1 VSPH 457/2016-B-30
KSLB 86 INS 32792/2013 1 VSPH 457/2016-B-30

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ivy Novotné v insolvenčním řízení dlužníka: Vladimír Soldát, nar. 27. července 1989, bytem Desná v Jizerských Horách, Jizerská 473, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č.j. KSLB 86 INS 32792/2013-B-19 ze dne 4. února 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č.j. KSLB 86 INS 32792/2013-B-19 ze dne 4. února 2016, se v bodech I. a II. výroku p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci nadepsaným usnesením v bodě I. výroku zrušil oddlužení dlužníka schválené usnesením ze dne 23. května 2014 a na majetek dlužníka prohlásil nepatrný konkurs (body II. a III. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 25.3.2014 (A-9) byl zjištěn úpadek dlužníka a bylo povoleno jeho řešení oddlužením. Usnesením ze dne 23.5.2014 (B-6) ve spojení s usnesením ze dne 30.5.2014 (B-7) bylo povolené oddlužení schváleno s účinností od června 2014. V době schvalování splátkového kalendáře dosahoval dlužník příjmu necelých 20.000,-Kč měsíčně a soud vycházel z předpokladu úplného uspokojení nezajištěných věřitelů.

Ze zprávy insolvenčního správce ze dne 24.6.2015 bylo zjištěno, že dlužník byl od 1.1.2015 veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, od května 2015 nelze provádět z podpory v nezaměstnanosti srážky. Od března 2015 nebyly pohledávky věřitelů hrazeny, dluh na odměně a náhradě hotových výdajů správce činil 2.811,-Kč. Pohledávky věřitelů byly uspokojeny v rozsahu 18,43 %.

Ze zprávy insolvenčního správce ze dne 4.1.2016 vyplynulo, že od března 2015 nebyla věřitelům zaslána žádná platba a dluh na záloze na odměně a náhradě hotových výdajů činil 9.345,-Kč. Pracovní poměr dlužníka byl sjednán na dobu určitou a skončil uplynutím doby, dlužník byl následně veden na úřadu práce.

Podle insolvenčního správce by bylo možno pohledávky věřitelů uhradit při příjmu minimálně 12.600,-Kč čistého měsíčně.

Za stavu, kde pohledávky nebyly po dobu 11 měsíců vůbec hrazeny a narůstala pohledávka za majetkovou podstatou nelze důvodně předpokládat, že bude splněna podstatná část splátkového kalendáře, a proto soud oddlužení zrušil a na majetek dlužníka prohlásil nepatrný konkurs.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a žádal o zachování oddlužení, když dosud zaplatil 18,43 % pohledávek a je schopen zaplatit minimálně 30 % a že má rozjednanou práci a byl by schopen uhradit dluh insolvenční správkyni.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 418 odst. 1 IZ insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník.

Nutno zdůraznit, že oddlužení je způsobem řešení dlužníkova úpadku, který za zákonem stanovených podmínek vede k osvobození dlužníka od placení zbytku jeho dluhů dle § 414 a násl. insolvenčního zákona. K tomu však může dojít, jen pokud dlužník všechny své povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení řádně a včas splnil. Při oddlužení formou splátkového kalendáře je přitom soud již v jeho průběhu povinen zohlednit zjištění, že dlužník s ním spojené povinnosti v podstatné míře neplní, a že z tohoto důvodu nelze očekávat završení oddlužení osvobozením dlužníka od placení zbytku jeho dluhů. Pak není důvodu vyčkávat splnění celého splátkového kalendáře a naopak je třeba proces oddlužení za podmínek stanovených v § 418 insolvenčního zákona ukončit. K takovému rozhodnutí učiněnému ve prospěch všech věřitelů nepotřebuje insolvenční soud jako strážce jejich společného zájmu ani návrh žádného z věřitelů.

Z obsahu spisu plyne, že v době schválení odldužení byl dlužník zaměstnán u PRECIOSA ORNELA, a.s., avšak posléze o práci přišel, od 1.1.2015 byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, ze zpráv insolvenčního správce ze dne 24.6.2015 a 4.1.2016 plyne, že dlužník nové zaměstnání nenašel, od května 2015 nebyly prováděny srážky z podpory z nezaměstnanosti, výše podpory nedosahovala zabavitelné výše, od března nebyla věřitelům zaslána žádná platba. Dlužník tedy delší dobu nebyl ničeho schopen zaplatit svým věřitelům a dále vzrůstal dluh na odměně insolvenčního správce.

Na jednání konaném dne 5.5.2016 před odvolacím soudem pak dlužník uvedl, že jeho situace se nezměnila, je bez zaměstnání, uvažoval o práci na živnostenský list, se správcem v tomto směru nekomunikoval.

Odvolací soud na základě shora uvedených skutečností dospěl k závěru, že ani v době rozhodování odvolacího soudu o napadeném usnesení nebyly dány předpoklady pro další trvání oddlužení, když dlužník není schopen po delší dobu (od května 2015) ničeho hradit svým věřitelům a navíc vzrůstá dluh dlužníka vůči insolvenčnímu správci na odměně. Odvolací soud má za to, že dalším trváním oddlužení by docházelo jen k narůstání dluhu dlužníka vůči správci a že dlužník nebude schopen splnit podstatnou část splátkového kalendáře (dosud uhradil asi jen 18,43 % pohledávek).

Protože z dosavadních výsledků řízení plyne, že splátkový kalendář nebyl řádně plněn a ani v budoucnu nelze očekávat, že bude řádně a včas plněno, dospěl odvolací soud shodně jako soud I. stupně k závěru, že další trvání oddlužení není opodstatněno.

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení v bodech I. a II. výroku podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Při splnění podmínek vyžadovaných v § 389 a násl. Insolvenčního zákona není vyloučeno, aby se dlužník po skončení tohoto řízení domáhal novým návrhem povolení oddlužení, zlepší-li se v mezidobí jeho majetkové poměry.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 5. května 2016

JUDr. František K u č e r a ,v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Jana Berná