1 VSPH 461/2012-A-12
KSUL 46 INS 6293/2012 1 VSPH 461/2012-A-12

US NESE N Í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a ze soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné ve věci dlužníka: Ľudovít Zachar, nar. 15. února 1962, bytem Louny, Kosmonautů 2282, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 46 INS 6293/2012-A-6 ze dne 21. března 2012,

tak to:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 46 INS 6293/2012-A-6 ze dne 21. března 2012 se mění tak, že se dlužníku ukládá povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

Odův odně ní:

Krajský soud v Ústí nad Labem nadepsaným usnesením uložil dlužníku povinnost uhradit zálohu ve výši 25.000,-Kč ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dne 15.3.2012 mu byl doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení, odkázal na účel zálohy a na výši odměny insolvenčního správce v případě řešení úpadku konkursem. Soud zjistil, že průměrný měsíční čistý příjem dlužníka od června 2011 činil 9.120,-Kč, nikoli 10.000,-Kč, jak dlužník tvrdil, že dlužník má závazky v celkové výši 1.038.210,30 Kč a že jeho příjem postačuje toliko k uspokojení asi 7 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Soud zvážil i skutečnost, že dlužník vlastní byt, ale dospěl k názoru, že i za předpokladu prodeje bytu za cenu 480.000,-Kč určenou znaleckým posudkem, z čehož by byla uhrazena zajištěná pohledávka ve výši 320.000,-Kč, by po uspokojení nároků insolvenčního správce výtěžek z prodeje bytu nepostačoval k zapravení pohledávek, protože by i tak chyběla částka ve výši asi 230.000,-Kč. Soud dlužníku vytýkal, že podrobně nerozvedl, k jakému účelu získané finanční prostředky použil, dlužník toliko obecně uvedl, že je použil na běžný život a na bydlení. Soud dodal, že v roce 2011 byl dlužník pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin, a proto měl soud pochybnosti o poctivém záměru dlužníka.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal, navrhoval snížení uložené zálohy a povolení oddlužení. Dlužník tvrdil, že s úhradou 30 % nezajištěných pohledávek věřitelů mu pomohou jeho spolubydlící Josef Šimurda, se kterým uzavřel za účelem hrazení měsíčních splátek v rámci oddlužení darovací smlouvu na částku 4.000,-Kč, a dále Růžena Karásková, družka dlužníka. V rámci doplnění odvolání dlužník soudu předložil mimo darovací smlouvy potvrzení o výši starobního důchodu Josefa Šimurdy, výpis z účtu, poštovní poukázku na pečovatelský příspěvek, a ohledně pravomocného odsouzení uvedl, že byl předvolán jako svědek, protože v bankomatu našel částku 9.000,-Kč, a bylo mu řečeno, že v případě přiznání bude potrestán pouze uložením pokuty.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ), podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Vzhledem k tomu, že insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti s řádným výkonem funkce též za období od rozhodnutí o úpadku do posledního dne měsíce předcházejícího měsíci, v němž nastaly účinky schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, přičemž tyto nároky nejsou jakkoliv kryty paušálními platbami podle splátkového kalendáře (podle § 3 písm. b) vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, činí odměna insolvenčního správce při oddlužení plněním splátkového kalendáře 750,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře a podle § 7 odst. 4 téže vyhlášky mu náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada hotových výdajů ve výši 150,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře), je odvolací soud přesvědčen o tom, že určitá minimální záloha na náklady insolvenčního řízení je zásadně vždy zapotřebí.

Podle § 395 odst. 1 písm. a) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (§ 279 odst. 2 o.s.ř.). Z citované právní úpravy vyplývá, že zásadním předpokladem pro povolení oddlužení (vedle dalších předpokladů) je schopnost dlužníka za zákonných podmínek splatit svým nezajištěným věřitelům nejméně 30 % jejich pohledávek za dobu 5 let.

Z obsahu insolvenčního návrhu dlužníka plyne, že má závazky vůči 14 věřitelům v celkové výši 1.357.780,30 Kč, průměrný čistý měsíční příjem dlužníka v roce 2011 v období od června do prosince činil 9.857,-Kč, průměrný čistý měsíční příjem dlužníka za měsíce leden a únor 2012 činil toliko 5.244,-Kč, přičemž dlužník v insolvenčním návrhu tvrdil, že jeho čistý příjem činí 11.486,-Kč. Dlužník vlastní nemovitost-byt v domě č.p. 2282, na parc.č. 4881/15, LV č. 9060, obec Louny, katastrální území Louny, dále vlastní toliko běžné vybavení domácnosti.

S přihlédnutím k existenci významnějšího zpeněžitelného majetku dlužníka (shora uvedené nemovitosti, byť je předmětem zástavního práva), k počtu věřitelů a souhrnné výši jeho závazků je odvolací soud toho názoru, že soud prvního stupně nepochybil, když mu povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení uložil. Na rozdíl od soudu prvního stupně je odvolací soud toho názoru, že pro prvotní fázi insolvenčního řízení bude postačovat záloha ve výši 10.000,-Kč a další náklady řízení budou hrazeny v závislosti na způsobu řešení úpadku, v případě povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře v rámci jednotlivých měsíčních splátek nebo v případě konkursu zpeněžením majetkové podstaty.

Pro úplnost odvolací soud uvádí, že záloha na náklady insolvenčního řízení podle § 108 IZ není soudním poplatkem, proto ustanovení o soudním poplatku obsažená v o.s.ř. ani zákon o soudních poplatcích nelze na tuto zálohu ani přiměřeně použít. To platí jak pro postup soudu při ukládání povinnosti zálohu zaplatit, tak pro případ požadavku na osvobození od placení zálohy. Ustanovení § 138 o.s.ř. o osvobození od povinnosti hradit soudní poplatek se vzhledem ke specialitě IZ (§7) neužije ani přiměřeně.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora odvolací soud odvoláním napadené usnesení podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil, jak je ve výroku uvedeno, a současně prodloužil lhůtu ke splnění uložené povinnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 3. května 2012

JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva