1 VSPH 459/2011-A-15
KSUL 43 INS 3424/2011 1 VSPH 459/2011-A-15

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenční věci dlužníka Radka Šturmy, RČ 750305/2832, bytem Teplice, Masarykova 1598, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. března 2011, č.j. KSUL 43 INS 3424/2011-A-10,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. března 2011, č.j. KSUL 43 INS 3424/2011-A-10, se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem uložil Radku Šturmovi (dále jen dlužník), aby ve lhůtě tří dnů od jeho doručení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud I. stupně především uvedl, že návrhu na povolení oddlužení nebude lze vyhovět pro nedostatečnost příjmů dlužníka v následujících pěti letech, neboť příjmy jeho manželky do nich nelze započítat. Vzhledem k tomu, že jeho úpadek bude řešen konkursem, v němž bude třeba zajistit prostředky na krytí jeho nákladů, uložil soud I. stupně dlužníku povinnost zaplatit zálohu ve stanovené výši.

Proti uložené povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení se dlužník včas odvolal a namítal, že insolvenční návrh podala též jeho manželka, a proto očekával, že jejich příjmy budou posuzovány společně. Na kalkulátoru splátek oddlužení splátkovým kalendářem demonstroval, že celková výše jejich příjmů dává záruku řádných splátek a splnění všech kritérií pro povolení oddlužení.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání, přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ), podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Nutno vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli (který není osobou uvedenou v poslední větě § 108 odst. 1 IZ, či v § 368 odst. 1 IZ), anebo solidárně všem navrhovatelům, jedině pokud v daném případě nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce č. 313/2007 Sb. odlišně. Tato odlišnost se týká i obou forem oddlužení, a tedy již z toho důvodu je při předpokládaném řešení úpadku oddlužením podstatné také to, jakou formou-zpeněžením majetkové podstaty či splátkovým kalendářem-bude nejspíše provedeno. K těmto souvislostem viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27.4.2010, sp.zn. KSUL 70 INS 6396/2009, 1 VSPH 697/2009-A.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že dlužník spojil insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (A-1) a že jeho manželka Martina Šturmová s oddlužením dlužníka souhlasila (kolonka č. 18). Nahlédnutím do insolvenčního rejstříku odvolací soud zjistil, že dne 2.3.2011 podala manželka dlužníka rovněž insolvenční návrh spojený s oddlužením; tato věc je vedena u soudu I. stupně pod sp.zn. KSUL 43 INS 3426/2011.

Vzhledem k tomu, že manželka dlužníka souhlasila s jeho návrhem na povolení oddlužení a nadto podala též vlastní insolvenční návrh, soud I. stupně pochybil, když výši zálohy na náklady insolvenčního řízení posuzoval bez přihlédnutí též k majetkovým poměrům manželky dlužníka. Jinými slovy řečeno, při vyměření výše zálohy na náklady insolvenčního řízení měl soud I. stupně vyjít z obou insolvenčních návrhů (a z jejich příloh, jakož i z obou návrhů na povolení oddlužení), neboť z jejich obsahu vyplývá, že je v nich tvrzen majetek a závazky, jež spadají do SJM ve smyslu § 143a občanského zákoníku (dále jen obč.zák.), nebylo prokázáno zúžení společného jmění manželů ani nebylo tvrzeno, že by společné jmění manželů neexistovalo. Proto bylo třeba vycházet z domněnky stanovené v § 144 obč.zák., podle něhož platí, že pokud není prokázán opak, má se zato, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří SJM. Rovněž nebylo prokázáno, že by některé závazky vznikly ještě před uzavřením manželství a před vznikem SJM.

V této situaci je nezbytné, aby insolvenční soud (samostatně podané) insolvenční návrhy obou manželů posoudil a projednal společně (v jediném řízení)-včetně toho, zda, popř. v jaké výši bude po nich požadovat, aby zaplatili (jednu) zálohu na náklady (společného) insolvenčního řízení, a také společně o nich rozhodl

(např. tak, že při splnění zákonem stanovených podmínek oběma manželům povolí oddlužení).

Zhodnotit, zda soud přistoupí k uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a v jaké výši, lze zásadně až poté, co bude projednávaná věc spojena podle § 112 o.s.ř. s věcí týkající se manželky dlužníka Martiny Šturmové vedené pod sp.zn. KSUL 43 INS 3426/2011. Odvolací soud přitom zdůrazňuje, že budou-li oba manželé splňovat ekonomické podmínky oddlužení, a bude-li nejspíše možno předpokládat jeho provedení plněním splátkového kalendáře, bude zásadně pro společné řízení postačovat podstatně nižší záloha, než kterou zvažoval soud I. stupně.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení v napadené části podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a věc dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 28. dubna 2011

JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová