1 VSPH 466/2013-A-16
KSLB 82 INS 31532/2012 1 VSPH 466/2013-A-16

USNES ENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenčním řízení dlužníka Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Liberec, 28. října 89/10, adresa pro doručení Liberec, Rybářská 309/20, zahájeném na návrh dlužníka o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 7. března 2013, č.j. KSLB 82 INS 31532/2012-A-9,

t akt o:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne

7. března 2013, č.j. KSLB 82 INS 31532/2012-A-9, s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci zastavil insolvenční řízení ohledně dlužníka Jana anonymizovano (dále jen dlužník).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 8.1.2013, jenž nabylo právní moci dne 26.1.2013, uložil dlužníkovi povinnost, aby do 7 dnů od jeho právní moci zaplatil zálohu na náklady řízení ve výši 3.000,--Kč, a současně ho poučil, že nebude-li záloha zaplacena, řízení zastaví, případně přistoupí k jejímu vymáhání. Protože dlužník zálohu nezaplatil ani v prodloužené lhůtě do 1.2.2013, jak dlužník požadoval žádostí došlou mu dne 26.1.2013, postupoval soud I. stupně podle § 108 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a insolvenční řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a žádal o znovuotevření svého případu . Sliboval, že zálohu zaplatí do 22.3.2013 s vysvětlením, že musel platit vodné a stočné, a proto ji nemohl dříve složit, aby nevytvořil dluh nový.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

V daném případě odvolací soud ze spisu zjistil, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 8.1.2013 (A-7), uložil soud I. stupně dlužníkovi povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 3.000,-Kč ve lhůtě 7 dnů ode dne jeho právní moci, neboť jeho úpadek bude řešen oddlužením. Zároveň ho poučil o následku v případě nesplnění této povinnosti.

Dlužník vyměřenou zálohu nezaplatil, a to ani v soudem prodloužené lhůtě do 1.2.2013 tak, jak o ni dlužník žádal podáním ze dne 13.1.2013 (A-8). Soudu I. stupně, jenž za této situace postupoval podle § 108 odst. 3 IZ a dne 7.3.2013 rozhodl o zastavení insolvenčního řízení pro nezaplacení zálohy, proto nelze vytknout žádné pochybení; ostatně požadovanou zálohu dlužník neuhradil ani v době rozhodování odvolacího soudu.

Dlužno dodat, že vymáhání nezaplacené zálohy zásadně přichází v úvahu tam, kde je insolvenčním navrhovatelem věřitel, tedy osoba od dlužníka odlišná, vůči níž, obecně vzato, může soud být s vymáháním takové pohledávky úspěšný. Nutno vyjít z toho, že za trvání konkursu dlužníka je podle § 267 IZ provedení výkonu rozhodnutí a exekuce postihující majetek náležející do jeho majetkové podstaty buď zcela vyloučeno, či umožněno toliko ve vztahu k pohledávkám, u nichž to zákon výslovně stanoví-to ovšem není případ nároku z titulu zálohy na náklady insolvenčního řízení. Z toho plyne, že je-li insolvenční návrh podán dlužníkem, pak pro případ, že lze očekávat zjištění jeho úpadku a řešení úpadku konkursem, nepřichází v úvahu zajištění úhrady nákladů tohoto řízení prostřednictvím vymáhání zálohy v jeho průběhu. Potom nelze než insolvenční řízení zastavit.

Pokud jde o odvolací argumentaci dlužníka, že požadovanou zálohu uhradí do 22.3.2013, shledal odvolací soud, že tak dlužník dosud neučinil.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako ve výroku věcně správné potvrdil.

Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné připomenout, že po právní moci rozhodnutí o zastavení insolvenčního řízení může dlužník podat nový insolvenční návrh.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 26. března 2013

JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová