1 VSPH 447/2011-B-35
MSPH 59 INS 13320/2010 1 VSPH 447/2011-B-35

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenční věci dlužníka: HART & BAU, s.r.o., identifikační číslo 41326920, se sídlem Jaurisova 515/4, Praha 4-Michle, zast. JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem se sídlem 1. máje 535/50, Liberec III-Jeřáb, o návrhu insolvenčních věřitelů: a) Ing. Pavel Hrůza, identifikační číslo 41352211, se sídlem Hanácká 412, Liberec VIII, zast. JUDr. Jiřím Kozákem, advokátem se sídlem Svojsíkova 7, Liberec, b) RNDr. Štefan Novota, nar. 16. prosince 1960 a PhDr. Jitka Novotová, nar. 17. června 1963, oba bytem Purkyňova 920, Liberec, Lubor Novota, nar. 9. září 1967 a Jana Novotová, nar. 6. května 1973, oba bytem Rudolfov 13, Liberec, RNDr. Jiří Polák, nar. 23. března 1962, bytem Kulturní 1761, Rožnov pod Radhoštěm, všichni zastoupeni Mgr. Martinem Vondroušem, advokátem se sídlem Chrastavská 273/30, Liberec, a RNDr. Alena Poláková, nar. 11. ledna 1962, bytem Kulturní 1761, Rožnov pod Radhoštěm, c) S.P.M. Liberec, s.r.o., identifikační číslo 25026364, se sídlem Dr. Horákové 632, Liberec, zast. Mgr. Martinem Vondroušem, advokátem se sídlem Chrastavská 273/30, Liberec, d) Saint-Gobain Building Distribution CZ, s.r.o., identifikační číslo 47915145, se sídlem Pod Můstkem 884, Rudná, zast. JUDr. Janem Ševčíkem, advokátem se sídlem Majakovského 1517/10, Jihlava, e) IZOMAT Praha, s.r.o., identifikační číslo 45242003, se sídlem Hroznatova 4, Praha 1, zast. JUDr. Tomášem Chlostem, advokátem se sídlem Na Zámecké 7, Praha 4, za účasti Městského státního zastupitelství v Praze, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 59 INS 13320/2010-A-41 ze dne 2. března 2011,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 59 INS 13320/2010-A-41 ze dne 2. března 2011 se v bodu I. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením v bodě I. výroku zjistil úpadek dlužníka, v bodě II. výroku určil insolvenčním správcem Ing. Bc. Hanu Grofovou, v bodě III. výroku určil, že účinky rozhodnutí nastávají 2.3.2011, v bodě IV. nařídil konání přezkumného jednání a schůze věřitelů, v bodě V. výroku vyzval věřitele k přihlašování pohledávek, v bodě VI. výroku vyzval věřitele ke sdělení práv váznoucích na majetku a právech dlužníka, v bodě VII. výroku vyzval dlužníka k plnění k rukám insolvenčního správce, v bodě VIII. výroku uložil insolvenčnímu správci předložit seznam pohledávek, v bodě IX. výroku uložil dlužníku povinnost zdržet se nakládání s majetkovou podstatou nad rámce § 111 IZ a v bodě X. výroku určil, že rozhodnutí insolvenčního soudu budou zveřejněna v insolvenčním rejstříku.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dne 10.11.2010 podal navrhující věřitel a) návrh na zjištění úpadku dlužníka, vůči kterému měl více pohledávek z titulu úhrady za provedené dílo. K návrhu dále přistoupili věřitelé b), kteří tvrdili existenci společné pohledávky za dlužníkem ze smluvní pokuty ve výši asi 5,6 mil. Kč podle smlouvy o dílo, od které věřitelé pro nedokončení díla odstoupili. Dále přistoupil k řízení věřitel c) s pohledávkou získanou na základě postupní smlouvy ve výši asi 93.925,-Kč z titulu neuhrazených zednických prací. Věřitel d) evidoval za dlužníkem pohledávku z titulu rámcové smlouvy uzavřené dne 9.2.2007, na základě které věřitel dlužníku dodával zboží a dlužník se zavázal za zboží zaplatit, což dlužník nečinil a věřiteli měl vzniknout nárok na úhradu asi 1,346.000,-Kč s úrokem z prodlení. Věřitel e) evidoval za dlužníkem pohledávku ve výši asi 816.000,-Kč, jež byla stejně jako pohledávka věřitele d) uznána dlužníkem dle § 323 ObchZ, která spočívala v rámcové smlouvě uzavřené s dlužníkem, na základě které bylo dlužníku dodáno zboží, které však věřiteli e) dlužník nezaplatil.

Dlužník se k insolvenčnímu řízení odmítl vyjadřovat, nicméně se dostavil k ústnímu jednání o úpadku dne 21.2.2011 právní zástupce dlužníka a k pohledávce věřitele a) uvedl, že nebyl doložen předávací protokol, jenž je zásadní pro určení splatnosti pohledávky. U pohledávek věřitelů b) namítal kumulaci věřitelů, jež nemůže být zhojena při jednání. Dlužník nemohl dílo provést, protože navrhovatelé b) nepředali stavební povolení, a byli tedy v prodlení oni. Dle dlužníka je odstoupení od smlouvy neplatné a vypočtení smluvní pokuty je nedostatečné. U pohledávky věřitele c) tvrdil absenci prokázání postoupení pohledávky a jen její oznámení pokládal za nedostatečné. U pohledávek navrhovatelů d) a e) dlužník postrádal objednávky, u věřitele e) podpisy na dodacích listech.

Soud konstatoval, že insolvenční řízení vedené proti dlužníku u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky Liberec pod sp.zn. KSLB 76 INS 10338/2010 bylo přípisem Městského soudu v Praze ze dne 10.11.2010, č.j. 2 Nc 6471/2010-5 skončeno, neboť se k podání, na jehož základě bylo zahájeno insolvenční řízení, nepřihlíží, protože nebylo opatřeno ověřeným podpisem osoby, která je podala. Soud měl tedy zato, že vůči dlužníkovi je vedeno jediné insolvenční řízení, a to pod sp.zn. MSPH 59 INS 13320/2010.

Soud dospěl k závěru, že byly osvědčeny pohledávky věřitelů a), c), d) a e). U věřitele a) měl soud za osvědčené řádné převzetí díla i faktur dlužníkem, u věřitele c) a věřitele e) přihlédl k uznání závazku dlužníkem. Pohledávky věřitelů b) považoval za sporné. Dlužník na jednání netvrdil, že pohledávky neuznává, považoval je jen za nedostatečně prokázané a své námitky důkazně nepodložil ani nesestavil seznam majetku a závazků, čímž došlo k naplnění § 3 odst. 2 písm. d) IZ.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a zejména namítal, že přípis soudu pod č.j. MSPH 77 INS 10338/2010-A-10 neměl ani povahu usnesení, proto nemohly pominout účinky zahájeného insolvenčního řízení a soud měl vydat usnesení o odmítnutí návrhu pro absenci úředně ověřeného podpisu navrhovatele. Protože dosud nebylo řízení vedené pod sp.zn. KSLB 76 INS 10338/2010 řádně ukončeno, nemělo být zahájeno jiné insolvenční řízení. Dále namítal, že se soud dostatečně nevypořádal se všemi námitkami vznesenými na jednání. Zopakoval, že navrhovatel a) neprokázal existenci pohledávky za dlužníkem, když pohledávka není splatná, protože splatnost byla vázána na lhůtu 21 dnů po doručení daňového dokladu a nebylo prokázáno, že by daňové doklady byly dlužníku doručeny. Popřel existenci pohledávky navrhovatelů b), když sami byli vůči dlužníku v prodlení s placením pohledávky dlužníku ve výši asi 15 mil. Kč, a proto se do prodlení nemohl dostat dlužník. U pohledávky navrhovatele c) nebylo prokázáno oznámení postoupení pohledávky dlužníku s odkazem na § 523 odst. 1 ObchZ. Dále dlužník namítal, že navrhovatel c) neuvedl žádnou objednávku dlužníka a na dodacích listech chybí podpisy. Navrhoval výslech zaměstnanců Břečky a Koblihy. Dále namítal nedostatek plné moci vystavené navrhovatelem c), z čehož dovozoval právní nejistotu co do právního zastoupení tohoto navrhovatele. Navrhovatel d) dle názoru dlužníka neosvědčil, kdo si zboží objednal a převzal, nárok opřel jen o faktury bez dodacích listů. K prokázání pohledávky navrhovatele d) by bylo třeba rozsáhlé dokazování. Dodal, že navrhovatel d) zaměnil uznání dluhu a uznání závazku. U pohledávky navrhovatele e) namítal, že pohledávku osvědčil jen fakturami, zaměnil uznání dluhu a uznání závazku a není jasné, co měl na mysli. Domníval se, že plná moc nebyla navrhovatelem platně udělena, ač JUDr. Chlost prohlásil svůj podpis za platný, což smí dle názoru dlužníka učinit jen před notářem. Plná moc opravňovala JUDr. Chlosta jen k podání insolvenčního návrhu, nikoli již k zastupování v řízení. Z výše uvedených důvodů navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a řízení zastavil a navrhovatelům uložil povinnost uhradit dlužníku náhradu nákladů před soudy obou stupňů.

Z vyjádření navrhovatele a) ze dne 14.4.2011 plyne, že dlužník pohledávky nezpochybnil, a k důkazu přiložil dopisy z 8.3, 11.3. a 15.3.2010, ve kterých dlužník zaslal návrh splátkových kalendářů.

Dle vyjádření navrhovatelů b) a c) ze dne 13.4.2011 se s námitkou litispendence soud I. stupně vypořádal dostatečně. V případě navrhovatelů b) nejde o kumulaci věřitelů, když v jednotlivých přihláškách bylo jednoznačně poukázáno na to, že jde o pohledávku, kterou mají všichni věřitelé, nikoliv tedy o několikanásobné uplatnění téže pohledávky. Navrhovatelé b) předložili všechny potřebné dokumenty a nebyli ve vztahu k dlužníkovi v prodlení. Dlužníkova tvrzená pohledávka za navrhovateli b) ve výši asi 15 mil. Kč přitom měla být postoupena třetí osobě. Pokud jde o pohledávku navrhovatele c), ten ji nabyl postoupením od Romana Řípy, z jehož podání ze dne 20.7.2010 plyne oznámení postoupení dlužníku. Pohledávka navrhovatele c) byla uznána dlužníkem na základě návrhu splátkového kalendáře ze dne 14.6.2010.

Z vyjádření navrhovatele d) ze dne 1.11.2010 plyne, že s ohledem na absenci podpisu na domnělém insolvenčním návrhu podaném dne 9.9.2010 Krajskému soudu v Ústí nad Labem, pobočce Liberec soud postupoval správně, když k tomuto návrhu nepřihlédl, přičemž odmítnutí dle § 142 písm. a) IZ nepřipadalo v úvahu, neboť v případě absence podpisu se k podání nepřihlíží. Navrhovatel odkázal na uznání dluhu ve výši 1.459.549,-Kč dlužníkem, a dále odkázal na vzájemný zápočet pohledávky dlužníka ve výši 10.368,-Kč na fakturu č. 76150680633, z čehož dovodil uznání závazku dlužníkem, který domněnku trvání závazku v době uznání kvalifikovaně nevyvrátil.

Z vyjádření navrhovatele e) ze dne 15.4.2011 plyne, že překážka litispendence není dána, že není rozhodné, zda byly přiloženy objednávky, protože dle kupní smlouvy ze dne 12.3.2010 byla dohodnuta možnost telefonické objednávky, že na základě uznání závazku ze dne 2.7.2010 nejsou namístě pochybnosti o pohledávce navrhovatele a námitka dlužníka, že věřitel zaměnil uznání dluhu a uznání závazku postrádá relevanci.

Městské státní zastupitelství v Praze neshledalo v postupu soudu I. stupně pochybení, když původní insolvenční návrh nebyl podán způsobem předvídaným v § 97 odst. 2 IZ, a tak nenastaly účinky dle § 109 a § 111 IZ. Soud I. stupně v napadeném rozhodnutí podrobně popsal, z jakého skutkového stavu vycházel a označil i listiny, které pohledávky dokládají. Pohledávky věřitelů a) až d) vyjma věřitelů b) považoval soud správně za doložené a s ohledem na chování dlužníka je lze považovat za uznané. Z výše uvedených důvodů navrhovalo potvrzení napadeného usnesení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Z § 97 odst. 1 a 3 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Náležitosti insolvenčního návrhu stanoví § 103 odst. 1 a 2 IZ tak, že kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) a označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka způsobem uvedeným v odstavci 1, musí být v insolvenčním návrhu uvedeny také rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Insolvenční návrh musí být rovněž opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem; jinak se k němu nepřihlíží (§ 97 odst. 2 IZ).

Pokud se týká procesní výhrady stran překážky litispendence, je odvolací soud toho názoru, že soud I. stupně správně k prvému insolvenčnímu návrhu podanému navrhovateli b) a c) nepřihlížel z důvodu absence náležitostí stanovených § 97 odst. 2 IZ, nicméně i kdyby za popsané, do jisté míry nestandardní situace, byl přijat závěr opačný, nemohlo by to mít na výsledek odvolacího řízení žádný dopad, neboť vzhledem k ustanovení § 107 odst. 1 IZ by nové (další) insolvenční návrhy podané do již probíhajícího řízení vedeného proti témuž dlužníku bylo třeba považovat za přistoupení k původně již zahájenému řízení, takže rozdíl by byl pouze v tom, že ve věci by nebylo rozhodnuto pod spisovou značkou MSPH 59 INS 13320/2010, nýbrž pod spisovou značkou jinou (MSPH 77 INS 10338/2010), jež byla spisu přidělena poté, kdy věc byla z důvodu místní nepříslušnosti Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci postoupena Městskému soudu v Praze. Překážka zahájeného řízení by tedy nebyla dána.

Je třeba vzít zároveň v potaz, že v procesním postupu zvoleném Městským soudem v Praze by ani při odlišném náhledu na problematiku ukončení řízení zahájeného původně u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci nebylo lze spatřovat takovou vadu řízení, která by mohla mít ve smyslu § 212a odst. 5 o.s.ř. za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, protože Městský soud v Praze důsledně dbal o to, aby v průběhu řízení nebyla dlužníku způsobena žádná újma, neboť soud s ním jakožto s účastníkem řízení řádně jednal a umožnil mu se vůči insolvenčním návrhům všech věřitelů kvalifikovaně bránit, přičemž může jít jen k tíži dlužníka, pokud svých možností plynoucích z občanského soudního řádu a insolvenčního zákona ne zcela využil. Postačí v této souvislosti zmínit, že dlužník měl možnost seznámit se s každým insolvenčním návrhem a reagovat na jednotlivá tvrzení v těchto návrzích obsažená, rovněž tak měl možnost se zúčastnit soudního jednání.

Podle § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dlužník je podle § 3 odst. 1 a 3 IZ v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Ustanovení § 3 odst. 2 IZ vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má zato, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepodaří některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu § 3 odst. 1 IZ.

Podle § 141 odst. 1 a 2 IZ se proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu I. stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží. Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel ztratil v průběhu odvolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení.

Pokud jde o úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti, má ho odvolací soud shodně se závěry soudu I. stupně za osvědčený především z toho, že dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy svého majetku a závazků podle § 104 odst. 1 IZ, ač k tomu byl řádně vyzván usnesením ze dne 15.11.2010 č.j. MSPH 59 INS 13320/2010-A-15. Odvolací soud v této souvislosti pokládá za vhodné nad rámec toho, co k dlužníkově úpadku přesvědčivě vyložil v napadeném usnesení Městský soud v Praze, poukázat na závěry plynoucí k dané problematice z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.10.2010, sp.zn. KSUL 77 INS 4542/2008, 29 NSČR 17/2009, dle kterého nevyvrátí-li dlužník v průběhu insolvenčního řízení o insolvenčním návrhu věřitele některou z domněnek uvedených v § 3 odst. 2 IZ, je tím ve smyslu § 3 odst. 1 písm. c) IZ osvědčena dlužníkova neschopnost platit své splatné závazky, nikoli však existence více věřitelů dlužníka ve smyslu § 3 odst. 1 písm. a) IZ ani existence peněžitých závazků těchto věřitelů po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona. Ani v tomto směru ovšem dlužník argumentačně či důkazně neobstál a shodně se soudem I. stupně má též odvolací soud zato, že dlužník není schopen splácet své závazky splatné déle než třicet dnů za situace, kdy existence těchto závazků je postavena na uznávacích projevech dlužníka, což je zřejmé v případě navrhovatelů a), d) a e). V situaci, kdy podle výše citovaného § 141 je dlužník ve své odvolací argumentaci, jíž by bylo lze přiznat relevanci, ze zákona omezen, jsou bez významu výtky procesního charakteru vůči plné moci vystavené navrhovatelem e), jeho věcné námitky vůči pohledávce navrhovatele c) by pak mohly obstát jedině v případě, pokud by prokázal, že jej tento závazek vůbec netíží, tedy že není povinován k plnění ani vůči postupiteli, ani vůči postupníku. Proto výhrady stojící na tvrzení, že nositelem této pohledávky je postupitel, jsou pro odvolací řízení nepodstatné za situace, kdy dlužník nenabídl žádné důkazy o zániku tohoto svého závazku či změně jeho splatnosti (ostatně nic takového dlužník ani netvrdí).

Z výše uvedených skutečností plyne, že podmínky pro konstatování úpadku dle § 3 odst. 1 IZ byly splněny, protože dlužník má více věřitelů se splatnými závazky, které objektivně není schopen plnit, přičemž dlužník domněnku svého úpadku dle § 3 odst. 1 IZ kvalifikovaně nevyvrátil. Z výše uvedených skutečností odvolací soud dovodil, že soud I. stupně rozhodl správně, když zjistil úpadek dlužníka, a proto postupoval dle § 219 o.s.ř. a rozhodl, jak je ve výroku uvedeno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustné dovolání, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Praze dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 12. května 2011

JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová