatně požadovanou zálohu dlužník neuhradil ani v době rozhodování odvolacího soudu.

Dlužno dodat, že vymáhání nezaplacené zálohy zásadně přichází v úvahu tam, kde je insolvenčním navrhovatelem věřitel, tedy osoba od dlužníka odlišná, vůči níž, obecně vzato, může soud být s vymáháním takové pohledávky úspěšný. Nutno vyjít z toho, že za trvání konkursu dlužníka je podle § 267 IZ provedení výkonu rozhodnutí a exekuce postihující majetek náležející do jeho majetkové podstaty buď zcela vyloučeno, či umožněno toliko ve vztahu k pohledávkám, u nichž to zákon výslovně stanoví-to ovšem není případ nároku z titulu zálohy na náklady insolvenčního řízení. Z toho plyne, že je-li insolvenční návrh podán dlužníkem, pak pro případ, že lze očekávat zjištění jeho úpadku a řešení úpadku konkursem, jako je tomu v dané věci, nepřichází v úvahu zajištění úhrady nákladů tohoto řízení prostřednictvím vymáhání zálohy v jeho průběhu. Potom nelze než insolvenční řízení zastavit.

Pokud jde o odvolací argumentaci dlužníka, ta by měla své místo především v odvolání proti usnesení, jímž byla záloha na náklady insolvenčního řízení vyměřena; proti pravomocnému usnesení o zastavení insolvenčního řízení pro nezaplacení zálohy však relevanci postrádá.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 26. března 2013

JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová