1 VSPH 454/2012-B-82
MSPH 79 INS 21410/2011 1 VSPH 454/2012-B-82

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenční věci dlužníka MobilKom, a.s., IČO 48171000, sídlem Praha 8, Křižíkova 237/36a, do níž vstoupilo státní zastupitelství, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. března 2012, č.j. MSPH 79 INS 21410/2011-B-12,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. března 2012, č.j. MSPH 79 INS 21410/2011-B-12, se mění tak, že se zamítá návrh věřitele Telefónica Czech Republic, a.s., IČO 60193336, sídlem Praha 4, Za Brumlovkou 266/2, ze dne 5. března 2012, jímž měl insolvenční soud udělit souhlas se započtením vzájemných splatných pohledávek tohoto věřitele v celkové výši 2.307.944,78 Kč a splatných pohledávek dlužníka v celkové výši 2.542.132,00 Kč.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze nařídil předběžné opatření, jímž udělil souhlas se započtením splatných pohledávek věřitele Telefónica Czech Republic, a.s. (dále jen věřitel) a dlužníka.

V jeho odůvodnění soud I. stupně zejména uvedl, že se návrhem ze dne 5.3.2012 domáhal věřitel nařízení shora uvedeného předběžného opatření po okamžiku zveřejnění návrhu dlužníka na povolení reorganizace v insolvenčním rejstříku s tím, aby se souhlas soudu se započtením vztahoval na všechny vzájemné pohledávky věřitele a dlužníka, ohledně nichž by byla jinak dána možnost jejich zápočtu dle § 140 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ), a na vzájemné pohledávky, u kterých by jinak překážka možnosti jejich zápočtu odpadla v souladu s § 327 odst. 1 IZ, § 352 odst. 3 IZ nebo § 363 odst. 5 IZ.

Soud I. stupně vyšel z toho, že usnesením ze dne 15.12.2011 rozhodl o zjištění úpadku dlužníka, avšak dosud nebylo rozhodnuto o způsobu jeho řešení, a že dlužník navrhl řešit svůj úpadek reorganizací a nadále provozuje podnik. Z věřitelem předložených smluv měl soud I. stupně za osvědčené, že by plné provozování podniku dlužníka bez poskytování plnění ze strany věřitele nebylo možné, resp. by bylo výrazně omezeno, že je nezbytné zajistit provozování podniku dlužníka plněním služeb poskytovaných věřitelem a že by přerušení výkonu činnosti dlužníka či omezení služeb poskytovaných klientům vedlo k výraznému odlivu jeho zákazníků a ke snížení hodnoty jeho majetkové podstaty. Konstatoval, že služby poskytované dlužníku v tomto období znevýhodňují věřitele oproti jiným věřitelům dlužníka, neboť jeho dosavadní pohledávky se oproti pohledávkám ostatních věřitelů (při probíhajícím provozu podniku dlužníka) dále zvyšují. V tom soud I. stupně spatřoval důvody hodné zvláštního zřetele, proto postupoval podle § 82 odst. 3 písm. b) IZ a návrhu věřitele vyhověl. Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužník včas odvolal, neboť měl za to, že skutečnosti hodné zvláštního zřetele prokázány ani doloženy nebyly. Nesouhlasil s tím, že by nemožnost provádět zápočty prohlubovala negativní dopady jeho insolvence do majetkové sféry věřitele. Tvrdil, že po zjištění úpadku hradí své závazky vůči věřiteli, jeho celkový závazek vůči věřiteli nenarůstá a je konstantní. Nemožnost zápočtu proto věřitele neznevýhodňuje, event. zápočet by jen vnesl značnou nerovnost do postavení věřitelů a zmenšil by majetkovou podstatu. Připomněl, že preferuje reorganizaci jako způsob řešení svého úpadku a provedení zápočtu by mělo negativní dopad do stabilizovaného a vyrovnaného cash-flow. Z toho dovozoval, že pro nařízení předběžného opatření nebyly splněny potřebné podmínky.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 140 odst. 2 IZ započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele je po rozhodnutí o úpadku přípustné, jestliže zákonné podmínky tohoto započtení byly splněny před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak. Podle § 140 odst. 3 IZ není započtení podle odstavce 2 přípustné, jestliže dlužníkův věřitel a) se ohledně své započitatelné pohledávky nestal přihlášeným věřitelem, nebo b) získal započitatelnou pohledávku neúčinným právním úkonem, nebo c) v době nabytí započitatelné pohledávky věděl o dlužníkově úpadku, anebo d) dosud neuhradil splatnou pohledávku dlužníka v rozsahu, v němž převyšuje započitatelnou pohledávku tohoto věřitele. Podle § 140 odst. 4 IZ není započtení podle odstavce 2 rovněž přípustné v případech stanovených dále tímto zákonem nebo předběžným opatřením insolvenčního soudu.

Podle § 324 odst. 3 IZ od okamžiku zveřejnění návrhu na povolení reorganizace v insolvenčním rejstříku není přípustné započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele, ledaže insolvenční soud určí jinak předběžným opatřením. To platí i tehdy, jestliže zákonné podmínky tohoto započtení byly splněny před uvedeným okamžikem.

Z citovaných ustanovení je zřejmé, že započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele je možné jen při současném splnění všech podmínek uvedených v § 140 odst. 2 až 4 IZ i po rozhodnutí o úpadku dlužníka. Podá-li však dlužník návrh na povolení reorganizace, způsobuje jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku překážku započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele jinak možného za podmínek uvedených v § 140 odst. 2 až 4 IZ. Tuto překážku lze prolomit jedině předběžným opatřením vydaným podle § 82 odst. 3 IZ, dle něhož neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů, může insolvenční soud z důvodů hodných zvláštního zřetele předběžným opatřením rovněž a) udělit souhlas se započtením vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele v době trvání moratoria, nebo b) udělit souhlas se započtením vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele i po okamžiku zveřejnění návrhu na povolení reorganizace v insolvenčním rejstříku, anebo c) zakázat pro určité případy nebo na určitou dobu započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele.

V daném případě soud I. stupně napadeným usnesením vydaným podle § 82 odst. 3 IZ odstranil překážku bránící započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele (§ 324 odst. 3 IZ) shledav důvodnou argumentaci věřitele v situaci, kdy o dlužníkově návrhu na povolení reorganizace dosud nebylo rozhodnuto. Pro posouzení věci je dle odvolacího soudu rozhodující změna stavu insolvenčního řízení, v němž na schůzi konkursních věřitelů konané dne 27.3.2012 (B-51) vzal dlužník zpět návrh na povolení reorganizace, což vzal soud I. stupně na vědomí usnesením tam vyhlášeným a na základě výsledku hlasování schůze věřitelů rozhodl následně usnesením ze dne 28.3.2012 (B-55) o prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Za popsaného procesního stavu věci, kdy účinky návrhu na povolení reorganizace byly odklizeny v důsledku prohlášení konkursu na majetek dlužníka, resp. již s jeho zpětvzetím ve spojení s rozhodnutím insolvenčního soudu o vzetí na vědomí tohoto zpětvzetí, stalo se napadené usnesení obsoletním, neboť započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele-při splnění podmínek stanovených § 140 odst. 2 až 4 IZ-v době rozhodování odvolacího soudu již nebrání nic, co by bylo lze odstranit předběžným opatřením vydaným podle § 82 odst. 3 IZ.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že návrh na nařízení předběžného opatření zamítl, neboť pominuly důvody, pro něž bylo předběžné opatření nařízeno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 2. května 2012

JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová