1 VSPH 466/2011-A-36
MSPH 79 INS 15714/2010 1 VSPH 466/2011-A-36

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenční věci dlužníka: AVANTASIA TRADING, s.r.o., identifikační číslo 27418685, sídlem Štúrova 1701/55, Praha 4, Krč, zastoupeného Mgr. Matoušem Hrabalem, advokátem se sídlem Sokolovská 359/213, Praha 9, zahájené na návrh věřitele: Česká spořitelna, a.s., identifikační číslo 45244782, se sídlem Olbrachtova 1929/62, Praha 4, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 79 INS 15714/2010-A-26 ze dne 28. března 2011,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 79 INS 15714/2010-A-26 ze dne 28. března 2011 se v bodu I. a II. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením v bodě I. výroku zjistil úpadek dlužníka, insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Petra Brože (bod II. výroku), vyzval věřitele dlužníka k přihlášení pohledávek a ke sdělení práv uplatněných na dlužníkově majetku (body III. a V. výroku), dlužníky dlužníka vyzval k plnění k rukám insolvenčního správce (bod IV. výroku), určil datum konání přezkumného jednání a schůze věřitelů na 27. května 2011 (body VI. a VII. výroku), určil, že účast dlužníka a insolvenčního správce na přezkumném jednání a schůzi věřitelů je nezbytná (bod VIII. výroku), insolvenčnímu správci uložil předložit seznam přihlášených pohledávek (bod IX. výroku) a určil, že usnesení je účinné zveřejněním v insolvenčním rejstříku (bod X. výroku).

Insolvenční navrhovatel-věřitel Česká spořitelna, a.s. (dále jen navrhovatel) se insolvenčním návrhem domáhal zjištění úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek s tím, že má za dlužníkem pohledávku přesahující 29.000.000,-Kč. Uváděl, že dlužník neplní své závazky po dobu delší tří měsíců a jako dalšího věřitele uvedl Finanční úřad v Hradci Králové s pohledávkou asi 208.000,-Kč. Dlužník s insolvenčním návrhem nesouhlasil, namítal, že jeho druhotná platební neschopnost byla způsobena navrhovatelem a bránil se tvrzením, že po ukončení jednání s Jezerní, s.r.o. bude schopen svým závazkům dostát.

Podle insolvenčního soudu má navrhovatel za dlužníkem splatnou pohledávku v celkové výši 29.154.462,16 Kč (vyčíslenou ke dni 29. listopadu 2010), jejímž právním důvodem je smlouva o úvěru č. 346/07LCD, kterou uzavřel s dlužníkem dne 7. března 2007, ve znění pozdějších dodatků. Splatnost na základě této smlouvy poskytnutých peněžních prostředků nastala podle smlouvy dnem 31. ledna 2010, přičemž pohledávku doložil. Věřitelem dlužníka je rovněž Finanční úřad v Hradci Králové, který doložil, že má za dlužníkem splatnou pohledávku z titulu neuhrazené daně z převodu nemovitostí ve výši 273.324,-Kč a dále splatné úroky z prodlení ve výši 65.713,-Kč. V průběhu řízení v důsledku úhrady závazku dlužníka třetí osobou zanikly další pohledávky tohoto věřitele vůči dlužníkovi celkem ve výši 208.687,-Kč. Svá tvrzení doložil několika platebními výměry.

Tyto dva věřitele dlužník uvedl v seznamu sestavenému ke dni 24. března 2011. Soud dovodil, že pohledávky za dlužníkem jsou splatné po dobu delší třiceti dnů, přičemž dlužník netvrdil, že disponuje dostatečnou peněžní hotovostí k úhradě svých závazků. Soud měl za prokázaný úpadek ve formě platební neschopnosti a z obsahu seznamu majetku dovozoval, že dlužník je zřejmě i předlužen. Dále měl za prokázanou platební neschopnost dle § 3 odst. 2 písm. d) IZ, když dlužník ve lhůtě stanovené soudem nepředložil žádný ze seznamů dle § 104 IZ, ačkoli k tomu byl soudem vyzván usnesením ze dne 22. prosince 2010 č.j. MSPH 79 INS 15714/2010-A-6 a usnesením ze dne 26. ledna 2011 č.j. MSPH 79 INS 15714/2010-A-13 a učinil tak až na základě opakovaných výzev, přičemž již dříve nastolená právní domněnka o jeho neschopnosti plnit své splatné závazky tím dle soudu nemůže být dotčena. Soud měl proto úpadek dlužníka za osvědčený.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal do bodů I. a II. výroku, namítal, že soud nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem, že řízení bylo postiženo vadou, jež měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, soud dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a nesprávnému právnímu posouzení věci. Namítal, že navrhovatel způsobil dlužníkovu nemožnost plnit, když nepřijal jeho plnění dle § 522 OZ a neposkytl součinnost k úhradě dluhu. Dlužník uvedl, že si od navrhovatele půjčil 44.280.000,-Kč s tím, že konečná splatnost měla nastat k 31. lednu 2010, ale pro zpoždění stavebních prací při výstavbě rodinných domů nedošlo k prodeji všech stavebních pozemků a navrhovatel odmítl prodloužit splatnost úvěru a odmítl uvolnit zástavní práva váznoucí na pozemcích, čímž měl znemožnit postupné splácení úvěru dlužníkem. Z těchto důvodů dlužník prodal zbylé pozemky za 41.600.000,-Kč Jezerní, s.r.o., přičemž tato společnost měla čerpat úvěr na úhradu od Komerční banky, a.s., což se ale nezdařilo. Jezerní, s.r.o. však od dalšího věřitele dlužníka BUSSMARK, s.r.o. odkoupila pohledávky za dlužníkem a učinila zápočet, takže nyní dluží dlužníku část kupní ceny ve výši 24.812.965,-Kč, kterou chtěla uhradit tím, že vstoupila do jednání s navrhovatelem, kterému nabídla řešení úhrady závazku dlužníka prodejem jednotlivých stavebních parcel, čímž by mohlo dojít k plnění ve výši asi 12.000.000,-Kč do 1 měsíce od dne vydání souhlasu s prodejem pozemků, avšak navrhovatel s tímto návrhem nesouhlasil a požadoval plnou úhradu dlužné částky, tedy tímto jednáním v rozporu s § 170 odst. 1 písm. e) OZ měl znemožnit dlužníku částečné plnění závazku.

Dále namítal, že soud zaujal stanovisko o pluralitě věřitelů dlužníka, když měl za prokázané, že dluh vůči Finančnímu úřadu v Hradci Králové nebyl uhrazen. Dlužník sice tento závazek v seznamu závazků uvedl, ale domníval se, že je třeba přihlédnout k tomu, že jednatel dlužníka Jiří Holubář vyplňoval seznamy závazků upoutaný na lůžko a nebyl schopen porovnat dostupné výstupy z účetnictví dlužníka. Ačkoli si soud byl vědom zdravotních problémů jednatele dlužníka, uložil mu povinnost během jednoho dne zpracovat seznamy pod sankcí neúspěchu v řízení. Dlužník se sice za prodlení se zpracováním seznamů soudu omluvil, ale soud omluvu nevzal v úvahu.

Dlužník dále tvrdil, že v době vydání napadeného usnesení byly pohledávky Finančního úřadu v Hradci Králové uhrazeny a že seznamy závazků neobsahují aktuální informace. Namítal, že k 31. srpnu 2010 měl na účtu u navrhovatele 1,120.183,66 Kč, ale navrhovatel znemožnil přístup dlužníku k těmto prostředkům. Exekučními příkazy Finančního úřadu v Hradci Králové ze dne 22. září 2010 bylo rozhodnuto o přikázání pohledávky na peněžní prostředky na tomto účtu, a to až do výše vykonatelných nedoplatků 55.600,-Kč a 153.087,-Kč. Exekuční příkazy byly vykonatelné od 3. ledna 2011, z čehož dovozoval, že dlužná částka byla tomuto věřiteli uhrazena, a tvrdil, že opakovanými platbami ze strany Jezerní, s.r.o. bylo tomuto věřiteli uhrazeno více než činila jeho pohledávka, ale soud tuto skutečnost nezohlednil. Z výše uvedeného dlužník dovozoval, že nebyla naplněna podmínka plurality věřitelů.

K osobě insolvenčního správce dlužník namítal, že zastupuje jako advokát účastníka řízení ve sporu, kde zástupce dlužníka zastupuje protistranu, z čehož dovozoval podjatost insolvenčního správce. Z výše uvedených důvodů navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil či změnil tak, že se insolvenčnímu návrhu nevyhovuje.

Na jednání odvolacího soudu konaném dne 2. června 2011 právní zástupce dlužníka uvedl, že zdravotní stav jednatele Jiřího Holubáře se nezlepšil, a předložil o tom lékařskou zprávu, z čehož dovozoval, že dlužník v průběhu řízení nebyl schopen dostát povinnostem, které mu uložil insolvenční soud, a prokázat svá tvrzení, jimiž by zpochybnil důvodnost insolvenčního návrhu. Dodal, že jednatel dlužníka pobýval v Žamberku, sídlo dlužníka je v Praze, přičemž společnost nemá žádné zaměstnance, a všechny úkony musí činit jednatel osobně.

Navrhovatel na jednání odkázal na svá stanoviska prezentovaná před soudem I. stupně a dodal, že na účtu dlužníka u navrhovatele se ke dni prohlášení konkursu nacházela částka toliko 25,-Kč, z čehož dovozoval důvodnost svého návrhu.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející dle § 212 a 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.

Podle § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dlužník je podle § 3 odst. 1 a 3 IZ v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Ustanovení § 3 odst. 2 IZ vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepodaří některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu § 3 odst. 1 IZ.

Podle § 141 odst. 1 a 2 IZ se proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu I. stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží. Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel ztratil v průběhu odvolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení.

Odvolací soud především pokládá za potřebné zdůraznit, že insolvenční soud se v odůvodnění svého rozhodnutí přesvědčivým způsobem vypořádal nejenom s výhradami dlužníka, jež jsou zhusta zopakovány v odvolání, ale zároveň i se všemi pro věc podstatnými aspekty, a kvalifikovaně vyložil, na základě čeho dospěl k závěru, že insolvenční návrh byl podán důvodně. Protože ani ve stadiu odvolacího řízení nevyšlo najevo nic, co by bylo způsobilé správností napadeného usnesení otřást, odvolací soud odkazuje na argumentaci v něm obsaženou (zejména pokud se týká doložení pohledávek obou věřitelů a osvědčení dlužníkova úpadku), sám pak toliko k jednotlivým odvolacím výhradám pro úplnost uvádí, že dlužník ani v průběhu odvolacího řízení, byť závěry insolvenčního soudu zpochybňoval, nepředložil žádné důkazy o tom, že by měl své závazky vůči oběma věřitelům zcela zapraveny ani důkazy o tom, že by disponoval likvidním majetkem v takovém rozsahu, jenž by mu takové plnění na splatné závazky umožňoval.

K závazku dlužníka vůči České spořitelně, a.s. z titulu úvěrové smlouvy ze dne 7. března 2007 sluší se doplnit, že dlužník jeho existenci nepopíral, ale namítal, že nemožnost plnění byla vyvolána jednáním ze strany tohoto věřitele. Tuto argumentaci odvolací soud nepovažoval za důvodnou, protože věřitel nebyl povinen přijmout řešení úhrady své pohledávky za dlužníkem způsobem v odvolání uvedeným, tedy nebyl povinen přistoupit k prodeji nemovitostí, jež byly předmětem zástavního práva zajišťujícího jeho pohledávku. Jestliže takovou povinnost nestanovila smlouva ani právní úprava, která na vztah mezi věřitelem a dlužníkem dopadá, nelze úspěšně namítat nemožnost plnění dlužníka vyvolanou neposkytnutí součinnosti ze strany věřitele, ke které tento věřitel nebyl povinen.

V situaci, kdy podle výše citovaného § 141 je dlužník ve své odvolací argumentaci, jíž by bylo lze přiznat relevanci, ze zákona omezen, jsou bez významu též výtky procesního charakteru vůči údajně nekorektnímu postupu insolvenčního soudu, jenž měl chorému jednateli dlužníka poskytnout toliko lhůtu jednoho dne ke splnění zákonné povinnosti předložit řádné seznamy (ve skutečnosti byl k tomu dlužník vyzýván soudem opakovaně usneseními ze dne 22. prosince 2010 a ze dne 26. ledna 2011).

Pokud jde o úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti, má ho tedy odvolací soud shodně se závěry soudu insolvenčního za osvědčený především z toho, že dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy svého majetku a závazků podle § 104 odst. 1 IZ, ač k tomu byl insolvenčním soudem řádně vyzván. Odvolací soud v této souvislosti pokládá za vhodné nad rámec toho, co k dlužníkově úpadku přesvědčivě vyložil v napadeném usnesení Městský soud v Praze, poukázat ještě na závěry plynoucí k dané problematice z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2010 sp.zn. KSUL 77 INS 4542/2008, 29 NSČR 17/2009, dle kterého nevyvrátí-li dlužník v průběhu insolvenčního řízení o insolvenčním návrhu věřitele některou z domněnek uvedených v § 3 odst. 2 IZ, je tím ve smyslu § 3 odst. 1 písm. c) IZ osvědčena dlužníkova neschopnost platit své splatné závazky, nikoli však existence více věřitelů dlužníka ve smyslu § 3 odst. 1 písm. a) IZ ani existence peněžitých závazků těchto věřitelů po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona. Ani v tomto směru ovšem dlužník argumentačně či důkazně neobstál a shodně se soudem I. stupně má též odvolací soud zato, že dlužník není schopen splácet své závazky splatné déle než třicet dnů za situace, kdy existence těchto závazků je postavena na dostatečně zjištěné absenci plnění na splatné závazky z titulu poskytnutého úvěru (v případě insolvenčního navrhovatele) a z titulu vykonatelných platebních výměrech (v případě Finančního úřadu v Hradci Králové), přičemž v případě posledně uvedeného věřitele lze zdůraznit, že dlužníkem v odvolání namítanou platbu (208.687,-Kč) bral v úvahu již insolvenční soud při stanovení výše jeho dosud neuhrazeného splatného závazku vůči tomuto věřiteli (339.037,-Kč).

Z výše uvedených skutečností tedy plyne, že podmínky pro konstatování úpadku dle § 3 odst. 1 IZ byly splněny, protože dlužník má více věřitelů se splatnými závazky, které objektivně není schopen plnit, přičemž dlužník domněnku svého úpadku dle § 3 odst. 1 IZ kvalifikovaně nevyvrátil.

K námitce dlužníka vůči osobě insolvenčního správce:

Ze zákona je insolvenční správce z insolvenčního řízení vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci nebo k osobám účastníků je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti; to neplatí v případě uvedeném v § 34 IZ (§ 24 odst. 1 IZ).

Podle § 26 IZ proti rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce je odvolání přípustné. V odvolání lze však namítat pouze to, že ustanovený insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanovení nebo že není nepodjatý. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží.

Důvodem pro pochybnosti o nepodjatosti insolvenčního správce může být zejména skutečnost, že správce je vůči dlužníkovi osobou blízkou, věřitelem dlužníka, dlužníkem dlužníka či ručitelem dlužníka, případně též současným či bývalým společníkem, statutárním orgánem či zaměstnancem dlužníka. Obdobně může vypadat poměr mezi insolvenčním správcem a věřitelem dlužníka. Dalším důvodem může být způsob podnikání insolvenčního správce, jež dopadá na poměry účastníků insolvenčního řízení.

Odvolací soud nepovažuje námitku podjatosti insolvenčního správce za důvodnou, protože situace, že insolvenční správce zastupuje jako advokát účastníka řízení ve sporu, kde zástupce dlužníka zastupuje protistranu, nemůže mít vliv na výkon funkce insolvenčního správce ve smyslu výše uvedeného ani na řádný průběh insolvenčního řízení. Jiné námitky dlužník vůči insolvenčnímu správci neuvedl a námitka jím vznesená nedopadá na důvody výše uvedené.

Na základě výše uvedených skutečností dospěl odvolací soud k závěru, že usnesení soudu I. stupně je co do napadených výroků prosto pochybení, a proto je podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 2. června 2011

JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová