1 VSPH 449/2011-A-12
KSPL 29 INS 796/2011 1 VSPH 449/2011-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné ve věci dlužnice: Danuše anonymizovano , anonymizovano , Žinkovy 7, 335 54 Žinkovy, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 796/2011-A-7 ze dne 16. března 2011,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 796/2011-A-7 ze dne 16. března 2011 se mění tak, že se dlužnici ukládá povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni nadepsaným usnesením uložil dlužnici povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč ve lhůtě 7 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dne 19.1.2011 byl soudu doručen insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení. Soud dovodil, že úpadek dlužnice s ohledem na majetkové poměry dlužnice a její příjem nebude možno řešit oddlužením, přičemž v případě řešení úpadku konkursem činí odměna insolvenčního správce nejméně 45.000,-Kč bez daně z přidané hodnoty, a proto soud dlužnici uložil zálohu ve výši 45.000,-Kč s tím, že v případě konkursu tyto výdaje nebude možno hradit ze zpeněžení majetkové podstaty.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala, namítala, že soud I. stupně nepřihlédl ke všem tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům, dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a nesprávnému posouzení věci, zopakovala, jaké jsou její finanční, majetkové a sociální poměry, domnívala se, že s ohledem na počet věřitelů a výši pohledávek by mohla postačovat záloha do 5.000,-Kč, domnívala se, že osvědčila svoji schopnost uhradit nezajištěným věřitelům minimálně 30% hodnoty jejich pohledávek, že pokud by již nedostávala příspěvek na syna ve výši asi 9.000,-Kč, byla by připravena najít si zaměstnání a svým závazkům dostát. Soudu vytýkala, že konstatoval neschopnost dlužnice uhradit nezajištěným věřitelům minimálně 30% hodnoty jejich pohledávek, aniž vyčkal, zda bude pobírat příspěvek na syna ve výši 9.001,-Kč i po dovršení jeho 18 let v případě jeho dalšího studia a přiložila přehled vyplacených dávek státní sociální podpory pro Maria Bártu a pro svoji osobu. Proto navrhovala, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se dlužnici neukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Podle § 395 odst. 1 písm. a) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (§ 279 odst. 2 občanského soudního řádu). Z citované právní úpravy vyplývá, že zásadním předpokladem pro povolení oddlužení (vedle dalších předpokladů) je schopnost dlužníka za zákonných podmínek splatit svým nezajištěným věřitelům nejméně 30% jejich pohledávek za dobu 5 let.

Z obsahu spisu plyne, že dlužnice má závazky vůči 18 věřitelům v celkové výši asi 400.000,-Kč, její starobní důchod činí 6.797,-Kč, pobírá dávky státní sociální podpory na vnuka Maria Bártu narozeného 7.2.1994 ve výši 5.875,-Kč (příspěvek na dítě a příspěvek na úhradu potřeb dítěte), když rozsudkem Okresního soudu v Plzni-město č.j. 99 P 174/96-121 byla dlužnice ustanovena poručnicí Maria Bárty. Sama dlužnice dále pobírá odměnu pěstouna ve výši 3.126,-Kč.

Jakkoli je finanční situace dlužnice hraniční, míněno tím porovnání rozsahu jí uváděných závazků a výše příjmu, jejž by bylo lze v režimu oddlužení formou splátkového kalendáře použít k jejich zapravení, není přesto v této fázi řízení možné zcela vyloučit sanační řešení jejího úpadku a uzavřít, že v úvahu již přichází toliko konkurs. Odvolacímu soudu se proto jeví jako vhodnější (tím, že záloha nebude stanovena při horní hranici zákonné sazby) pokračovat v insolvenčním řízení a umožnit dlužnici přesvědčit soud i věřitele, že je schopná parametrům oddlužení dostát a plnit si ty povinnosti, s jejichž existencí insolvenční zákon uvedený institut oddlužení spojuje. Odvolací soud s ohledem na rozsah insolvenčního řízení (závazky odpovídající pohledávkám 18 věřitelů) má zato, že pro jeho prvotní fázi pro dobu překlenutí nedostatku finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku postačí záloha ve výši 15.000,-Kč s tím, že v další fázi insolvenčního řízení v případě schválení oddlužení budou náklady insolvenčního správce hrazeny z měsíčních splátek.

Proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 3 o.s.ř. a § 167 odst. 2 o.s.ř. napadené usnesení změnil, jak je ve výroku uvedeno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 30. května 2011

JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová